Připravovaný zákon proti nevyžádanému zasílání fotografií přirození vyvolal v Poslanecké sněmovně mimořádné obavy. Zatímco ministerstvo spravedlnosti původně zamýšlelo chránit veřejnost před sexuálním obtěžováním, poslanci upozornili, že při důsledném výkladu by novela mohla prakticky znemožnit politickou komunikaci.
„Nemůžeme přijmout zákon, podle kterého občan otevře internet, uvidí například Andreje Babiše a okamžitě volá policii,“ zaznělo při jednání ústavně-právního výboru. „Máme také nějaké závazky vůči provozovatelům zpravodajských serverů a reklamním agenturám, které pro nás dělají billboardy v nadživotní velikosti.“
„Alena Schillerová sice jako vždy nepřišla s ničím konstruktivním. Pouze se v rámci genderového vyvážení ohradila proti označení čurák. Andrej Babiš dal kundě za pravdu.“
První preventivní opatření už přijala sněmovní administrativa. Fotografie Tomia Okamury na webu Poslanecké sněmovny byla rozkostičkována poté, co právní oddělení nedokázalo spolehlivě vyloučit, že spadá do působnosti připravované normy.
Podle interního stanoviska totiž nestačí tvrdit, že na fotografii je politik, pokud značná část veřejnosti uvádí, že vidí kokota.
„Nehodnotíme pana předsedu. Pouze předcházíme soudnímu sporu,“ vysvětlil vedoucí oddělení. „Původně jsme mu zakryli obličej černým obdélníkem, ale občané ho nadále poznávali podle toho, co bylo napsané pod fotografií. Pro jistotu jsme proto rozmazali i jeho názory.“
Okamura označil zásah za cenzuru a požadoval okamžité zveřejnění svého nezakrytého portrétu. Právníci mu doporučili, aby si nejprve obstaral výslovný souhlas všech občanů, kterým hodlá být zobrazen.
SPD proto připravuje petici.
Rozhodující bude seznatelná vůle
Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc se pokusil debatu uklidnit vysvětlením, že návrh nemíří na každou fotografii přirození a že podstatné jsou konkrétní okolnosti, seznatelná vůle příjemce a způsobilost způsobit vážnou újmu.
Tím situaci výrazně zhoršil.
Několik poslanců totiž připustilo, že občané jejich fotografie dostávají do schránek opakovaně, proti své vůli a zpravidla v těsném sousedství slibů, jejichž realizace vážnou újmu způsobit může.
„Máme lidi, kteří si na schránku přímo napsali, že nechtějí reklamní materiály. Přesto jim tam už patnáct let strkáme našeho kandidáta,“ upozornil jeden z volebních manažerů. „Pokud to teď někdo začne posuzovat podle obsahu, jsme v prdeli.“
Zvláštní pracovní skupina následně řešila, zda lze samotnou účast ve volbách považovat za souhlas s přijímáním dalších fotografií politiků. Návrh však narazil na problém, že souhlas musí být možné odvolat, zatímco některých poslanců se veřejnost nedokáže zbavit ani po několika desetiletích.
Výjimka pro služební čuráky
Jako první konkrétní řešení se objevil pozměňovací návrh zavádějící výjimku pro přirození zobrazované při výkonu veřejné funkce.
Důvodová zpráva rozlišuje mezi čurákem soukromým, jehož zasílání nemá žádný společenský přínos, a čurákem služebním, o jehož činnosti má veřejnost právo být informována.
„Když vám někdo pošle čuráka večer na WhatsApp, je to obtěžování. Když vám ho stát ukáže ve dvě odpoledne u řečnického pultu, je to transparentnost,“ vysvětlil předkladatel.
Výjimka by se vztahovala také na ministry, krajské zastupitele a členy dozorčích rad. U komunální politiky by záleželo na velikosti obce a intenzitě místní zkušenosti.
Část poslanců ovšem požaduje, aby se ochrana vztahovala i na bývalé funkcionáře. Podle nich není přijatelné, aby člověk třicet let legálně vystupoval jako čurák a den po odchodu do důchodu se jeho fotografie stala závadným obsahem.
Povinné upozornění před otevřením
Další varianta počítá s varováním na všech politických webových stránkách.
Návštěvník by před vstupem musel potvrdit, že dosáhl osmnácti let, je si vědom povahy zobrazovaného materiálu a dobrovolně souhlasí s pohledem na osoby, které mu mohou způsobit psychickou, majetkovou nebo jinou vážnou újmu.
Tlačítko „Souhlasím“ by vedlo na seznam poslanců.
Tlačítko „Nesouhlasím“ na seznam senátorů.
„Občan musí mít možnost volby,“ uvedl dodavatel systému.
Ministerstvo financí předběžně odhadlo náklady na osmdesát milionů korun. V ceně není zahrnuto samotné tlačítko, jehož dodávka bude předmětem navazující veřejné zakázky.
Pro lidi, kteří se politickému obsahu chtějí vyhnout úplně, se připravuje možnost písemně požádat o nezobrazování konkrétních představitelů. Žádost bude nutné podat osobně, s ověřeným podpisem a fotografií politika, kterého si žadatel nepřeje vidět.
Kdo určí, kdo je kokot
Největší spor se vede o příslušný správní orgán.
Poslanci odmítají, aby rozhodování zůstalo na policii, soudech nebo běžných občanech. Podle nich jde o odbornou otázku, která vyžaduje zkušenost z politického prostředí.
Vzniknout proto má Národní úřad pro posuzování veřejně vystavovaných kokotů.
Jeho předsedu bude jmenovat vláda a jednotlivé parlamentní strany získají v radě zastoupení podle volebního výsledku. Posuzované osoby budou mít právo nahlížet do spisu, předkládat důkazy a požadovat, aby je hodnotil někdo, kdo jim dluží laskavost.
Úřad zároveň povede neveřejný registr. Veřejný být nemůže, protože by jeho zveřejněním došlo k hromadnému sdílení přesně toho, čemu má zákon zabránit.
Na dotaz, jak tedy občan pozná, koho nesmí poslat kamarádovi, ministerstvo odpovědělo, že neznalost zákona neomlouvá.
Okamura požaduje referendum
Tomio Okamura mezitím oznámil, že o tom, zda je kokot, nesmí rozhodovat nikdo jiný než občané v celostátním referendu.
Po krátké poradě se svým týmem upřesnil, že otázku musí formulovat SPD, výsledek bude nezávazný a hlasování se nesmějí účastnit lidé, kteří jsou proti němu předpojatí tím, že ho někdy slyšeli mluvit.
Jeho fotografie mezitím zůstává rozkostičkovaná. Strana si však nechala zpracovat průzkum, podle kterého mu toto opatření pomohlo u nerozhodnutých voličů.
„Když nebylo úplně vidět, kdo to je, ochota dát mu hlas výrazně vzrostla,“ potvrdil analytik.
Jednání výboru nakonec skončilo předběžnou shodou, že zákaz musí chránit občany, aniž by nepřiměřeně omezoval čuráky v práci.
Do přijetí příslušných výjimek proto Sněmovna doporučuje veřejnosti, aby fotografie poslanců sdílela pouze na vyžádání, v uzavřených skupinách a s ohledem na duševní stav příjemce.
Oficiální společná fotografie zákonodárců byla dočasně stažena.
Právní oddělení ji vyhodnotilo jako distribuci ve velkém.
