Většina vtipných, trapných, a vlastně jakýchkoliv historek v mé domácnosti poslední dobou začíná tím, že v nich má pracky kocour. Tajně ho podezírám, že šéfuje nějaké alternativní verzi Truman show, a přímo spřádá své tajné plány na to, aby byla sledovanost pitoreskní komedie mého života co nejvyšší. Minulý týden kupříkladu donesl skokana, který při svém spokojeném skákání po světě skočil tak nešťastně, že se ocitl v tlamě kocoura. A ještě později v pro žáby naprosto nepřirozeném prostředí obývacího pokoje, a ještě později v kuchyni, aby nám kocour demonstrativně vysvětlil, jak obtížné je chytat něco jako myš, která skáče půl metru vysoko namísto toho, aby se konvenčně snažila uprchnout po zemi. Technicky vzato se Uriáš snaží ulovit vše, co se pohne. A co se nehne, je uloveno taky, protože co kdyby náhodou to předstíralo, že je to mrtvé.
Malá hrudku chlupatého hnusu, již jsem objevil u gauče jednoho letního jitra...Před pár dny vyškrábnul z pod gauče černé chlupaté cosi. Při bližším ohledání jsem zjistil, že z toho trčí chlupy, které by šlo identifikovat jakože patří manželce. Předpokládal jsem, že by se mohlo jednat o bezoár. Chuchvalec srsti, který se obvykle kočkám dělá v břiše z důvodu neustálého oblizování kožichu. Vada na kráse odvážné teorie byla, že manželka, ač poměrně agilní, netrpí obsesivním žužláním dlouhých vlasů. Takže jsem po ní mrštil chlupatým cosi přesvědčen, že se jedná o ten největší žmolek z pupíku, jaký jsem v životě viděl. Tak ne. Ženy totiž dokáží svoji pragmatičností vždy překvapit. Třeba tchýně (nechť je jí země lehká) nosila v kabelce vždy pastičku na myši, protože co kdyby. Podobné to bylo s identifikací chlupatého čehosi. „Jé, moje gumička do vlasů. Kde jsi ji našel?“, na což jsem odpověděl komentářem, že jsem vlastně celkem rád, že to není žmolek z jejího pupíku, a že zachovala určitou rovnováhu na miskách vah vesmíru. načež následovala otázka, kterou jsem absolutně vůbec neočekával: „Debile. Cože z čeho?“
Pozitivní je, že i po těch letech dokážu manželku stále šokovat něčím novým.Následovala poměrně rozsáhlá diskuse o tom, že nikdo neví přesně proč, ale lidem se prostě v pupíku tvoří bordel z oblečení. Má se za to, že je to proto, že se chloupky okolo pupíku třou po látce a stahují zbytky dovnitř. Neví se proč, ale děje se to všem lidem.
„Mně ne. Já žádný žmolky v pupíku nemám. K čemu je to asi tak dobrý?“
„Nikdo neví, k čemu by se to mohlo hodit, ale třeba ještě lidstvo mentálně nevyspělo do stádia, kdy by pro žmolky z pupíku našlo reálné využití. Třeba budou jednou používány pro intergalaktický pohon. Každopádně tohle mystérium se děje všem lidem.“
„A já říkám, že mně ne!“
„Říkal jsem všem lidem.“
„Tak já asi nejsem člověk nebo co. Ukaž mi to!“
Sundal jsem tričko a ukazovák se mi zabořil do okrasné tukové pneumatiky, odkud jsem vydloubl dnešní výsledek usilovné práce pupíku. „Hele, vypadá to asi takhle, a…“
„Fuj.“ Ukázalo se, že manželka skutečně o této vlastnosti těla nemá tušení. Přitom chlupatá bývá dost. Zejména, pokud je zima tuhá. Předpokládal jsem, že by tedy s tvorbou žmolků v pupíku měla mít bohaté zkušenosti, ale to prej ne. „To je nějaká píčovina. O žmolcích v pupíku slyším prvně.“
„Kecáš, vole. O toms přece musela někdy slyšet. V Alabamě je prej cápek, co si otevřel muzeum žmolků z pupíku." (což je bizár i na redneck stát, jako je Alabama, ale zase jediná starost vystavovatele je, aby vyprodukoval dostatečný počet výstavních žmolků. O návštěvníky prý nouzi nemá.)
Úctyhodný výkon si vyžádal nejen zápis do Guinnessovy knihy rekordů, ale pochopitelně i vlastní muzeum.„Ne, slyším to prvně. Já se zeptám v práci.“ Což mělo zřejmě znamenat jakýsi varovný prst. Na dráze totiž pracují jen úchylové a homosexuálové, přitom kombinace úchylného homosexuála se přímo nevylučuje, a když nad tím tak přemýšlím, pár si jich manželka pozvala i na svatbu.
Druhej den se vrátila z práce s igelitovým pytlíkem. A že prej mám pravdu a abych se neposral. Bylo v něm asi dvacet žmolků. Což je, když nad tím zpětně přemýšlím, trochu divné, protože na stanici má tak pět chlapů. Takže buďto se poptávala i random cestujících, nebo svoji rešerši rozšířila do okolních stanic, a kolegové jí po vlaku poslali důkaz toho, že fakt nekecám.