Během svého života uděláte za život hromadu špatných rozhodnutí. V hospodě si namícháte ve vlastním žaludku Panoramixův kotlík tím, že sjedete nápojový lístek odshora dolů a zpět. Do kebabu si místo tradiční omáčky necháte narvat vlašák. Ve tři ráno dotáhnete domů alpaku a přítelkyni oznámíte, že byste chtěli zkusit trojku. Strunovkou se necháte sešvihat přes varlata, zatímco z prdele odpalujete římskou svíci. Pizza kráječem si podomácku uděláte obřízku podle návodu Nicka Riviery. Možností je takřka neomezeně.
Já se vydal na vysokou školu. Jasně, tohle není nic extra. Na stupnici sebetrýznění to sotva dosáhne na úroveň "Mlácení sebe sama pálkou se zrezlými hřebíky". Prostě zkurvený soft. Svou tryznu jsem tedy vylepšil decentním pokapání čerstvých ran solí rozpuštěnou v citronové šťávě. Bon apetit. Rozhodl jsem se totiž psát svoji diplomku u svého zaměstnavatele a chlebodárce (ne, není to Parzival, ten je jen pérodárce).
Abych krátce shrnul k čemu mě tohle rozhodnutí vedlo a proč jsem už přesně před rokem věděl, že skáču backflip na ležící zahradní hrábě. Psát diplomku ve spolupráci s firmou je vždy lepší, než ve školní laboratoři zkoumat, jak zabránit chlebu, aby na zem padal namazanou stranou. I kdybych si měl založit fejkové eseróčko, kde bílého koně bude dělat bezďák z ostravského hlaváku, vždycky je lepší za sebou mít průmyslovou firmu. Škola to ocení. Vedoucí práce to ocení. Oponent to ocení. Státnicová komise to ocení. I paní v bufetu to ocení.
A to samé platí i pro vašeho budoucího zaměstnavatele. Na pohovoru pak stačí zmínit, že diplomka byla psána ve spolupráci s průmyslem. K tomu odhoďte svědomí do kontejneru na směsný odpad a adoptujete sebevědomí podomního prodejce výhodné elektřiny se sadou žárovek zdarma. Je to sice asi až čtvrtá věc, kterou rectuiteři nejradši slyší, ale na umístění na bedně musíte mít nabito ostřejší munici. Na třetím místě je ochota práce přesčas (samozřejmě zdarma). Druhé místo obsadila věta: "Jo, tak já to za těch 20 hrubého beru." a ve žlutém trikotu se suverénním náskokem finišuje oznámení: "Já to klidně budu dělat zdarma, mě pozemské statky nezajímají. O to více mě Hospodin odmění, až zdechnu." Abych to shrnul. Ideální zaměstnanec je takový, který pracuje hodně, ideálně zdarma, žije z pozitivní karmy a jako dovolená mu stačí si na Aliexpressu objednat vzduch z Tibetu chycený do Tesco igelitky.
Zároveň jsem si moc dobře uvědomoval, že pracuju v korporátu, kde se na odpověď čeká minimálně dva měsíce i přes urgování pasivně agresivními maily. Už tehdy reálně hrozilo, že mi dá firma zelenou zhruba v době, kdy se dostaví nevyhnutelná tepelná smrt vesmíru. Vyhlídky jsou vyloženě růžovoučké s Nyan cat na obloze a Teletubbies skotačícími v dálce mezi kopci s obřími dildy rozměrů dřevců používaných při rytířských turnajích.
Během léta vyjde:
11.7. - Jak jsem psal diplomku: Dovolená
18.7. - Jak jsem psal diplomku: Velká zářijová krize
25.7. - Jak jsem psal diplomku: Chyť mě, když to dokážeš
1.8.. - Jak jsem psal diplomku: Vánoční intermezzo
8.8. - Jak jsem psal diplomku: Velká únorová deprese
15.8. - Jak jsem psal diplomku: Destinace pracák
22.8. - Jak jsem psal diplomku: Ticho před bouří
29.8. - Jak jsem psal diplomku: Státnice