Délka textu: Článek přečtete zhruba za 6 minut.
Fatálním se stal zlozvyk Karla Lízala z Olomouce, který si nikdy neodpustí rituální oblíznutí hliníkového víčka před tím, než se pustí do konzumace jogurtu. Víčka jsou přitom nadnárodními organizacemi pro zotročení lidstva běžně recyklována tak, že se namelou na hliníkový prach a jsou hlavní složkou v náplních chemtrails. Z pana Karla se teď stal úplný debil a volí Piráty.
Mnoho lidí konzumuje jogurty pod vidinou toho, že dělají něco pro své zdraví. Bohužel i zde na spotřebitele čeká past v podobě možné otravy kovy. Nedávno dokonce nezávislý spotřebitelský test dokázal, že uzený bůček je v tomto směru mnohem zdravější než jogurt, protože obsahuje prokazatelně méně hliníku. Je to dáno především tím, že vepřový bůček nemá hliníkové víčko, zatímco jogurt ano. „Když vidím tak hloupé lidi, spouští se mi laktační psychóza,” svěřuje se Ivo Hliník, přední specialista na chemtrail v České republice, a jeho tričko zdobí v okolí bradavek trojek koz dvě znatelné vlhké mapy. „Vlastně můžeme být rádi, že k takovým otravám dochází jen ojediněle,“ míní Hliník. Právě na jeho stole přistál případ notorického lízala víček od jogurtu, který je od minulého týdne v domácím léčení po tom, co byla v jeho krvi zjištěna extrémní koncentrace hliníku.
Nahrávání ...„Vaše inforrrmace o tom, že bych se cítil špatně, jsou naprrrosto mylné,“ míní však právě Lízal, který je proti své vůli již několik dní na dialýze kvůli otravě hliníkem. Na první pohled sice není nic znát, ale už na druhý poznáváme, že z Lízala se stal úplný debil. Nejenže v pokojíčku strhl plakát s největším českým vlastencem Tomio Okamurou a nahradil ho Ivanem Bartošem, dále se veřejně začal hlásit k pirátským ideálům, ale dokonce začal mluvit pirátským akcentem, který dává zvláštní důraz na písmeno ‘r‘. „A taky jsem začal na interrrnetu dálkově studovat kurrrz na kapitána zaoceánského parrrníku. Najmu si parrrtu schopných bukanýrrrů a poplujeme za dobrrrodrrružstvím,“ doplňuje Lízal, který nám během psaní poznámek kouká přes rameno. „Nechápu, prrroč mě drrrží doma. Nikdy mi nebylo lépe! Přál bych každému, aby ho postihl stejný nával osvícení, jako se stalo mně během konzumace jogurrrtu.“
Podle lékařského týmu bude trvat ještě nejméně dva týdny, než bude všechen hliník z těla vyplaven. Ale již nyní příborník zdobí čtyři hliníkové lžičky, které si Lízal z dlouhé chvíle vlastnoručně odlil. „Říkám jim to od začátku, ale neposlouchají mě,“ šušká nám potají Lízal, když se ubezpečil, že nás neposlouchá nikdo nepovolaný. „Já jsem spokojenej. Nechci bejt zase norrrmální,“ ukazuje nám krabici od bot plnou víček od jogurtu, která po nocích oblizuje. Vysvětlila se tím mimo jiné i záhada, proč se koncentrace hliníku v těle pana Lízala zvyšuje, namísto toho, aby se po několika dnech blížila k nule. Zároveň takto Lízal nepřímo usiluje, aby jeho příborník během několika příštích týdnů obsahoval kompletní set hliníkového příboru pro čtyři osoby, včetně dezertních vidliček a lžičky na kaviár.
Svoji osobní válku s hliníkovými víčky vede i Ivo Hliník. Ten nejprve požadoval, aby byl hliník vyměněn za stříbro nebo zlato. Když se ale dozvěděl, že jsou tyto kovy dražší než aluminium, spokojil se s drobnými ústupky. „Bohužel není v naší periodické tabulce znám prvek, který by byl v rámci uchování potravin podobně využitelný. Zároveň odmítám další zahlcování přírody plasty, proto rezolutně odmítám, aby byla víčka od jogurtů vyrobena právě z ropy,“ míní Hliník. „Domnívám se ale, že pokud by byla hliníková víčka opatřena žiletkami, došlo by časem k úplnému vymizení zlozvyku s oblizováním víček,“ stojí si pevně za svým Ivo. “Ono by bylo samozřejmě celkově lepší, kdyby se hliník nepoužíval vůbec. Možná. Možná, kdyby nebyla hliníková víčka, přidávaly by nadnárodní organizace pro zotročení lidstva namísto prachu z rozemletých víček něco jiného. Třeba růžové okvětní lístky…” sní tiše Ivo Hliník.
