Délka textu: Článek přečtete zhruba za 6 minut.
Přestože dnešní bankovní instituce nabízí nepřeberné množství způsobů zhodnocení majetku, podle odhadů České národní banky (dále ČNB) investuje až polovina všech občanů takzvaně do slamníku. A to i přesto, že se takto peníze nejenže nezhodnocují, ale dokonce dochází k jejich ztrátám. Znám je například případ paní Zlaty Stříbrné, která s vidinou sice žádného, ale jistého zhodnocení uložila zlatý řetízek do hrníčku v komodě. Odtud ale po několika letech zmizel!
„Prohledala jsem v komodě všechny hrnky, ale nebyl tam,“ svěřila se nám zděšená důchodkyně po zjištění, že její celoživotní úspory v podobě zlatého řetízku z keramického hrnku s kočičkou zmizely. „Víte, už mi paměť neslouží nejlépe. Nejdříve jsem si myslela, že jsem třeba omylem v hrnku rozmíchala lučavku královskou a řetízek se v ní jednoduše rozpustil. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem lučavku doma nikdy neměla a vlastně ani nevím, jak jí rozmíchat. Ale pak mě napadlo, že jsem možná omylem řetízek rozpustila v lučavce královské,“ vysvětluje nám popáté paní Zlata.
Její vnuk se na celou situaci dívá trošku jinak. „Barák je to starej a všechno tady vrzá. Občas dělá takový divný zvuky jako kdyby někdo šel po schodech, ale nikdo tam není,” vysvětluje vnuk Pavel. „A ztráta řetízku? Ona babča už jako taky není nejmladší, a občas se jí to plete. Určitě strčila řetízek do nějakýho jinýho hrníčku. To by jí bylo podobný,“ míní Pavel, který babičku pravidelně navštěvuje a pečlivě utírá prach, vysává koberce a vyklepává slamník. Prý babči na stará kolena pomáhá od nebezpečných roztočů a prachů. „Nerad se koukám, jak se ty její cetky válej všude, kam se kouknu. Pak se jeden nemůže divit, že se jí něco ztratí. Dokonce už mě kvůli tomu popotahovala policie, kterou na mne závistivá rodina poštvala. Policisté v Ústí na Skřekově ale všechno zaprokotolovali, vysvětlil jsem jim investiční rizika spojená se spořením v keramickém nádobí a pustili mě domů.”
Podobně to vidí ostatně i ČNB, která dnes opakovaně varovala před rizikovými investicemi do hrníčků a slamníků, které mají zejména v České republice bohatou historii a značnou oblibu. „Samozřejmě s babčou v rámci jejich úspor řešíme i diverzifikaci investičních rizik. Proto jsem se, samozřejmě s jejím vědomím, rozhodl, že zhodnotím část jejích úspor v naší hospodě a že mi dá ta pekelná mašina trochu třešně. Ale nedala,“ míní Pavel. Podle vnuka jsou však úspory v hodnotě několika desítek tisíc v bezpečí a chce to jen čas a více peněz, než ta sviňská mrcha dostane rozum a vysolí víc třešní, než do ní narval. Z ekonomického hlediska Radomilovi dáváme za pravdu. V případě zhodnocení patrně dostane z matů více, než z hrnků, ve kterých jsou nahodile rozmístěné zlaté řetízky.
„A vy jste přišli kvůli odečtu plynu nebo máte ty Zepter hrnce? Už jsem vás někdy viděla,“ táže se nás stoletá Zlata, zatímco mlčky srkáme čaj z hrnku, který nám vnutila. Tahám z krku metrový řetízek, který jsem málem vypil společně s tekutinou a otírám zlatého Ježíše od žaludečních šťáv. Znovu s kolegy vysvětlujeme, že nás důchodkyně zavolala kvůli mizejícím zlatým rezervám. „Ajo. To máte tak. Myslela jsem, že jsem ho dala do jiného hrníčku, ale pak mě napadlo, že jsem ho omylem rozpustila v lučavce královské…“ vysvětluje nám posedmé Zlata. Vzdáváme to a vracíme vydávený řetízek. Madam nám na rozloučenou mezi dveřmi ještě sdělila, že se jí ztratil řetízek a jestli nevíme o někom, na koho by se mohla obrátit.
