Pokud si člověk vyloženě nelibuje ve sbírání turistických známek z feťáckých doupat a stanových městeček bezdomovců, je veřejná doprava místem, kde potká největší množství debilů za jednotku času. Veřejná doprava je většinou nejlevnější formou cestování. Často však člověk platí extra přirážku formou ztráty zbytků příčetnosti.
Vždy jsem si říkal, jak je ten technologický pokrok skvělý a že jistě směřujeme ke světlejším zítřkům. Omyl. WiFi v MHD je to nejhorší od doby, kdy někdo plácl na kuře broskev a nazval to gastropornem. Každá inovace je totiž dříve či později znásilněna a zneužita k rozsévání chaosu. A tak musím častěji, než je zdrávo, v tramvaji poslouchat audio z kompilací na ruských silnicích, Esmeraldu v originále, nebo béčkový sitcom, ze kterého jde slyšet jen infantilní smích publika, deformovaný nekvalitním reproduktorem v telefonu za pětikilo. Svoji speciální kategorii si potom zaslouží každý DJ, který má potřebu se podělit o svůj špatný hudební vkus s celým osazenstvem vozidla. V tom lepším případě pouští svůj summer mix z roku 2001 tak nahlas, že to slyší i cestující v předešlém spoji. V tom horším případě se jedná o neidentifikovatelný zvukový projev, který zní jako špatně nadabované porno. Dost možná by mohlo jít o Kluse, nebo snad Krajča.
Vedle misionářů špatné hudby se ve veřejné dopravě vyskytuje další početná skupina. Lidi obecně věří každé píčovině a konspirační teorii. Ale ani za mák je nenapadne věřit na účinnost deodorantů. Během letních měsíců jednoznačně preferuji inhalaci yperitu než cestování v šichtových spojích, kde probíhají pachové orgie. Ulepené tyče jak po bukkake párty jsou už jen třešničkou na dortu. Zcela opačným, ale rozhodně ne o nic méně nechutným, příkladem jsou chodící vzorkovače voňavek od Ťonga na rohu za pade. Když se pak v tramvaji potká bezdomovec stěhující všechen svůj majetek ve dvou Tesco igelitkách a tato existence praktikující učení suché sprchy, strhne se pachová potyčka rozměrů bitvy u Kurska.
Ranní spoje bývají přecpané tak, že si občas říkám, jestli to náhodou nejede na konečnou do Auschwitzu. To se pak bohužel člověk nevyhne tomu, aby si k němu někdo přisedl. Takový spolucestující není obecně nic špatného, pokud nepatří k jedné z výše uvedených kategorií, nebo si nehraje na sněžný pluh a nenatlačí mě na okno. Nejednou jsem měl nutkání vzít nouzové kladívko, rozflákat okno a vyblít se za jízdy z okna. Speciální kategorií jsou lidí, kteří si schválně sednou na sedadlo blíže k uličce a vedle položí svůj drahý batůžek, který si dozajista zaslouží mít svoje vlastní místo a ostatní, ať se třeba poserou a postojí si.
Nesmím opomenout ani důchodce, kteří hned v sedm ráno jedou do Tesca, takže se samozřejmě musí nasrat do spojů, kterými lidi cestují do práce. S sebou tři igelitky, tašku na kolečkách a výsostné privilegium srát všechny okolo už jen tím, že po voze lítají jak bowlingové koule, protože si neumí sednout hned ke dveřím, ale musí se vydat na anabázi přes celý autobus. Protože tohle je jejich místo a ty na něm sedíš, ty čuráku. Je úplně jedno, že je autobus prázdný. Oni chtějí sedět přímo tady, tak se pakuj. Jejich specialitou je poté v tramvaji nastupovat jedinými dveřmi, u kterých jsou schody, takže jejich výstup na Kilimanjaro trvá minimálně pět minut. Horší než důchodci už jsou jen školáci s aktovkou napakovanou ytongama. Když se pak takový malý smrkáč s aktovkou na zádech otočí, protože na něj volá Ondra z družiny, je zásah do koulí nevyhnutelný. Nehledě na to, že se tyhle gangy Méďi Pusíka mají tendenci shlukovat, blokovat uličky a odhazovat vypitá Fruka, aby na nich někdo uklouzl jak v groteskním animáku.
Čestné místo v této paletě si zaslouží i řidiči MHD, kteří včera večer viděli nové Rychle a zběsile. Jejich styl řízení potom odpovídá záchrannému autobusu z Harryho Pottera. Člověk uvnitř lítá jak elektrony v urychlovači částic a jen čeká, než se s někým srazí a posbírá si svých pět zbylých zubů z podlahy.