Volně navážu na prolog, který jsem napsal někdy ke konci října. Původně jsem chtěl druhý díl vydat dříve, ale myslím, že nejlepšího efektu dosáhnu, když se za semestrem ohlédnu až na jeho konci. Tedy přímo tehdy, když si to budu šinout po jednokolejce v osobáku Českých drah, se zápočty zapsanými na jízdence, žrát vánočku s bramborovým salátem a hořící kupu sraček v podobě tohohle semestru budu pozorovat s hlavou vystrčenou z okýnka. A ano, právě tehdy, když se hlavou praštím do sloupu u dráhy a v příštích pěti sekundách mě protijedoucí pendolino "Zkouškové období" znásilní mocněji, než Evropané Afriku za koloniální éry.
Obecně nás během semestru doprovázely takové ty klasické nešvary, kdy si někdo zapomněl vypnout mikrofon a my s popcornem sledovali nejnovější sérii Velmi křehkých vztahů. Někdy na přelomu prosince většině pedagogů došlo, že nás vlastně naučili celkem hovno. Samozřejmě to nikdy nepřiznali na přímo. Místo toho chodili okolo horké kaše, ve které jsme se topili; chytali se za hlavu a bědovali o tom, jak je situace složitá, jak je to těžké a že to plně chápou. Čarodějnice to dokonce pořádně nasypala příběhem o tom, jak má osobní problémy a za všechno může kosmická energie. Nic z toho ale většině nezabránilo k tomu, aby nám dali ještě pořádnou podpásovku přímo do koulí, která nás vyprázdní lépe než třešně s mlékem.
Jako největší bizár doteď považuju týpka, co neuměl sdílet obrazovku, takže jsme jeho prezentace měli stažené a překlikávali si slajdy podle toho, jak nám říkal. Přednáška o zázračné tekutině jménem voda, která se svým uměleckým zpracováním hodí spíše na prezentiádu čtvrťáků, kteří právě objevili kouzlo cirkusových fontů. Prezentaci hodím k nahlédnutí na Discord do patreon místnosti. Vzhledem k dojemné hudbě, která prezentaci provází, doporučuji slabším povahám mít po ruce dostatečně tupý nůž, kdyby se chtěli po zhlédnutí podřezat ve vaně. Největší gurmáni pak ocení, když si na stůl připraví indulonu pro případný anální fisting. Je to fakt porno. Předmět se jmenoval fyzika pevných látek, ale s fyzikou to mělo společného asi jako vepřové v čínské restauraci s prasetem. Bylo to neúnavné filozofování o tom, že nic kolem nás není skutečné, jediná objektivní skutečnost je informace a fakt, že pelikáni budou jednou vládnou světu tak, jak tomu už bylo v pravěku, kdy po zemi kráčeli Prastaří. Tyto astrální výlety mě zklamaly pouze v tom, že jsem si nemohl dát lajnu s Aštarem Šeranem. K dokonalosti už jen chybělo, aby při jedné z přednášek obětoval souseda, zapálil jesle, začal předčítat z Necronomiconu a reanimoval mrtvolu Dana Nekonečného, kterého by donutil tančit Charleston.
Ostatní předměty na tom nebyly o moc lépe, nejde se proto divit, že můj zájem vydržel jako pozornost fakana s ADHD, co právě sjel lajnu moučkového cukru a na lžičce si nahřál karamel, který si střelil rovnou do žíly. Naprosto nejradši jsem měl hodiny, na kterých jsme pokaždé všichni dostali strašnou bídu a dozvěděli jsme se, že jsme vlastně strašně hloupí a naprosto nevzdělatelní. Jsem tak trochu rád, že zrovna tyhle hodiny byly distančně, protože jinak by nás ta čarodějnice nejspíše hromadně utratila jako nevydařený experiment v podobě vzdělávání lidoopů. Ano, jedná se přesně o ten typ pedagoga, který vám na začátku semestru řekne legendární větu: "Tenhle předmět je vcelku složitý, ale určitě to zvládneme." Volný překlad zní asi: "Vy čuráci, do jednoho mi tu budete olizovat kozačky a stejně polovinu z vás rituálně utopím." Na zápočtovou písemku nám milosrdně povolila využití prezentací a výukových materiálů, které během roku nahrála do školního systému. Akorát je v předvečer písemky smazala. Vsadím se, že už ve školce trhala panenkám hlavy. Podobnou zradu jsem od ní čekal, a proto jsem si materiály pro jistotu během roku průběžně stahoval. V den písemky jsem, tak jako Mojžíš se skripty vyrytými na kamenných deskách, vedl své spolužáky pryč z otroctví do země zaslíbené. Vůbec bych se nedivil, kdyby opravné zápočty probíhaly u ní ve sklepě, kde bych byl svázaný do kozelce s jablkem v držce uprostřed pentagramu, zatímco by mě kopala do koulí za okultistického recitování skript. Naštěstí jsem se této možnosti vyhnul, i když mám podezření, že se ve mně za ty roky na vysoké škole rozvíjí kombinace Stockholmského syndromu a zalíbení v ponižování a sadismu.
Práce z domu některým pedagogům také úplně nevyhovovala. Teda minimálně těm s dětmi. Celkem mi bylo Péti líto, když jsem viděl, jak jí během hodiny nabíhá žíla, zatímco doma její fakani dělali kravál jako při vylodění v Normandii. Během hodiny se na chvíli odmlčela a šla je nejspíš ztřískat všemožným kuchyňským načiním od vařečky až po tyčový mixér. Bohužel si vypnula mikrofon, takže jsme to nekompromisní KO ve stylu Vitalije Klička neslyšeli. Na konci semestru už vypadala vcelku s nervama v hajzlu a zásoby vaječňáku sundala už v prvním prosincovém týdnu. To by ostatně vysvětlovalo to, že mě během jednoho pondělí vzbudila notifikace na Teamsech, že byl spuštěn zápočtový test, na který jsme byli domluveni odpoledne. Díky Péťo. Na to, že jsem se na ten test v polovině vysral, protože se mi nechtělo počítat jeden vepřový příklad ohledně difuze dvou desek jsem dostal skoro plný počet. Takže jo, díky Péťo.