Distanční výuka je asi jako cirkus, ve kterém se provazochodec při pádu rozfláká do podoby Zetoru jako Transformer. Je to v podstatě samostudium. Vysadí vás do pralesa a místo mačety, samopalu a lodního kontejneru s náboji vás odbudou větou "Na to ti stačí trojčlenka." Pak se jakože slitují a hodí po vás příručku pro přežití. Akorát je v maďarštině, polovina stránek chybí a nepsal ji Bear Grylls, ale Láďa Hruška.
Nutno podotknout, že vyučující byli na distanční výuku připraveni asi jako Česko na druhou vlnu Covidu. Byly mezi nimi i výjimky. Hned první den nás informovaly o tom, jak bude distanční výuka probíhat a že už mají doma připravené zásoby plechovek s fazolemi, třívrstvých toaleťáků s vůní broskve a hromadu igelitek se záložním vzduchem v případě jaderné katastrofy. Krapet je podezřívám, že si doma scénář druhé vlny Covidu stáhli přes torrent. Zbytek plně důvěřoval důmyslné pýše moderního inženýrství - našemu vlastnímu covid semaforu. Každá budova kampusu by se rozsvěcela jako vánoční stromeček podle počtu nakažených. Okolnosti fungování toho semaforu jsou dodnes záhadou pro Muldera a Scullyovou. Každopádně to byla chlouba celé školy a slovo semafor se propíralo častěji než drby v kabinetu u plastového kelímku instantního Nescafé. Z následného rozhodnutí hygieny o uzavření kampusu tak byla celá škola v hajzlu jako kešky.
Ve škole jsem tenhle semestr strávil necelých šest dní. Když hygiena rozhodla o uzavření vysokých škol, nelenil jsem a místo na odpolední přednášku jsem zamířil na úřad práce. Cestou jsem se ještě zastavil v lékárně a dožadoval se čehokoli, čím se můžu zaručeně předávkovat. O pět minut později nasraně opouštím lékárnu s pěti baleními Hallsek v igelitce. Cestou přes most mám ukrutné nutkání si zajít na bungee jumping. Tentokrát i s lanem. Akorát bych si ho teda uvázal kolem krku. Bohužel nemám lano a nejsem zas takový optimista, abych si myslel, že mě šňůra od sluchátek udrží. Tak třeba příště.
Abych jenom nenadával, zmíním i pozitiva distanční výuky. Můžu vstát pět minut po začátku přednášky, sedět u počítače v trenýrkách nebo třeba panákovat pokaždé, když moje angličtinářka řekne "ye". Ale to bych skončil na sračky poměrně rychle, protože toto je její standardní věta: "Ye, so you will make a presentation ye, about five minutes long ye".
Nic z vyjmenovaných výhod bohužel nenahradí praktickou výuku v laboratořích, která patří mezi to nejlepší, co může škola nabídnout. Kdo by si ostatně taky nechtěl zablbnout na mašinách za miliardu, že?
