Délka textu: Článek přečtete zhruba za 4 minut.
Nebývalý úspěch slaví na moskevské univerzitě pseudovědy. Místní skupince vědců se podařilo zkombinovat hliník (Al) s aluminiem (Al) a vytvořit tak novou superslitinu se skvělými vlastnostmi. Využití nalezne bude všude tam, kde se dosud používal buďto čistý hliník, nebo jeho slitiny. Za úspěchem stojí tým bývalého řidiče autobusu Sergeje Eksperimentatova.
Tento příběh se začal psát před několika lety. Vědci zrovna zkoumali jednotlivé prvky, když si všimli že hliník i aluminium mají v podstatě identickou krystalovou mřížku, chemické i fyzikální vlastnosti.
“Jako já nejsem žádný vědec, ale viděl jsem, že je to úplně to stejný a tak to přece funguje ne? Prostě, když máte dvě stejný věci, tak by měly jít spojit,“ vyjádřil se vedoucí projektu, Sergej Eksperimentatov.
Samotný Sergejův příběh je mnohem zajímavější než objev nové slitiny. Sergej ještě před pěti lety řídil autobus moskevské městské hromadné dopravy a jediná věc, co kombinoval, byl alkohol a prášky na spaní. Díky jeho zápalu pro věc a ryzímu stranictví se postupně během pěti let vypracoval až do pozice vedoucího vědeckého pracovníka v tomto prestižním institutu.
Naší redakci se podařil zjistit postup výroby samotné slitiny. Oslovili jsme předního nezávislého experta z internetových diskuzí – pana Pavla Rozumbradu. Ten tvrdí, že ačkoli se materiálová věda může zdát složitá, je to ve skutečnosti jednoduché.
“Prostě vezmete kostku hliníku a kostku aluminia, ten poměr je celkem jedno, vždycky vám vyjde to samé. Pak to hodíte do kastrolu, zahřejete, promícháte vařečkou, necháte vychladnout a máte slitinu. Jednoduchý jak facka. Ještě větší uznání si zaslouží za to, že dokázali vymyslet tak jednoduchý způsob výroby. To zvládne i děcko,“ hodnotí postup Rozumbrada.
Nová slitina, pracovně pojmenována “Hliník, ale o něco lepší“, postupně nahradí všechny věci z čistého hliníku a jeho slitin. Metodou pokusu a omylu totiž vědci zjistili, že slitinu lze dále zpracovávat přesně jako obyčejný hliník a přidávat do něj i ty samé legury (přídavné prvky, např. Si, Mn, Mg, pozn. red).
Toto však není první velký objev Sergejova týmu. Před dvěma lety dostal maketu plakety ruského cara Vladimíra Putina za teoretickou práci, ve které popsal vypařování vody. Sergej zjistil, že pokud vodu zahřejete, začne se po čase měnit v plyn, vypařovat se, a tím pádem i mizet. Tuto tezi následně potvrdil při názorném pokusu na Rudém náměstí. Díky tomuto objevu byl konečně vědecky vysvětlen úbytek vody zejména v horkých letních dnech. Před tímto zjištěním totiž valná většina Rusů věřila v astrálního zloděje vody, který vodu kradl.
Sergej již teď plánuje další pokusy. Dokud se neupije k smrti, chtěl by ještě vysvětlit odkud se berou bouřky, proč se do kopce jde hůře než z kopce nebo třeba střídání ročních období. My v redakci jeho týmu držíme palce a těšíme se až Sergej opět posune hranice probádaného o další kus vpřed.
