Délka textu: Článek přečtete zhruba za 5 minut.
V rámci velké modernizace železnic si Správa železnic nechala vypracovat studii ohledně křížení tratí s ostatními pozemními komunikacemi. Ze studie mělo vyplynout, jaká varianta křížení je nejbezpečnější a zároveň nejekonomičtější. Výsledky studie však Správu železnic zaskočily. Přejezdy jsou totiž “k hovnu”. Jako ideální řešení se doporučuje na lokomotivy instalovat balistické systémy, které překážky odstraní ještě dříve, než dojde ke srážce.
Studie tvrdí, že sebelepší zabezpečení přejezdu srážce nezabrání. Zvláštní pozornost je věnována modelovým situacím s oslepujícími světly, osmimetrovou zdí a padacím mostem s vodním příkopem. Ani u těchto poněkud radikálních možností není zajištěna dostatečná prevence před srážkou. Přejezdy motoristy vábí stejnou intenzitou, jakou žárovky lákají můry. Mnoho řidičů také značně přeceňuje schopnosti svého vozidla. To dokládá nedávný případ ze Studénky. Čtyřicetiletý Karel Neuhnul zůstal se svým novým autem stát na kolejích poté, co se spustily závory. Místo proražení závor a záchrany svého života, kterého si evidentně příliš necenil, se rozhodl zůstat na místě. Jeho poslední slova při příjezdu záchranářů byla: “Ale vždyť to má pět hvězdiček z crash testu.” Smutnou bilanci potvrzují i hasiči a přidávají případ, kdy se ze Škody Felicie po nárazu stal kompaktní kufřík na kolečkách.
Všichni dopravci na doporučení Správy železnic chystají lokomotivy osadit balistickými raketami. Pokud se na přejezdu bude nacházet vozidlo, automatický systém vypálí raketu a trať tak zprůjezdní bez rizika srážky. Jako alternativu lze použít i atomové zbraně. V tomto případě je ovšem nutné pro cestující zařídit protiradiační obleky. Nespornou výhodou odpálení vozidla na přejezdu atomovkou je zamoření oblasti. Na dlouhou dobu se totiž přejezd vyřadí z provozu a riziko střetu klesne na nulu. Národní dopravce České dráhy uznává, že celý koncept odpalování aut, je poněkud radikální řešení, avšak situace je velice vážná. “Z hlediska statistiky je jedno, zda řidič zemře na zásah raketou nebo vlakem. Když na ten přejezd vjede, dá se předpokládat, že si svého života moc neváží,” vysvětluje důvody mluvčí ČD Břetislav Výluka.
První testy technologie vypadají slibně. Pouze v jednom případu z deseti systém špatně vyhodnotil nebezpečí. Na Plzeňsku omylem vystřelil raketu na dům stojící nedaleko železniční trati. Pan Bruno právě kosil zahradu, když mu na dům dopadla balistická raketa a vymazala jej z mapy. Podle svých slov měl štěstí, že měl zrovna sluneční brýle a mohl výbuch sledovat. Situaci se snaží brát pozitivně, jelikož stejně plánoval kopat jámu pro bazén. To mu kráter po střele značně ulehčil. “Doma jsem nic cenného neměl, jen manželka spala v druhém patře,” prohlásil ledabyle Bruno, který se nyní zabydlel v psí boudě na zahradě.
Objevil se i případ, kdy raketa zasáhla vozidlo, které bylo od přejezdu vzdáleno asi dvacet kilometrů. V tomto případě se ovšem podle Správy železnic nejedná o chybu. “To, že tam nevjel teďka, neznamená, že by to nemohl udělat někdy v budoucnu. Šlo čistě o prevenci,” hájí odstřelení školního autobusu mluvčí Maxmilián Šílený. Na situaci údajně nic nemění ani fakt, že autobus neměl v trase žádný železniční přejezd. I přes drobné mouchy je prozatímní ostrý start plánován s příchodem nových jízdních řádů v prosinci letošního roku.
