Délka textu: Článek přečtete zhruba za 6 minut.
Mohl to být krásný výlet do českých lesů. Změnil se ale v boj o holý život, když se na párek trempů z houští vyřítil medvěd. „Měl jsem štěstí,“ svěřuje se zdrcený Robin Kryštůfek. „Medvědovi jsem uprchl. Nemít s sebou ale vzduchovku, kterou pro jistotu nosím úplně všude, mohl jsem být teď mrtvý. Škoda jen Patrika. Ten tolik štěstí neměl…“
Na východu České republiky přitom podle obyvatel nebyl spatřen medvěd od minulé zimy a mělo se za to, že odtáhl do Německa nebo ho sežral Čunek. Taktéž se pracuje s možností, že se medvěd na léto vrátil do Ruska a s blížící se zimou se stáhl zase do teplejších pásem. Jisté však je, že se teď hrozba vrátila. Situace je o to vážnější, že došlo k prvnímu fyzickému napadení, a to si ke všemu vyžádalo oběť na životě. Kousnutí medvědem navíc může přenášet vážné nemoci jako například boreliózu, o čemž jsme naše čtenáře již před časem informovali. Natření repelentem tentokrát ale zcela evidentně nepomohlo.
„P. Rasátko měl podle soudní pitvy silnou nadváhu,“ sdělil naší redakci vyšetřující poručík Evžen Králík. „Domníváme se, že právě obezita měla rozhodující podíl na tom, že byl P. Rasátko rozsápán medvědem. Koneckonců, ne nadarmo se říká, že bychom si měli vážit tlustých lidí. Někdy nám třeba zachrání život. Pan Kryštůfek by o tom mohl vyprávět.“
Rasátko zřejmě na svůj životní styl doplatil. Přestože Kryštůfek zavolal záchrannou službu ihned, jakmile se dostal z dosahu medvěda, Patrikovi již nebylo pomoci. Nepomohla ani resuscitace a umělé dýchání do hlavy, která byla nalezena jako první část Patrikových ostatků.
Na stole ovšem zůstává stále několik nezodpovězených otázek. Předně se stále nepodařilo najít pravou ruku. Vyšetřovatelé si také neví rady se sedmi diabolkami, které byly nalezeny v kotníku levé nohy, oku a břiše a které svědčí o tom, že opotřebované klouby pana Rasátka nebyly zdaleka jediný problém, kterým před smrtí trpěl. Lékaři hovoří mimo záznam doslova o otravě olovem.
„Nejdříve jsme si říkali, že by se mohlo jednat o úkladnou vraždu, ke které se náhodou připletl medvěd. Přece jen, pan Kryštůfek u sebe měl prokazatelně vzduchovku s upilovanou hlavní. Pak jsme ale prohrabali archiv a zjistili, že vzduchovkou nikoho zabít nemůžete. Můžete ho umlátit pažbou. Ubodat hlavní. Ale zastřelit? To ne,“ vysvětluje poručík Králík. „Jeden případ za všechny se stal před lety v Oleksovicích na Znojemsku. Depresemi a dluhy zdeptaný občan se zde pokusil o sebevraždu střelnou zbraní. K jeho smůle však měl po ruce pouze vzduchovku. U dvacátého výstřelu ho to přestalo bavit a zavolal si sanitku. Ne – ptáte-li se, zda se Kryštůfek pokusil zavraždit Rasátka, můžeme zcela jasně říci, že k tomu neměl prostředky.“
Případ v České republice vyvolal po několika měsících opět vášnivou debatu o legálně držených zbraních. Ukázalo se totiž, že se pan Kryštůfek mohl medvědovi ubránit, ačkoliv na vzduchovku není střelecký průkaz potřeba. Zastánci správně poukazují na to, že v rukách šílence může být zbraní cokoliv. Je sice pravda, že najíždět horským kolem do davu lidí zřejmě mít devastující následky nebude, ale zabít člověka můžeme jak známo i srolovanými novinami. Jde jen o to, jak prudce máchnete. A pak je tu vzduchovka, která zřejmě plní jen jakýsi placebo efekt bezpečí. Je docela jisté, že kdyby byl Robin Kryštůfek v lese sám, medvědovi by se neubránil. Ale kdyby mu legislativa povolila legálně drženou bazuku nebo uzi, bezpečnost našich občanů by mohla vypadat podstatně jinak.
