Každá dívenka má své sny. I tady tato. Říkejme jí třeba Míša. Narozdíl od svých vrstevnic je však potomkem několika generačních incestů, které se v jejich rodině dědí zhruba od renesance. Ortelodiče si holt nevybíráte. Výsledkem tohoto mnohaletého šlechtění je nešťastná mladá dívka, která se musi křečovitě usmívat s dOrtelem v rukou. Na fotografii bohužel nevidíme dárky z předchozích let. Za vše zmíníme nunčaky, pokovanou baseballovou pálku, triko Ortel, fotografii Tomáše Ortela a stavebnici Auschwitzu v měřítku 1:1888. Nutno poznamenat, že místo do Starbucksu ji rodiče vezmou maximálně na párek v rohlíku za tři pětky ze stánku na návsi. Míša má před sebou těžký život a ještě těžší pubertu. Domů si nebude moci přivést žádného nápadníka, jelikož při spatření výzdoby bytu jejích rodičů v podobě černých stěn a 20 plakátů Ortela na metr čtvereční, spáchá pravděpodobně sebevraždu za pomocí bělidla. Nelze se tedy divit, když bude Míša o sobě prohlašovat, že je sirotkem z dětského domova.
