Před X lety jsme se s přítelkyní rozhodli, že by nebylo špatné koupit ty nejlevnější letenky na světě a vycestovat někam do zahraničí - na dovolenou, kterou pojmeme ve stylu "mrdat káru, mrdat ročíldské hotely s krvavými diamanty vykládaným hajzlem, mrdat všechno...nazujeme pořádné trekové boty (prošláplé Vansky), stanovíme si minimální budget, sbalíme stan a štanglu Vysočiny".
Nakonec jsme tedy vycestovali do Francie, do země nezemě, která je proslulá všeobecnou alergií na větu "Hello, do you speak english?" a chlápky, co chodí 4x týdně na manikúru, 3x týdně na depilaci bradavek a 2x týdně na melírování chloupků mezi koulema a toaleťákem ze surového hedvábí vytřenou prdelí.
První problém nastal hned na letišti, kde nám kvůli dle jejich názoru ostrým podpěrným tyčkám, zakázali vycestovat se stanem. Naštěstí jsme měli sbalenou alespoň moskytiéru –„V jižní Francii přece neprší, zavážeme ji někam ke stromu, těch je tam určitě po kokot,“ řekli jsme si plni naděje.
Již první pohled z letadla, jehož random downem poslintané okýnko se dalo promáčknout pouhým palcem, jsme věděli, že je to v hajzlu. Pod námi se rozprostírala vyprahlá pustina. Fakt, ani zvadlý sukulent – zakopnout o vozítko Perseverance, řeknu si jen "Hmm, jaké překvapení". Bear Grylls by zde nejšpíš do dvou minut postavil provizorní přístřešek z kamení a hoven ještěrek....Ale já jsem bohužel všechno, jen ne zkušený trosečník, skautík, výherce reality show Kdo přežije nebo kutil Tim se zručností soft pornoherce.
No nic, otřepali jsme se z turbulentního letu a zamířili rovnou do přímořského městečka Martigues, konkrétně do cca čtvrt hvězdičkového hotelu s názvem F1. Ne, Schumacher ani Alonso zde ubytováni nebyli, je to spíš taková ta ultra laciná špeluňka pro kopulující kamioňáky nebo herce Aleše Bejra (pokud znáte tvorbu tohoto předimenzovaného plešounkulturisty, který dává za každé slovo koncovku "os", určitě si, stejně jako já, kladete otázku, co by asi tak řekl, kdyby viděl rybu, která se snaží překonat splav ve snaze doplout na místo výtěru...lososos? Ale to odbíhám od tématu).
Ve chvíli, kdy jsme odlepili paty z prostoru letiště, přišlo nečekané zjištění – 2 centimetry na mapě nejsou 2 centimetry v reálu. Takže jsme se plahočili asi 20 kiláků skrz zasranou polopoušť. Udýchaný příchod do hotelového pokoje byl poněkud depresivní – ve vzduchu nasládlý závan spermatu s datumem expirace 23. 4. 1998, pavučiny prostřílené špatně mířeným ejakulátem, koberec politý Crazy Wolfem a posetý odrobinkami z baget, v televizi jen programy v jazyce, ve kterém zní i "Jdi do píči ty prasomrde" jako "Jsem krásnou Tvou zmámený, v tvém náručí lapený". Ale únava je únava, spalo se hezky.
Následující den byl taky pěkně na piču, hned z rán......to víš, že jo, počkej si na další díl.
PS: Omlouvám se, jeden z odstavců neobsahuje vulgarity