Gratuluji. Dostali jste se úspěšně do posledního týdne tohoto posraného roku. Nechce se mi tomu věřit, ale sám jsem notně překvapený svojí pokračující existencí po tomto obtížném roce. Ikdyž veškeré naše útrapy nekončí pomyslným milníkem 31. prosince, můžeme se pokusit rok 2021 začít s čistým štítem a plní pozitivity (to jo tyvole). Avšak lidé mají rádi selektivní paměť a proto si už stoprocentně nepamatujete, jak Váš život byl k hovnu před měsícem, natož na začátku roku. Pojďme se tedy poohlédnout za rokem, který se nesl ve znamení oblíbeného zvířete Karla Gotta.
Part 1: Best in covid - Phantom Roman
Češi měli tento rok našlápnuto k velkému úspěchu na kontinentálním poli, minimálně tedy na začátku roku. Začátek pandemie byl posraný asi jako pro každý jiný stát, avšak Česká republika měla něco, co ostatní neměli. Roman. Roman byl pašák od prvního dne a rezolutně sypal z rukávu moudra a trefné poznámky k nadcházející situaci, která se rapidně zhoršovala na celostátní úrovni. Roman nás jako prorok Mohamed čechismu varoval před nacházející morovou epidemií a Roman nás spasil. Samozřejmě jak Roman spásel, zbytek vlády zprásel, a tak jsme celý tenhle kokotský rok začínali s tím, že jako všichni nemáme dostatek zdravotnických pomůcek, pro veřejnost pak nejdůležitější nedostatek zdravotních roušek. Než však stihlo přiletět první letadlo z Číny, které teď krizový štáb kouřil buřta i přesto, že několik českých firmem nabízelo výrobu roušek za nominální hodnoty, babushky vzaly situaci do svých rukou a ze starých kapesníků, utěrek a trenek od dědy uštrykovaly fajnové domácí roušky. Pohotové jednání našeho národa a rychlé zavedení tvrdého lockdownu na Romanovo doporučení nás tak zachránilo před tím nejhorším.
Andrej si to samozřejmě všechno přivlastnil, protože to je jeho největší volební artikl, že dokáže všechny dobré věci, které se daný rok staly a protlačily v parlamentu, prezentovat jako vlastní úspěch. Nebylo tak jediné situace kdy by se Andrej nesnesl jak spasitel téhle prdele světa a eventuelně proslavil i slogan, že Česká republika je ''best in covid''. Celý evropský aparatus se pak mohl posrat z toho, jak Čechia zvládla první vlnu a všichni by se od ní měli učit. Efekt, který tento úspěch měl, však nebyl zdaleka pouze pozitivní, neboť Andrejovi skokově narostla délka bambokláda z 10cm na 12cm ve ztopořeném stavu, načež začal následně odmítat poskytnutí podpory pro nejhůře postižené země Evropy, jako například Itálii.
Je nutno dodat, že Česko vzalo celou karanténu velmi seriózně. Ano, obyčejný život tak, jak jsme ho znali, byl velmi omezen, avšak strach z toho, aby někdo nechytil tuhle zákeřnou nemoc byl větší než si stěžovat na nějaká blbá opatření. Hlavně korona byla v té době ještě pouze velký bubák na obzoru; nakažených byl pořád relativně málo a jednalo se spíše o jakousi nedefinovanou hrozbu, kterou hodně zviditelňovala média prostřednictvím záběrů těch nejhorších případů hospitalizovaných na JIPkách či skrze dokumentaci velmi těžkých průbehů v osobních karanténách.
Jenomže to by se nesměly projevit Andrejkovy maďarské geny, které kvůli jeho tužbě zajistit si další vysoké vítězství v nadcházejících volbách musely všechno posrat. Andrej totiž umí být od přírody hamtavý a tato situace nebyla žádnou výjimkou - a proto po hlasitě provolávané touze lidu nezavádět znovu povinné nošení roušek lačně skočil. Nebezpečí je pryč! Však proč to mám mít na držce, když je skoro všechno v pořádku? Porušování základních svobod! Omámený brynzou a 35% volebním výsledkem v parlamentních volbách tedy povinné roušky nezavedl a místo toho s Vojtěchem, kterého ministrování ve stínu Romana přestávalo bavit, otevřeli v parlamentu divadlo Semafor rozšířené o kabaret, ve kterém si Adámek bude moct zpívat. Jenomže jak to ostatně bývá s nemocema, pokud se ve velkém podcení, je zaděláno na velký průser. A průser nastal, slovy klasika, hodně.
Part 2: Druhá mexická vlna - Roman strikes back
Touhy populistického premiéra splnit voličské základně cokoliv, jen aby byl úspěch v dalším volebním období zajištěn, a nechuť národa českého nosit sešitý kapesník na držce, protože se jim špatně dýchá, nás dostaly do opravdové pozice best in covid - během pár týdnů jsme se přesunuli z 600 nových případů denně na 14 000 pár týdnů. Česká republika byla jednu dobu dokonce i tak best in covid, že na světovém žebříčku počtu nakažených na jeden milion stála na krásném druhém místě. Adamu Vojtěchovi už v této době seriózně docházela trpělivost a konečně přišel na to, na co přišla tuna dalších politiků před ním, a to na fakt, že ono vlastně to dělání kurvy pro Andreje za to ani tak moc nestojí. Post ministranta zdravotnictví byl tedy znovu neobsazen a v kuloárech se šeptalo cosi o nástupu legendy. Každý Imperátor potřebuje svého Dartha Vadera, a tak se nezbýval jiný postup, než jmenovat člověka, který se tomuto postu dosud vehementně (samozřejmě na oko) bránil: Roman nás přišel spasit.
Roman však nebyl na post lorda ze Sithu připravený, už jen z důvodu, že neočekával věc, která vůbec neimponovala jeho egu: lidem bylo u prdele co říká a nařizuje a dokonce si dovolili začít být nasraní. Kombinovaná frustrace obyčejných daňových poplatníků, kteří poprvé v životě chtěli dýchat jiný vzduch než ten z jejich zasmrádlých bytů, restauratérů a hoteliérů, kteří se stali defuckto obětními beránky celé pandemie, a celkově živnostníků vlastnících jakékoliv jiné malé podniky, které byly znevýhodněné oproti supermarketům nabízející obdobné zboží, začala obracet Romanovu veřejnou image proti jemu i proti samotnému Andrejovi. Roman si z toho však nic nedělal, protože byl neomylný svými vědomostmi a nebude se řídit názory nějakého debilního plebsu, který tematice nerozumí. Problém však nastal, když Roman zakázal otevřené hospody po 10. hodině. Roman totiž toužil po něčem víc, než po uznání: dostal chuť na pivo.
Obezřetnost národa při první vlně ukázala spíš prokletím než darem při druhém nástupu korony v podzimním období. Bohatě by bývalo stačilo, že když už pochybila vláda, lidé by projevili aspoň špetku soudnosti a dávali pozor sami na sebe, avšak bohužel zatímco vláda měla lapsy v konání své povinnosti, v řadách občanů zavládla všeobecná apatie ohledně celého koronaviru. Bohužel během léta nastala situace, kdy vyplavalo na povrch součastné krize neskutečné množství dezinformací a polopravd. "Já se nebojím, je to jenom trošku silnější chřipka''. V pohodě, prcat lidi kteří se půl roku potýkají s neřešitelnou dušností a jinými zdravotními problémy, které dost možná můžou být permamentní. A když se pak navíc začaly znovu zakazovat věci, byl oheň na střeše. Už se neřešil blahobyt celku, já jsem zdravý a nikdo v mém okolí nemocný není, co je mi po cizích lidech.
O magnitůdě průseru, který Roman sám sobě způsobil se bude debatovat ještě v nadcházejících letech, avšak je jasné, že v poločase rozpadu každého státu se musí objevit čas od času nějaký kokot. Roman chtěl tak dokázat, že je nad věcí, až sám sobě prokázal, že se utopí ve vlastním pocitu nadřazenosti. Zajít si na pivo je fajn, zakázat to celému státu a pak si zajít na pivo do zavřené hospody, zatímco den zpátky žebráte národ, aby zůstal doma, to chce pštrosí vajca. Bohužel (anebo bohudík) se v této zemi nepohnete bez foťáku za prdelí, víte co, kdyby jste něco posrali a bylo hodno prodat vaše fotky toho průseru někde do Blesku. Tato situace bohužel poukázala na to, že ani ti nejvíc pověření nevěří svým vlastním zákazům a omezením. Roman tak zvládl něco, co se dlouho nepodařilo žádnému politikovi: nasrat úplně všechny a spáchat politické sudoku světelným mečem. Babiš tak byl donucen obětovat svého oblíbeného osla a najít první od auta odpadlý Blatník, který našel.
Part 3.: Pavore Dominetur - Return of Roman
Zbytek téhle story už je příliš blízko v minulosti na to, abyste si ho nepamatovali. Lordi ze Shitu neuspěli a postupně začalo vše směřovat do prdele - právoplatně, neboť stav ve kterém se nacházel stav současné české politiky v době koronakrize je absolutně žalostný. Od Romana, který neovládl touhu zajít si do hospody na točené Karlovačko, jsme se dostali k Blatnému, který najednou nevěděl, jestli dal podpis na petici proti Babišovi do jiného hrníčku nebo ne. Andrej ztratil veškerý elán a zejména poslední dobou je zjevné, že ani Mára Prchalů není schopný přinejmenším opodstatnit nebo ideálně někomu hodit celý průser s koronáčem na krk. Za tohle si může Andrej bohužel sám a i jeho chytrácké silácké řeči o kampaních a slibech jsou tatam. Je fascinující, jak může vítězi voleb tak moc dojít pára, že je schopný upustit od 10 miliard pro armádu, které vyžadují komunisti a pak se klasicky snažit zdebilnit národ deklamováním, že se jim to v lednu vrátí. Korunku tomu v závěru ještě nasadil Blatný, který při poslední interpretaci vládních opatření na adresu dvou navzájem se vylučujících bodů, kdy malé obchody můžou mít otevřeno, ale zákazníci do nich můžou pouze tehdy, kdy je splněna podmínka, aby na 15m2 mohla být 1 osoba, že lidé nemůžou brát všechna nařízení vážně a musí se řídit trošku selským rozumem. Selský rozum polovině národa říká, aby mrdali na to, co říká vláda a dělali si co chtějí, čili stejnou logikou bych očekával, že hospody zůstanou otevřené, protože selským rozumem mi příjde, že restauratéři mají stejné právo vydělávat peníze jako ostatní živnostníci. Nemůžu se dočkat, až pro udržení celostátního pořádku a bezpečnosti přestaví vláda Karvinou na první arénu Hunger Games.
Tímto jsme se pomalu ale jistě dostali na časové ose do součastnosti. Když tahle krize začínala, pochybuji, že kdokoliv mohl s jistotou říct, že věci budou takhle v prdeli. Ono vlastně celkově ani nejde o to, že bychom si jako stát nemohli nějak poradit, ulice lemovala zapálená auta a v obchodech nebyly banány. Jde spíše o to, že se konečně podařilo poukázat na to, v jakém Kocourkově ve skutečnosti vlastně žijeme. Ano, poukazovat na chyby státních procedur v době relativní prosperity je jednoduché, avšak stejně tak je jednoduché chyby přehlížet a dělat, že neexistují. Daná situace si však vyžaduje pozornost i naprosto obyčejného pleba, který normálně volil Babiše na bázi toho, že je bestent premiér, protože mu valorizoval důchody. Sahat totiž lidem na jejich osobní svobody, ať už je to pro dobro společnosti nebo ne, je poměrně ošemetná věc, která musí být hodně dobře opodstatněná.
Jsou tato opatření opodstatněná? Jaká by byla situace za jiné vlády? Člověk nikdy neví, protože máme právě tady tuto: neschopnou zařídit základní věci a právně legální úkony, které nerozporují samy sebe. Nastavit systém kočkopsa a pak se skrz něj neřídit a ohýbat hmatatelná data, aby na Vánoce mohly zůstat obchody otevřené, jináč by byly protesty v ulicích, umí podle mě každý. Být však neschopný do takové míry, že objednáváte zdravotnický materiál od původce této celosvětové nákazy, čímž prakticky pohřbíte konkurenceschopnost českých výrobců, to musíte mít vážně talent a velkou absenci páteře. Schopnost ohýbat realitu mimo koronakrizi zvládlo například i ministerstvo dopravy s celým slavným e-shopem, jehož launch se za 500 milionů korun podezřele podobá vývoji animáku Bubeník a princezna. Ulít totiž nevídané love na výstavbě Blanky zvládne každej a ne nadarmo říkával Tonda Blaník, že čím větší dort, tím větší drobky. Postavit ale e-shop na dálniční známky na WordPressu a říct si o to půl miliardy, to vyžaduje obrovské nervy.
Vypadá to však, že zářným dobám minimálně pro tuto vládu je konec. Andrej a jeho sebranka kývačů a pseudopolitických kuřbuřtů prakticky vysála voličské základny Komančů a ČSSD, čímž prakticky zajistila nemožnost stavět vládu s kýmkoliv, kdo by byl schopný s ANO operovat for free tak, jak to dělal Hami. Komunisti konečně míří do propadliště dějin a i pokud se nějakým zázrakem dostanou do sněmovny ještě tentokrát, příště se jim to nepovede. Socdem úspěšně pro změnu míří do banky půjčit si drobné na Altnerovy lunch money, které soud odsouhlasil, že strana musí pozůstalým vyplatit. A v neposlední řadě EU resolutně rozhodla, že Andrej Babiš je doopravdy ve střetu zájmů a v politice, nebo v podnikatelském prostředí, ve kterém se zjevně zvýhodňuje, nemá co dělat. Je poněkud trsagikomické, že Babiš skutečně dostál své přezdívky malého Trumpa, neboť na mezinárodním poli jsme utržili velké rány v kredibilitě a postavení jako silného zástupce středu a východu Evropy. Ramena můžete totiž dělat pouze do doby, dokud na to máte prostor a jistotu, že se nic neposere. Bohužel, Andrej dělal ramena a rozhodl se dělat remcy ohledně podpory postiženějších států EU, aby pak následně za několik měsíců mohl žebrat přesně tyto státy přesně o tu podporu, kterou jim původně odmítal.
Na závěr bych rád vyzdvihl aspoň jednu pozitivní věc, kterou pandemie přinesla, a to je vstřícnost vůči částečnému home office rozvrhu. Umožnění toho, co si firmy dříve nechtěly troufnout, ukázalo, že může naprosto normálně fungovat bez jakékoliv degradace kvality služeb a práce a hlavně pandemie prokázala, že i Česká republika zvládne pracovat poctivě z domu bez jakéhokoliv propracovanějšího rozvrhu. Tyto možnosti navíc otevřely možnost práce s home officem spoustě lidí, kteří se za normálního provozu o práci ani ucházet nemohli. Je však s politováním, že na takovouto inkluzi muselo dojít až během takovéto katastrofy.
Nebudu tvrdit, že rok 2021 bude bůhví jak lepší. Ano, Zeman, Babiš a všichni jejich spojenci jsou již znovu na pohybu, aby zajistili kontinuitu vlastní moci. Nebuďte čuráci. Běžte volit. Myjte si ruce, utírejte prdel, jezte zdravě. Možná tento nadcházející rok nebude pak stát tak za hovno jako rok 2020.
