Délka textu: Článek přečtete zhruba za 5 minut.
Jako krok správným směrem hodnotí drtivá většina dotazovaných vlastenců změnu, kterou minulý týden ohlásil Ústav pro jazyk český. Ten totiž plánuje od září razantně zjednodušit pravidla pro češtinu, která je užita v neformální rovině. O tom, jak bude celá reforma pravopisu vypadat, jsme si popovídali s CSc. Im. Bcl. Jaroslavem Tupým, z jehož iniciativy ke změnám dochází.
„Víte, za dobu fungování češtiny jako komunikačního jazyku, prošla naše mluva určitou generálkou asi jen několikrát,“ vysvětluje pan Tupý. „Poprvé to bylo ještě za doby husitů, kdy se běžně používal takzvaný spřežkový pravopis – tedy například spojení písmen “cz” se ve výsledném textu četlo jako “č”. Móda diakritiky přišla až později a není přitom úplně jasné, zda to můžeme nazývat zjednodušením. Z této doby je například znám příběh o jistém Žižkovi, který zaslal Zikmundovi dopis s podmínkami kapitulace a dostal jej oznámkovaný a opravený červeným inkoustem zpět. Žižka se při psaní odpovědi tehdy tak zlostně rozmáhal brkem, až si vydloubl oko. Je to případ vůbec prvního historického diktátu, který byl adresován přímo našim obyvatelům a ani po šesti stech letech se emoce při čtení (nejen zahraničních nebo snad bruselských) diktátů závratně nemění.“
Im. Bcl. Tupý připomíná, že nic tak nenaštve vlastence, jako když nepochopíte komentář psaný s CapsLockem a poukážete jen na pravopisné hrubky. Vlastenec si přitom sám velmi dobře uvědomuje, že není ani tak důležitý způsob, jakým je myšlenka předána, ale co je právě obsahem myšlenky.
Redukcí zbytečných pravidel češtiny pro běžné účely se tak stane písemná komunikace pro většinu populace méně frustrující a stresující. Tupý se dokonce domnívá, že by mohlo ubýt komentářů psaných právě velkými písmeny. Ty jsou totiž mnohdy tiskacími písmeny ne proto, že se autor bojí, aby jeho myšlenka nebyla přehlédnuta, ale proto, že jednoduše neví, zda napsat na začátku slova velké písmeno, nebo malé. Nenechává tedy nic náhodě a sebere grammar náckům munici tím, že napíše větu tiskacími písmeny pro jistotu celou.
,,A jak jako zrovna tvúrci pravopisu můžou vjedět, že je to taghle zprávně?!!”
Barka Lakomá, vlastenka, žena v domácnosti a diskutérka na Novinkách
Podobné zapeklitosti však číhají na běžné uživatele češtiny i v dalších temných zákoutích šedé kůry mozkové. Devět z deseti vlastenců potvrzuje, že se ve škole něco jako vyjmenovaná slova učili. Co to ale je a jaká vyjmenovaná slova jsou, však nedokáže určit žádný. Naprosto ke stejným závěrům pak dojdeme i v případě psaní mně/mě nebo interpunkce.
„Mnohdy k nám do ústavu dojde vyloženě češtinářský oříšek. To se pak obvykle sjede celé konsilium a týdny jednáme o tom, jestli ve slově napsat měkké “i”, nebo ypsilon. A pak pošleme dopis s rozhodnutím a dozvíme se, že to potřeboval Franta z Horní Dolní jen na pohled pro babičku. I toto je jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli ponechat spisovnou češtinu pouze v písemné formě pro formální písemnosti. Koneckonců, většina vlastenců se stejně nikdy za život nedostane k formální písemnosti, aby si po sobě sami opravili chyby. Svůj lví podíl na tom má i statistika, podle které zná vlastenec v České republice průměrně pouze 31 písmen z abecedy. Chtít po někom, aby zvládal exaktní vědu bez toho, aby znal základy, je, jak jistě uznáte, nesmysl.“
Podle Tupého bude mít redukce pravidel českého jazyka za následek i zvýšení sebevědomí českého národa, který se už několik desítek let potácí na hranici ublíženosti a gramotnosti. S ohledem na připravované změny by totiž v horizontu několika let mohly zcela zmizet zvláštní školy, protože kvalita studentů se konečně srovná.
