Parzival – Jak jsem pronajímal zahradu (free promo)

Délka textu: Článek přečtete zhruba za 10 minut.

Nemyslím si, že jsem ve svém okolí zrovna populární. Částečně je to zajisté dáno tím, že lidskou přítomnost zpravidla nevyhledávám, a na své kolegy se zeširoka usmívám. Nebo jim to aspoň tvrdím. Zní to lépe než jim říct, že na ně cením prostě zuby. Denní budget lidskosti je vyčerpán někdy mezi pátou a šestou hodinou odpolední, což se obvykle projevuje tikem v oku a frekvencí posílání lidí do prdele už po třetí větě argumentu, proč se mě rozhodli vysírat tentokrát. Útěk od reality a snížení šance že narazím na nějakého otrapu je tedy pro mě krajní nutností. Proto jsem se asi před deseti lety odstěhoval na venkov, kde jsem si pořídil na hypotéku statek.

Jasně. Hypotéka má svoje klady i zápory. Já třeba pokládám za krajně efektivní cpát půlku výplaty bance a žít na stará kolena ve svém, než cpát půlku výplaty majiteli bytu a na stará kolena mu cpát peníze dále. Nevýhoda zase je, že okolo baráku je nesporně více běhání a zařizování, což synkovi z města, který se ve dvaceti letech pustil máminy sukně, došlo až příliš pozdě.

Z dlouhodobého hlediska hodnotím jako největší klacek hozený pod nohy zahradu, která je asi tak o 300 % větší, než je potřeba. Respektive, o 300% větší, než jsem schopen v rámci svého volného času utáhnout. Zatímco většina rodin razí obvykle o víkendu trávit volné dny k vodě nebo je profláká couráním po obchoďácích, moje kratochvíle spočívá v tlačení sekačky po hektarovém dvoře s vědomím, že tam za plotem se nachází něco, co bych tam raději neměl. ZAHRADA! Raději by tenhle výhled neměli ani sousedé. Zhruba v polovině srpna je výška trávy dostatečně vysoká, aby si v ní mohl čokl hrát na raptora z Jurského parku, a zároveň, aby byly na horizontu vidět kyselé ksichty sousedů, kterým kvetoucí plevel zasírá jejich pečlivě okopané záhonky s hráškem. A s tím jsem se rozhodl bojovat, protože v širokém okolí platím za osobu s nejkyselejším ksichtem já, a tenhle prim si prostě ukrást nenechám.

Ovce vyhlásily ovocným stromkům válku

Před pár lety jsem se pokusil naplnit pravý účel statku, na kterém bydlím, a pořídil si několik ovcí. Do té doby také na zahradě existovalo něco jako ovocný sad. Bohužel se ty chlupaté kundy v podstatě ihned rozhodly vyhlásit mi válku, a začaly plundrovat bez výjimky vše, co se nacházelo nad ryskou 30 cm od země. Zásadně odmítaly kopřivy, kostival i jiné laskominy, za kterými by se koza oblízla až za ušima. Ale zase to beru pozitivně. Dlouho jsem přemýšlel, kde sehnat levně ovocné dřevo na uzení a grilování. Záhy se vyřešila též otázka, co bych chtěl na ovocném dřevě udit a grilovat. Bohužel zůstala otevřená problematika zahrady, která byla nově bez ovocného sadu, zato ale v polovině léta s dvoumetrovým souvislým porostem luční trávy.

Po opakovaných nápadech polít to prostě celé kanystrem benzínu, škrtnout, a tvářit se, že se nic nestalo, mě letos napadla ještě jedna spásná myšlenka. Když zahradu kvůli hypotéce nemůžu prodat, tak ji prostě pronajmu. Za nějakou symbolickou cenu. Teďka vole, když jsou hranice zavřený, tak mi za to rodiny s dětma urvou ruce. Navíc všichni ti, co dávaj půlku výplaty majitelům bytu, aby mohli platit za byt i v důchodu, určitě nemaj zahrady, a možná by si na úhledně okopaných záhoncích vypěstovali nějakej ten organic bio vegan fairtrade hrášek a s úsměvem se bez sebemenších náznaků pokusy o prokousnutí krkavice koukali na souseda a jeho pečlivě okopané záhonky s dalším hráškem. A i sousedi by se usmívali bez sebemenších náznaků pokusu o prokousnutí krkavice, protože by na mojí zahradě, kterou pronajímám, nebylo dvoumetrový svinstvo, které jim zapleveluje jejich zkurveně krásně okopané záhonky plné štěstí a lásky… No, plán to byl skvělej. Ovšem s drobnou vadou na kráse. Abych se domluvil s lidma na nájmu, bylo potřeba s lidma mluvit. S těma lidma, před kterýma jsem k řečené zahradě utekl.

Naakumuloval jsem během týdenní dovolené dostatek dobré nálady k tomu, abych vypotil na Facebook ultrapřátelský inzerát vykreslující zahradu v těch nejlepších barvách. Pyčo vole… Potok, čtyři hektary, vlastní přístup k zpevněné cestě. Chcu za to symbolickou částku v řádu korun a jediné, na čem vysloveně bazíruji je, aby tráva uprostřed léta z dálky nepřipomínala větrolam.

Po prvním týdnu 20 dotazů, jestli tu zahradu furt prodávám. Když jim odpovím, že se jedná o pronájem, jak ostatně píšu v inzerátu, už se neozvou. Jiné odpovědi začínají s určitým stigmatem, a je tak nějak předem určeno, že konverzace za použití slov „ne dyk. A da se tam zaparkovat maryngotka“ skončí nezdarem. Naprosto specifickou kategorií jsou drobní chovatelé něčeho. Asi nejhlouběji se mi zapsal do povědomí pán, který zde chtěl o víkendech venčit svoje kočky. Pokusil jsem se mu vysvětlit, že mám psa, který je tak trochu píča. Ne že by šel kočkám po krku. Sám mám dvě, a vzájemně se z prdele „loví“. Bohužel, většina koček, které na podobné móresy nejsou zvyklé, berou valícího se boxera jako signál k ústupu. To by prej ale bylo v pohodě, protože si tam postaví vysokej plot. Pokusil jsem se mu vysvětlit, že kočka není křeček a nějaká ohrádka ji většinou nezastaví. Taky, že můj kocour má poměrně silné teritoriální chování. Dost na tom, že musí doma tolerovat ještě jednu kočku, a přes území mu courá asi deset koček sousedů. Ne. Marný, protože klec. Pán se nakonec domluvil na prohlídce, ale nedorazil a už se ani neomluvil, což beru na stranu druhou jako fajn vyústění, protože zájemce nabodnutý na kůl nepatří zrovna mezi nejvkusnější dekorace zahrady. Exotické? Docela určitě. Ale mám takovou nejasnou předtuchu, že by se to s pochopením šklebících se sousedů nesetkalo.

Další pán / kluk chtěl okolo zahrady rovnou postavit dvoumetrovou betonovou zeď. A že by tam měl psa, kterého nemůže chovat doma. Divné je, že když jsem se zeptal na rasu, a proč nestačí vyplétaný plot který tam je, už se neozval.

Suma sumárum, po měsíci inzerátu asi 40 dotazů. Ale že by byl ochoten někdo vzít do ruky rýč a udělat si tam nádherný okopaný záhonek s hráškem? Nula. Nasrat na tyhle zmrdy. Holt si tam budu dále šlechtit svůj plevel!


Vážení fanoušci, pokud se vám líbí naše dosavadní tvorba, rádi vás přivítáme na naší nové platformě. Za drobný měsíční příspěvek, který utratíme za dezinfekční gel, trojkový respirátor, pohřeb prarodičů a sex s dekontaminovanou prostitutkou, zde můžete sledovat úplně nový, bonusový kontekt. Jde o osobitou, kousavou, často intimní tvorbu nás, autorů. Přesně takovou, jako je tento článek, který je tu pro vás odemčen. Mimo to se můžete těšit na ukázky z nově chystané knihy, depresivní deníček a dá-li Ďábel, spustíme také pravidelné video zpravodajství v Paralelním stylu. Díky, že jste s námi.

Become a Patron!

Post Author: Parzival

Maskot Paralelních listů. Ajťák, grafik, PPC-Ninja a autor placený Sorosem s konexemi na Kalouska. O poledních pauzách chodí po ulicích města, hladí děti po vláscích a kolemjdoucím rozdává květiny. Mezi sedmou a osmou večer roní černé perly a ve volných chvílích léčí pohledem rakovinu.