Jak jsem u Vodafone přestal prodávat Nokii

Nějakou tu dobu jsem už pracoval v brněnské Olympii na pobočce Vodafone jako technická podpora. Moje práce spočívala v tom, že pokud na telefonní linku zavolal nějaký trotl bez povědomí o tom, jak by měly technologie pracovat, a náhodou se na lince setkal s operátorem, který byl trotl bez povědomí o tom, jak by měly technologie pracovat, obvykle trotl B poslal trotla A na prodejnou za mnou, že je to jakože Kobayashi Maru, a jako takové problém neřešitelný, a je třeba osobní návštěva na prodejně. S ohledem na fluktuaci trotlů na datové lince se jednalo o tři až čtyři neřešitelné problémy denně, které se obvykle skládaly z instalace USB modemu do nelegálních Windows 7, synchronizování kontaktů z Outlooku do telefonu, odvirování notebooku, který se z principu k internetu připojit nemohl a přetažení kontaktů ze starého bazmeku do nového bazmeku. Mé schopnosti řešit neřešitelné problémy armády trotlů si brzy všimla i ta část vedení Vodafone, kterou jsem zatím ještě nestihl nasrat, a poměrně neuváženě mi nabídli místo školitele vendorů. V praxi to znamenalo, že si 4 dny v měsíci udělám roadshow po vybraných prodejnách na Moravě a ukážu prodejcům telefony, které se příští měsíc objeví v nabídce. Pátý den pak pojedu do Prahy, abych vrátil testovací vzorky a nabral si nové na další měsíc.

Taste kordy!

Byla to celkem zábava. Vendoři po nás mimo jiného chtěli, abychom testovali i prototypy telefonů. Dostal jsem se tak k LG s DVB-T přijímačem, které mělo metrovou výsuvnou titanovou anténu, se kterou jste, v případě alespoň elementárních šermířských schopností, mohli sešvihat libovolného úchyla v parku. Nebo Sony Ericsson Pureness, který pečoval o bezpečnost svých zákazníků a věnoval miliony dolarů do vývoje telefonu s průhledným displejem, aby jakože při psaní SMS zákazníci viděli, že skáčou pod kola vozidel a nebyli z náhlé smrti překvapeni. Pak někoho napadlo napsat appku, aby během psaní SMS byla na podkladu obrazovky puštěná kamera mobilního telefonu a několikamilionový vývoj Sony Ericsson šel do hajzlu. On měl Sony Ericsson vůbec poměrně zajímavou strategii vývoje. Tak kupříkladu přišel s luxusním telefonem v té době poměrně oblíbené řady Walkmen, která se funkcemi nijak nelišila od svých relativně levných sourozenců, ale zato měla titanové tělo, takže cena telefonu šplhala k nějakým třiceti tisícům. Společně s dalšími zářezy to byl patrně důvod, proč nakonec Sony koplo Ericssony do prdele a osamostatnilo se.

To je "ono". V zásadě nic to neumělo, ale mělo to stát dvanáct klacků.

On byl ale celkově tehdejší mobilní trh tak trochu Eldorado. Na jedné straně tu byly mobilní telefony, které trochu moc rychle dospěly, ale zamrzly přesně v tom pubertálním věku, kdy jdou každému na nervy. Důchodcům, protože oni chtěj svoje starý tlačítkový telefony a na nějaké dotykáče vám zvysoka serou, a pak i těm pokrokovějším uživatelům, kteří za každou cenu chtěli dotykový mobilní telefon, aby pak mohli nadávat na ovladatelnost rezistentní mrdky, ale zároveň se u toho před známými usmívat, protože oni mají dotykáč a ty ještě nějakou starou Nokii, ty blbá krávo, a máš to.

Pochopitelně tu byly i světlé výjimky. Tak třeba Nokii N70 pokládám zajeden z posledních telefonů se Symbianem, který měl nějaký smysl. Pak přišla Nokia N73 s „jakože“ novou verzí Symbianu, a ač se stále jednalo o poměrně dobře prodávaný kousek, nedosahovala takových prodejů jako N70. Nokia se pokusila neutěšitelné prodeje N73 vylepšit speciální edicí Black, která měla rozšířenou interní paměť na 8GB, a na ní byl nahraný třetí Spiderman Sama Raimiho, který byl zhruba stejně tak úspěšný, jako libovolná Symbian Nokia vydaná za poslední dva roky. Vrcholem veřejné sebehany se nakonec stala Nokia N8 Series, která si cenově hrála na manažerský Symbian telefon. Bohužel se od manažerského telefonu tak nějak neočekává, že bude manažer volat z nějakého jiného telefonu, protože jeho N8 stráví v servise více času, než v jeho ruce u ucha. Celou tuhle dobu pokládám tak trochu za začátek konce Nokií i BlackBerry a má to hned několik jednoduchých důvodů, které mají společné jmenovatele: Apple a Google.

N70 byla ve své době korunovaným králem mobilních telefonů

Tehdejší doba ale jednoduše volala po tom, aby se objevil „někdo“, kdo bude mít dost těchle omrdávek a přijde s něčím novým, co bude mít alespoň náznak toho posunout pokrok někam dále než posledních deset let přešlapování. Tím někým byl právě Steve Jobs. Měl za sebou pár životních pádů, i škrábání se zpět na vrchol, a zrovna plánoval rozšířit divizi stolních počítačů a notebooků o mobilní telefony.

Co Apple rozhodně umí, jsou keynote a jeho schopnost přesvědčit loajálního zákazníka Apple, že novou iPíčovinu potřebuje. Kdyby před lety Steve Jobs vystoupil před publikum a představil iOtvírák na pivo, našly by se miliony zákazníků, kteří by tenhle gadget vykoupili do posledního kusu. Steve na tohle spoléhal už ve chvíli, kdy představoval první iPhone. Ten vlastně zase tak zázračný nebyl a z memoárů Jobse vím, že ani on si nebyl úplně jistý, jak zákazníci novinku přijmou. Svůj potenciální úspěch tak stavěl pouze na iOS, které bylo zároveň terčem posměchu, protože na trhu, který měl rozdělený Symbian a Blackberry, jednoduše prostor pro nováčka nebyl, a potom ještě na resistentním displeji, protože v mobilních telefonech se do té doby používaly takřka výhradně kapacitní. Jsou to ty, ke kterým dostanete stylus podobný tužce, abyste nemuseli rýt do displejem prstem a nadávat na nepřesnost. Mohli jste tedy rýt do displeje stylusem a nadávat na nepřesnost, což přece jen vzbuzovalo pocit určitého technického pokroku.

BlackBerry Curve 8300 před crash testem

A pak na keynote Jobs pustil reklamu, která se měla následující den objevit i ve všech televizních kanálech. A měla velmi jednoduchý obsah. „Takhle to spustíš. Tohle je tvoje hudba. Tady najdeš mail. Tohle je internet. A tohle je telefonní hovor.“ To celé ve třiceti sekundách, kde random cápek matlal prstem po displeji BEZ STYLUSU NAPROSTO PŘESNĚ V PLYNULÉM SYSTÉMU BEZ ČEKÁNÍ NA ODEZVU. Mike Lazaridis (zakladatel BlackBerry) během testování Curve 8300 údajně koukal na keynote Steva Jobse. BlackBerry Curve 8300 je přesně takový manažerský telefon, který byste si za pár set dolarů chtěli koupit. Plnohodnotná QWERTY klávesnice, barevný displej s 320x240 pixely, 64 MB interní paměti, maximální délka hovoru čtyři hodiny. Jediné, s čím byl po shlédnutí reklamy na Apple iPhone Mike Lazaridis spokojen, byl neplánovaný crashtest nejnovější chlouby BlackBerry. Nicméně přiznejme si, že konstrukce připomínající placák a masivní materiál, ze kterého se tesaly i legendární Nokie 3310 vlastně ani neumožňoval, aby při konvenčním jebnutí o zeď došlo k nějakým větším škodám. Tedy alespoň na telefonu. Jedno si ale Mike Lazaridis uvědomovat musel a to, že na to, co přijde, není BlackBerry technologicky ani softwarově připraveno. Zda se něco podobného odehrávalo i ve hlavách vedení Nokie, nevím. Nokia stále zpívala svoji labutí píseň a ostentativně na svém hardwaru odmítala myšlenku Androidu; i ve chvíli, kdy se její labutí píseň blížila konci a směřovala k tomu, že bude zase vyrábět kabely a gumáky.

Steve Jobs představuje první generaci trnu v patě všechn vyznavačů Androidu

iOS byl jednoduše něco, co podcenilo jak BlackBerry, tak Nokia. Obě společnosti si koukaly přes rameno a utěšovaly se, že konkurence není zase tak daleko, aby zahájili paniku a začali pracovat na nějakém zdokonalování. Pamatuji si, že jsem se účastnil produktového školení vendora, kde přišel jakýsi vrcholový manažer Nokie pro Českou republiku a ukazoval nám zbrusu novou Nokii E61, do které byl nainstalovaný Symbian feature pack 2. Cápek dlouze superlativy vyjmenovával, jak nový telefon umí pracovat s Exchange maily, instalovat si dodatečné aplikace a při zakoupení externího GPS modulu fungovat i jako GPS navigace (telefon i externí GPS modul jsem nějakou tu dobu s Nokia mapami testoval a obecně jsem názoru, že není v pořádku dostat od navigace na dálničním nadjezdu hlasový povel „prudce zabočte doprava“). Technicky je to všechno, co uměl Symbian už před tím. Následoval ode mě tedy poměrně jasný - a chápu že debilní - dotaz, a sice v čem přesně se liší Feature pack 2 od starého Symbianu. Dostalo se mi kyselé odpovědi, že Feature pack 2 má nové ikony. Tohle tak nějak symbolizovalo, kam směřoval vývoj leaderů mobilních technologií v poslední dekádě. Konkrétně Symbian bylo semeniště odpadu, na které se jen roubovaly updaty bez toho, aby se pečovalo o stabilitu systému, nebo nedej bože o vydání nějaké nové verze s jádrem, které by nevycházelo z předchozí. Jakákoliv inovace spočívala v tom, že se něco přepsalo, něco přidalo a něco smazalo. A pojmenovalo se to jiným číslem za desetinnou čárkou. A do toho jim hodil vidle Apple, který bez ohledu na to, jak moc na hovno první iOS byl a nedalo se s ním na dnešní poměry pracovat, byl stále lepší než cokoliv, co měla konkurence schované v rukávech jako trumfy.