Emilka je zázračné dítě. V pouhých šesti měsících se pokusila o svůj první útěk z domova, a jen o rok později řekla své první slovo „lahváč“, které ji naučil tatínek. Tráví totiž s Emilkou u televize spousty času. Mohlo by se vám zdát, že vývoj Emilky je tedy zcela normální, ale není tomu tak. Tedy alespoň z pohledu rodičů. Občas se prostě stane, že rodičům, kteří jsou úředně uznanými kretény, se narodí úplně normální dítě. V rámci svého okolí je však nutné pokládat ji za geniální. A výjimečné děti je nutné obdarovat výjimečnými naortelovými dOrtely.
Emilce se sice z nějakého důvodu líbily nejvíce svíčky, o to větší radost však měli z dOrtelu rodiče. Povšimněte si zprzněného jména Emily, které vypadá téměř jako femily, což ve slušnoangličtině znamená famílie. Je pravděpodobné, že rodiče už v době objednávky dOrtelu pro dceru plánovali, že se obšťastní sami. Emilka během orteslavy každopádně namísto dOrtelu zvolila raději konzumaci tyčinek z misky na stole, které běžně používá jako stavebnici a zdroj tabáku pro balení cigaret z vajglů pro tátu na gauči.
Aby vám bylo všem jasno, Emilka má šťastné dětství. Alespoň z pohledu rodičů. A jak víme, rodiče dokážou být krutí. Také ji mohli v šesti letech poslat do podivně zařízeného sklepa bez oken pro marmeládu. A to se tu nestalo.
