Konečně se budím s ranní erekcí a musím chcát ve stojce. Prkýnko jsem tím pádem nepochcal, ale poslintal. Dnešní plán je jasný - obepsat marketingové agentury a doufat, že mě s kvalifikací nedostudovaného právníka přijmou alespoň na post automatu na kávu. Jenomže co napsat do životopisu? Jsem skvělý politický satirik na stránce Paralelní listy? Jsem autorem plánované knihy "Hovory s Márou", která díky zpackanému Hithitu a nespolehlivému grafikovi vyjde až ve chvíli, kdy bude Andrejko usilovat o post polského premiéra s volebním heslem "Vždycky jsem se cítil spíš ako pšonek"? Nevím, odkopat se kvůli práci, v níž může být na vedoucí pozici kokot z holdingu, mi za to nestojí. Co se dá dělat, opětovně upadám do hluboké deprese. Zase přemýšlím, co jsem posral, čím jsem si vysloužil rozchod ve stylu "Víš, budoucnost s tebou nejspíš nemá žádný smysl".
Hmmm.....posledních pár měsíců jsem nebyl zrovna příkladný přítel, uznávám. Dost mě sejmul vyhazov ze školy - vylítnout ve čtvrťáku na právech je jako zajet trasu Tour de France na první příčce, rozsekat se v cílové rovince, upadnout do půlhodinového kómatu s rypákem 5 cáků od lajny a schytat Nelsonovo "chá-chá" od Sagana.
Jo, bude to tím, poslední dobou jsem byl vlivem nepříjemných okolností šíleně pasivní a bez chuti do života. Přítelkyni jsem nevěnoval moc pozornosti. Namísto toho jsem se utápěl v hořké sebelítosti, což dělám i teď. No nic, dnes už nemám na nic náladu, životopis napíšu zítra. Sakra, prokrastinace, další věc, která mi byla už nesčetněkrát vytýkána. No nic, s prokrastinací začnu bojovat až zítra. Nebo že bych ten zítřek odložil až na pozítří?
