Dloubal se za jízdy po D1 v nose a způsobil si lobotomii!

Nešťastně skončila rutinní cesta pro pana Karla Peška z Prahy, který se minulý měsíc vydal do moravské metropole za svými klienty. Během jízdy do Brna, kterou si krátil šťouráním v nose, totiž najel do jednoho obzvláště hlubokého rigolu, a neúmyslně si tak přivodil lobotomii.

O celém případu jsme vás již dříve informovali v článku Muž se ztrátou paměti nalezen u dálnice s rukou po loket v nosní dírce. Dnes vám tedy přinášíme nové skutečnosti, které se nám podařilo vypátrat. V krátkosti připomeneme, že se pan Pešek našel, jak se zmatený potuloval v koloně aut s rukou v nose a na nic si nepamatoval. Až v odpoledních hodinách bylo nalezeno o tři kilometry dále ve svodidlech jeho auto, kam jej zaparkoval poté, co vymetl obzvláště hluboký rigol. Nyní je Pešek už po plastické operaci, díky které mu lékaři zmenšili nosní dírku téměř na původní velikost. Začíná si vzpomínat na své okolí a už si zvládne zavázat tkaničku na levé botě.

Dloubání v nose má v ČR dlouhou a bohatou historii

Pešek zatím nezvládá plynule hovořit, proto jsme se na jeho zdravotní stav zeptali ošetřujícího lékaře docenta Evžena Rýpavého. „Pacientovi se daří v rámci možností dobře. Sice nám v průvanu ještě trochu hvízdá, ale předpokládáme, že jakmile otok ustoupí, nosní dírka se mu vrátí do normálu. Není to zároveň jediný případ, který jsme v poslední době zaregistrovali,“ upozorňuje čtenáře Rýpavý. „Šťourání v nose má v České republice bohatou historii. Ne nadarmo se o Češích říká, že mají holubičí povahu. V nose se šťáral jako malý třeba i tatíček Masaryk. Tato záliba je jednoduše v Češích hluboce zakořeněna a jak všichni víme, Česká republika si stojí za tím, že tradice dodržuje. Že si pan Pešek takto ošklivě ublížil a poškrábal si lebku zespodu, je tedy spíše vina provozovatele dálnice.“

Opravu dálnice komplikují i archeologové. Zbytky asfaltu pod metrem bahna totiž naznačují, že na místě dálnice zřejmě kdysi vedla významná obchodní stezka.

Požádali jsme tedy o vyjádření i Ředitelství silnic a dálnic, které už druhou dekádu usilovně pracuje na opravě dálnice D1. Ke sledovanému případu se nám vyjádřil pan Lukáš Kropáček, který momentálně zastává pozici mluvčího. „Samozřejmě je to politováníhodná situace. Je sice pravda, že za stav dálnice jsme zodpovědní. Na stránku druhou, zákon jasně říká, že řidič je povinen přizpůsobit jízdu stavu a povaze vozovky. V tomto případě se v zákoně dostáváme do určitého paradoxu. Na dálnici se totiž smí jet maximálně 130 km/hodinu, ale doporučená rychlost je 195 kilometrů za hodinu.“

Pan Kropáček nám vysvětlil složitou situaci dynamiky, kdy při 195 km/hod rychlosti dochází k přelétnutí instalovaného výmolu, kdežto u nižší rychlosti díru s autem jednoduše vymetete. „Je zároveň pravdou, že pan Pešek není první obětí pomalé jízdy na dálnici. Vzpomeňme například na Lucii Bílou, která jezdí na trase Praha – Brno poměrně často a v rámci úspory času se líčí v autě. Společně s našimi techniky jsme si jisti, že kdyby jela na dálnici vyšší než povolenou rychlostí, Joker efekt jejího líčení by byl mnohem menší. Když se podíváte na českou politickou a showbyznys scénu, musí vám být na první pohled jasné, kdo jezdí denně po dálnici.“

Toto auto jelo na D1 předpisovou a nikoliv doporučenou rychlostí.

Pan Pešek se tedy zřejmě odškodnění nedočká, neboť nepřizpůsobil během šťourání v nose jízdu vozidla stavu a povaze vozovky. Nedokonalé jsou zároveň i české zákony. Ty třeba zakazují během jízdy držet telefon, ale o rýpání v nose zde není ani zmínka. Přesto se předpokládá, že dloubání v nose zapříčiní ročně až 7 % všech dopravních nehod. Vyhlídky má pan Pešek alespoň v pracovním a soukromém životě. Z posledních informací vyplývá, že se cítí mnohem šťastnější než před nehodou. Zvažuje dokonce vstup do politiky. Z programů se mu nejvíce zamlouvá SPD, která si vybudovala reputaci díky integrování mentálně postižených jedinců do politiky.

 

Autor příspěvku: Parzival

Maskot Paralelních listů. Ajťák, grafik, PPC-Ninja a autor placený Sorosem s konexemi na Kalouska. O poledních pauzách chodí po ulicích města, hladí děti po vlascích a kolemjdoucím rozdává květiny. Mezi sedmou a osmou večer roní černé perly a ve volných chvílích léčí pohledem rakovinu.