Každý si někdy musí projít krizí. Někdo řeší špatnou známku z názvosloví v chemii. Jiný zase řeší erektilní dysfunkci poté, co narve čuráka do kalového čerpadla a usne. Léto se přehnalo rychlostí průjmu po Havlově guláši a přišlo září. V září nikdo nezáří. Kromě pacientů s rakovinou.
V druhé půlce srpna se konečně začali kolegové v práci vracet z dovolených. Poznávací znamení jsou spálená záda, chůze jak naprcaný kačer, citlivost na slunce a levitování pár centimetrů na zemí. Levitace vydržela zhruba do doby, než usedli na pracovní místo, otevřeli mail a vychrlila se na ně větší hromada pošty, než Dursleyovým do baráku, když Harrymu odmítli předat dopis o přijetí do Bradavic. Ideální čas řešit moji budoucnost, diplomovou práci a šestihodinové čekání na Srbsko-Maďarské hranici během návratu z dovolené.
Začátek byl velice slibný. Navrhli jsme téma a dali kávu. Pokecali si o tom s manažerem a dali kávu. Dali si výlet na přidružená oddělení, která by mohla mít zajímavé poznatky a daly kávu. Prostě ráj. Zrovna jsem si takhle dával kávu, když přišla první trhlinka v plánu. Produkt, který jsem měl v rámci diplomky analyzovat, se přestává vyrábět. To pochopitelně nikdo z těch oddělení, které jsem navštívil, nevěděl. V ten moment mi nezbývalo nic lepšího než si dát kávu. Ano, piju hodně kávy.
Na scénu tedy přichází plán B. Bohužel plán B neexistuje. Vydal jsem se tedy na jedním z mých nových kontaktů, dal s ním kávu a plán B vymyslel. Slíbil mi pomoct při výběru nového produktu. Uběhly dva týdny a tři emaily, kde jsem se velmi nenápadně připomínal. Bingo. Znovu jsem tedy absolvoval kolečko u našeho manažera, který je zbytečně velkou a drahou manifestací kývací figurky na pružince. Z jeho úsměvu, přikyvování a otázek na úrovni: "Mám doma polystyrenové puzzle s abecedou a do otvoru pro písmeno C mi nejde narvat písmeno N, co mám dělat?", jsem byl lehce nervózní. Rozhodně jsem nebyl nervózní z diplomky nebo tak, ale spíše z toho, že o mém osudu momentálně rozhoduje týpeček, který vypadá, jak kdyby i ve čtyřiceti každou neděli jezdil k mamce pro krabičky s jídlem na další týden a vyžehlené spoďáry.
S ničím jiným, než opětovným příslibem spolupráce na diplomce jsem opět navštívil našeho vedoucího katedry. Nyní již prezenčně během semestru. Nebylo pro něj úniku, i když během celé naší konverzace nervózně pokukoval po otevřeném okně, ze kterého chtěl nejspíše vyskočit. Lišák. Moje první dojmy byly asi takové, jak kdybych se snažil důchodci prodat hrnce za 50 papírů. Kývání, pobrukování, prokládání prstů. "Ano, ano. Velice vhodné téma. Hm, jo. Jo, to by šlo." Bylo jisté, že se mě chce, co nejrychleji zbavit, aby mohl pospíchat do kabinetu pro stydnoucí ovesnou kaši. Nicméně s ním potřebuji ještě vyřešit jednu poměrně zásadní drobnost. Nemám vedoucího. "No, tak já si vás vezmu." Wow, děkuji. Jaká to čest, abych psal diplomku pod samotným vedoucím katedry. To dneska při masturbaci nebudu muset intenzivně myslet na trupík amputované midgetky jako obvykle.
Během léta vyjde:
25.7. - Jak jsem psal diplomku: Chyť mě, když to dokážeš
1.8. - Jak jsem psal diplomku: Vánoční intermezzo
8.8. - Jak jsem psal diplomku: Velká únorová deprese
15.8. - Jak jsem psal diplomku: Destinace pracák
22.8. - Jak jsem psal diplomku: Ticho před bouří
29.8. - Jak jsem psal diplomku: Státnice