Délka textu: Článek přečtete zhruba za 6 minut.
Od sobotního rána se pohřešuje místopředseda ČSSD a poslanec Jaroslav Foldyna. Dva na sobě nezávislé zdroje naší redakci prozradily Foldynův plán: najít Drahošovu vnučku. Naše redakce se také vydala do Země neexistujících věcí, zdokumentovat případný Foldynův úspěch.
Je šest hodin ráno a my právě stojíme u vstupu do Země neexistujících věcí. Celé místo dostává svému jménu naprosto dokonale, jelikož v podstatě neexistuje. Naštěstí máme magický klíč – drogy, pomocí kterých můžeme vstoupit. Asi po půlhodině bezcílného bloudění lesem přicházíme na louku, kde osamělý chlapec pase stádo ovcí, zatímco se přehrabuje ve starých novinových článcích. Vypadá již značně nervózně a po přebrání další hromádky a nenalezení kýženého článku, neskrývá slz.
Chlapec ve volných chvílích hledá důležitý článek pro svého chlebodárce.
Chlapce tedy ponecháváme svému osudu a procházíme úzkou pěšinou mezi skalami. Leckdo by si mohl myslet, že je to past. A ona to také byla past. Z ničeho nic na nás padá síť a odnikud vyskakuje muž ve středních letech s japonskými rysy, oblečen v kimonu, s katanou v ruce. Neskrývá svou radost, tančí kolem nás a pořád vykřikuje: ,,UPRCHLÍCI, UPRCHLÍCI, UPRCHLÍCI!” Jeho radost záhy střídá smutek. ,,A to nemáte alespoň rodinu na Slovensku?” ptá se nás sklesle. Po další záporné odpovědi z nás strhává síť, sune katanu zpět do pochvy a s lamentováním, že se radši vrátí k honu na Romy, opět mizí.
Legenda vypráví o samuraji Pi-TOM Iovi, který chrání naše hranice před invazivními hordami migrantů. Kam se hrabou blaničtí rytíři.
My pokračujeme v naší cestě. Po Jaroslavu Foldynovi však pořád ani stopy. Potkáváme skleslého muže, kterému se u nohou válí několik vypitých lahví s levným alkoholem. Ten mu již pravděpodobně došel, protože nyní pije okenu filtrovanou přes krajíc chleba. Když kolem něj procházíme, chytá našeho kameramana za kalhoty a vybízí nás k posezení s ním. Nabízí nám chleba nasáklý okenou, který slušně odmítáme. Vypráví nám svůj příběh. O tom, jak nedostal prověrku na přísně tajné, jen kvůli jedné staré autonehodě. To je také důvod, proč ji nyní hledá zde. Po tom, co pod náporem alkoholu usíná, urychleně mizíme.
Jednadvacet let stará nehoda obrátila panu Vratislavovi život naruby
Nyní vcházíme do sadu. Není to ovšem ovocný sad. Cedulka, kterou někdo pravděpodobně vyrobil dosti narychlo, hlásá: “Sad ztracených miliard”. Kolem poskakuje postarší mužík, který z nich sbírá peníze a rozhazuje je kolem. Ve své euforii si nás vůbec nevšímá, a tak ho chvíli pozorujeme. “Tie sú pre mňa,” strká si hrst miliard do kapes. Přistupuje k dalšímu stromu a šeptá si něco nesrozumitelného pro sebe. Rozumíme mu jen pár slov – “zdarma”, “makáme” a “zasraný Kalousek”. Toto podivné individuum radši necháváme na pokoji, přeskakujeme zídku a míříme k vesnici, kterou vidíme před námi.
Strýček Andy tvrdě maká a během víkendu nalezl pár dalších nevyužitých miliard.
Vesnice vypadá opuštěně. Asi po deseti minutách chůze potkáváme první živé bytosti. Stojí v kruhu kolem studny, ze které se ozývá křik, jako by někdo padal dolů. Ptáme se místních, proč mu nepomohou. Na to nám pouze odpovídají, že tam spadl místní dementní stařec, který hledá dno. Stojíme u studny už dobrých pět minut a stále jsme neslyšeli dopad na zem. “On to dno vždy posune, takhle padá už něco málo přes pět let,” vysvětluje nám jeden z obyvatel.
V podobné studně již pět let hledá jistý M. Z. své dno
Dále jsme se rozhodli nepokračovat. Účinky drog již pomalu vyprchávají. Bohužel, Jaroslava Foldynu jsme nenašli, ale i tak mu přejeme, ať v Zemi neexistujících věcí najde to, co hledá. V tomto případě Drahošovu vnučku. Jediná otázka, která tak zůstává nezodpovězena, je ta, zda jí chce dát jazyk.
