V redakci máme takový krásný sofistikovaný systém. Říká se mu plánovaní článků předem. Začalo se dělat asi tak v době, kdy jsme uvážili, že z Patreonu vlastně nejde úplně ignorovatelná částka peněz a neradi bychom se stavěli do pozice, že dostáváme peníze za úplný hovno. Ostatně přístup k patroním článkům ze života adminů a pisatelů Paralelních listů je jeden z uvedených perků na našem Patreonu. Tudíž ano, zavázal jsem se, že napíšu druhý díl DJské ságy.
Problém však nastal, když jsem se dostal do situace, kdy jsem měl článek napsat. Obviously to zabere nějaký čas, a jak jsem v nedávných dobách zjistil, ten teď vůbec nemám. Před 24 hodinami spadl kyjevský uzel, který jenom pro nás zaznamenával asi 30 tisíc zařízení. V práci se tudíž nenudím, právě naopak. Je mi potěšením říct, že děláme maximum pro to, aby Ukrajina měla přístup k internetu, a tak manuálně přepínáme všech 30 tisíc zařízení na jinou cestu. Takže nemám čas si zahrát Elden Ring, sotva stíhám plnit své raiderské povinnosti ve Wowku, pracuji 14 hodin denně třetím dnem, a do toho mám ještě napsat článek. Tak se do toho dáme. Ale o DJině to bohužel nebude. Nějak mě přešla chuť a důvod se dozvíte v následujících řádcích. Zároveň bych také chtěl podotknout, že názory uvedené v tomto článku jsou mého vlastního přesvědčení a nereflektují postoje a názory mého zaměstnavatele.
The good
Osobně se neznám s člověkem, který by nevěděl o tom, co se děje momentálně na Ukrajině. S politováním pak musím suše konstatovat, že v přímém přenosu sledujeme největší humanitární krizi tohoto století na evropském kontinentu a jediné, co s tím zvládáme dělat, je posílat zbraně, peníze, tleskat a posílat šáteček. Dobře, byl jsem nařknut z toho, že jsem extrémně pesimistický v náhledu na danou situaci, ale bohužel musím konstatovat, že je to spíše vrchol mého realismu, který se vytříbil v reakci na sračky, ve kterých se momentálně nacházíme. Myslím si, že bychom si měli odhalit téma dnešního příspěvku, a to je fakt, že Rusové byli, jsou a vždy budou zmrdi.
Je třeba souhlasit, že momentální válka, ať to bude znít nihilisticky jak chce, byla aspoň k nečemu dobrá. Situace v republice se ucelila, lid se do určité míry sloučil v solidaritě a přinejmenším se snaží nesrat ubohým Ukrajincům na hlavu. V lepším případě se pak oddávají charitě, ikdyž dle mých zkušeností poměrně iluzorně. Například moje drahá maminka velmi ráda přispěla, ale když jsem konstatoval, že přispěla na nákup munice, tvrdošíjně si stála za tím, že daná charita bude určitě nakupovat potřebné věci. Problém byl pak, když zjistila, že Ukrajina nejvíce potřebuje náboje.
Na půdě politické se utišily konstantní boje o tom, kdo je více zkurvenější premiér a která vláda více na piču, a celá situace se začala řešit s určitou razancí a grácíí, kterou bych od politické společnosti očekával. Andrej Babiš musel povolit uzdu svému konstantnímu toku slovního průjmu a přestat prudit, načež budu doufat, že lidi kvůli jeho zcela neskrývaně taktické servilitě novému premiérovi nezapomenou, jaký ve skutečnosti je hovád. Jezevec vylezl ze své pudinkové nory a zjistil, že minimálně polovinu, ne-li celou svoji politickou kariéru byl za kokota, když věřil tak vyjebanému národu, jako je zrovna Rusko.
V neposlední řadě pak bylo skvělým krokem vyhnání dezinformačních webů do propadlišť dějin. Ať si každý člověk říká co chce o svobodě projevu, ale svoboda projevu platí pouze pro ty, kteří jsou ochotni konstruktivně vyhledávat a ucelovat svoje názory a nebojí se je pak následně bránit, avšak jsou otevřeni uznat chybu, pokud dané názory nejsou správné. Tohle je jedna z věcí, která se bohužel nevztahuje na širší veřejnost občanstva České republiky. Rusko s námi, stejně jako s minimálně půlkou zemí Evropské unie, vede informační válku tímto stylem už minimálně od začátku minulé dekády, ne-li déle. Je to přesně z těchto zdrojů, ze kterých vycházejí žvásty o spike proteinech a neexistenci covidu a o tom, jak Rusové jsou vlastně v právu, protože lidi na Donbase chtějí patřit pod Rusko a jak zlí Ukrajinci je systematicky vraždí. Nedělám si iluze, že na naší straně barikády je taky na zeď naházeno spoustu hoven, ostatně je taky potvrzeno, že například ukrajinští celníci si stále vesele berou úplatky bez ohledu na to, jestli z jejich země zbyde kráter, nebo ne. Tohle teď ale nikdo z nás nepotřebuje. Jsem rád za konec dezinformačních webů v České republice a doufám, že už se nikdy nevrátí.
The bad
Když konverzace s mojí drahou maminkou začala jejími slovy o tom, jak se „nedozvídáme informace z druhé strany'“, věděl jsem, že je zaděláno na průser. Ano, nemám absolutně žádné iluze o tom, že i Ukrajina do určité míry fabuluje svoje úspěchy. Všechno se musí fact checkovat, i to, co vám intelektuálně imponuje na vaší straně barikády. Dodneška například odmítám věřit tomu, že by v této válce zařvalo tolik Ruských vojáků, ale mohu se i mýlit, a nikdo neví, kde je přesně pravda. Když pak váš velmi chytrý rodič začne mluvit o tom, jak ve skutečnosti lidi na Donbase chtějí být součástí Ruska, odhlasovali si to a yady yady yada, poukazuje to pouze na to, jaký informační paskvil celá tahle situace zplodila a jak je informační gramotnost v České republice na zoufalé úrovni. Ruské a ani ukrajinské straně je úplně u prdele, jestli říkají pravdu, bohatě stačí, když vyhrajou, protože vítěz píše historii. Vysvětlovat pak to, že celá invaze na Ukrajině je kombinace snahy odříznout Evropu od nově nalezených ložisek zemního plynu, vstupu Ukrajiny do NATO a zabezpečení Uralské planiny pro horší bod vstupu pro potenciální invazi vojsk NATO, je pak poměrně zbytečná.
Celá momentální situace taky poukázala na to, jak se ve skutečnosti EU a její přední státy staly servilní pro své pohodlí vůči Rusku samotnému. Tvářit se, že útok nemá žádný význam v této době a že geopolitické dění ve světě na něj nemělo vliv je úplná bláznovina. Němci si vybrali po odchodu rázné Matky Merkelové sluhovačného čuráka, jehož jediná imperativa je přivést solidní úspěch do příštích voleb a ne vést přední Evropskou a světovou politiku. Nebudeme dělat, že situace nezačala jít do hoven už v době, kdy ještě Merkelová suveréně vyhrávala volby ve své vlastní zemi, ale raketový úspěch Zelených v německém parlamentu zapříčinil přesedlání na obdobný model zisku energie, jaký má Švédsko: vypneme jaderné elektrárny a pak následně zalevno koupíme černouhelnou elektřinu od států, jako je Česká republika, a ouhle, najednou je zelená. Nelze se pak tedy divit, že ještě před vypuknutím války jsme měli na rukou energetickou krizi inscenovanou skrze inkompetenci západních států EU, které si zvykly na levnou energii z východu, u které se nemusely ptát, odkud vlastně pochází.
Všeobecně by se dalo taky poukázat na Německo jako trojský kůń Ruských zájmů v EU. Nejenže Němci nejsou samostatní energeticky, ale Němci jsou dokonce perfektně závislí na ruském plynu, bez kterého teď vůbec nemohou existovat, čímž omezili vyjednávací a sankční schopnosti EU vůči Rusku. Příjde mi to jako absolutní clown world, kdy se skupina německých delegátů posmívala Trumpovi za jeho komentáře o tom, že je Evropa komplentně odkázána na dodávky plynu z Ruska a podívejte se kde jsme teď. Všeobecně pak nelze na Německo nahlížet jinak, než na největší losery a zkurvysyny mezi evropskými státy, příkladem budiž jejich blokace vyhození Ruska ze SWIFTu, protože si to ''nejdříve museli spočítat, co to pro ně znamená finančně''. Němci hlavně dlouho zapomněli na útrapy poválečného Německa a jiných utlačovaných a dnes již suveréních států toužících po svobodě a právu na sebeurčení. Teď není čas počítat zlaťáky, ale jednat, abychom zastavili pravděpodobně nějvětší zfašizovaný stát v historii dějin. Ale je důležité, aby bylo levné teplo a fajný kebab.
V poslední řadě bych byl sketa, kdybych nepoukázal na extrémní ztrátu životů civilistů, a zejména dětí. Existuje zásadní pravidlo, které by se téměř nemělo porušovat, a to, že rodiče by neměli pochovávat své děti. Anihiluje to morálku, chuť existovat, okrade vás o smysl života. Ztratit pak dítě ve válce, ve které ani nechápete, proč jste, je dle mého jedna z nejhorších situací a nechci si ani představovat situaci, ve které se matky těchto dětí nacházejí. Díky bohu jsem se naučil přeměnit svůj ryzí vztek v empatii, která pak krystalizuje v dobré úmysly, a proto jsme s pár kolegy začali nabízet asistenci příchozím uprchlíkům z Ukrajiny. Málo je nám to ale platné, když se podíváme na jádro pudla. Rodiny budou zničeny, důvěra prolomena, historie poničena.
The ugly
Ano, pojďme si popovídat o 70letém, plastikami ověnčeném liliputovi, kvůli kterému jsme teďka všichni v ekonomických a humanitárních sračkách. Vladimir Putin není zdravý, zejména duševně. Nebudu z něho dělat debila, ikdyž osobně nemůžu říct, že mi nepříjde jako gigakokot, ale zkrátka je to státník svého lidu. Říká se však, že během covidu Vladkovi trošku ruplo v bedně z izolace. Je to jasně vidět na jeho 30 metrů dlouhém stole. Toto není pózování z důvodu moci, je to příklad zásadní izolace. Plastikový Gimli si pak usmyslel, že mu táhne už na 70, tak si musí svůj zápis do dějin dobře podepsat tím, že sjednotí Bělorusko, Ukrajinu a Rusko zase do jednoho. Bohužel to zase poukazuje na absenci páteře a existence solidního leadera na evropském, a nyní i bohužel nově na americkém poli, kdy si USA mohla vybrat mezi radikálním pomerančem, který chtěl vymýtit covid savem do žíly, nebo sotva stojící chodící mrtvola, která si během projevu splete Ukrajince a Íránce.
Celému Putinovu šapitu však sekunduje jeho největší podporovatel: Ruská federace. Nemyslím tím stát, ale jeho lid. Rusko je dneska epitomem toho, čím bylo během pádu železné opony: prolhaný stát popírající chyby ve vlastní existenci, nebojící se sáhnout ke krajnímu násilí pro potlačení protichůdných názorů, cenzurovaný více, než japonské porno, glorifikující existenci Ruska jako neporaženého státu i přesto, že historie Ruska je spíše série pomalých proher než rychlých vítězství. Tohle však zároveň i poukazuje na servilitu ruského lidu, který je zvyklý a spokojený s životem v hovnech, hlavně, když mají silného vůdce, který je povede proti kapitalistickému Západu. Do hoven s takovými lidmi. Zcela vážně dlouhodobě prohlašuji, že by se měl tento národ vyhubit, nebo aktivně potlačit. Ve skutečnosti to nemyslím tak drasticky, protože nejsem antisemita, ale do určité míry to poukazuje na moje přesvědčení, že Rusové mají tento typ zmrdství ve své povaze. Zvláštní pak je, že dodnes lidi nezvládnou poukázat na to, co vlastně dělá Rusy takhle radikálně zaměřené na svůj mesiášský syndrom a ješitnost, když se ve skutečnosti jedná o nic víc než přehlížený panslovanský imperialismus. Moje osobní touha by pak byla minimálně rozpuštění Ruské federace na skupinu menších, separátně inkompetentních států, obraných o svůj jaderný arzenál. Největší hrozba moderních dějin je to, že se atomové rakety dostaly do rukou nezodpovědným opicím, které takovéto prostředky nemají mít vůbec k dispozici. Jestli totiž na světě existuje stát, který by byl schopný atomizovat město kvůli svojí ješitnosti, tak to jsou právě Rusové.
Fin
Ve vší upřímnosti, je skoro 6 hodin ráno a já konečně dopsal tento článek. Bohůžel, Ukrajina stále nevyhrála válku, ale musím uznat, že se na situaci dívám pozitivněji, než na začátku této války. Zejména to poukazuje na to, že pro vlastní pohodu jsme ochotni nechat tu nejvíc inkompetentní světovou velmoc s desítky let starou armádou zaútočit na suverénní stát. Dokud se však Ukrajinci drží, existuje stále šance, že se Putin zapíše do historie jako největší selhání moderní Ruské historie, protože to ho na Ukrajině nyní čeká. Selhání a smrt na každém kroku. To a Bayraktary.