Andrej: Máro, zítra mám narozeniny a shodou okolností sa všichni dozví, jestli půjdu k súdu.
Mára: A co po mně chceš? Abych tě překvapil dortem, ze kterého vyskočí svázaný státní zástupce s nožem pod krkem a blahopřáním ve znění "Všechno nejlepší pane premiére, tady máte to zastavení trestního stíhání, hlavně prosím nezabíjejte mě a moji rodinu"?
Andrej: Takový dárek som si nadělil sám. Spíš mám podezření, že sis na moje narozky ani něvzpomenul.
Mára: Nemůžu za to, kvůli práci ztrácím pojem o čase. Už ani nevím, jestli je únor nebo sobota
Andrej: Chápu, tak sepiš alespoň týdenné hlášení, ať je veřejnosť na mojí straně. Měl bych tam působiť jako vyschízovaný Robin Hood před něspravedlivou popravů.
Mára: Už na tom makám, asi nejdojemnější text, co jsem napsal! Až to vyjde ven, začnou plakat sochy
Andrej: Ty vole, kdyby ty moje tupé ovečky veděly, že som bezcitný psychopat s nejvyšší kumulaciou moci od dob faraonů, a že němám důvod být nervózní, protože všechno dopadně tak, jak som zařídil, asi by mě moc nělitovaly, co? :D :D :D Ale schválně, co tam chceš napsať?
Mára: Že máš narozeniny, že vypadáš zdrchaně jak sušené ovoce, že tě chtějí poslat k soudu, že se tady rozkradlo tisíc miliard (protože slovo bilion nezní tak megalomansky), že tě chtějí donutit k odchodu z politiky, že chtějí zničit tvoji rodinu a že jsi dal 50 míčů na charitu. Pak to celé okořeníme tradičními demokratickými stranami, zkorumpovanými novináři, mediální štvanicí, kampaní, účelovkou, absurdností, odporností, a celé to podtrhne tvoje utrápená fotka.
Andrej: Aká utrápená fotka?
Mára: Stoupi před zrcadlo, prsty natahuj kruhy pod očima a zkoumej vlastní únavu
Andrej: To je zvrácené!
Mára: No jasně, když u toho vyplazuješ jazyk. Znova...