Délka textu: Článek přečtete zhruba za 6 minut.
„Pamatuji si to velmi přesně,“ sdělil naší redakci ministr průmyslu, obchodu, dopravy, školství a vnitra Karel Havlíček. „Stalo se tak přesně o půl třetí ráno a přišlo to jako blesk z čistého nebe. Vlaky prostě budou muset dát autům na přejezdech přednost.“ Havlíček tak ve své revoluční myšlence zřejmě naráží na řidiče motorových vozidel, kteří si to už nějakou dobu stejně myslí.
„Jakože, asi se nic nezmění. Osobně si nemyslím, že by se počet nehod na přejezdech snížil,“ glosoval návrh zákona dopravy Karel Havlíček během včerejšího dopoledne před poslanci. Právě multiministr Havlíček, který je pověstný tím, že dokáže sedět prdelí hned na několika židlích, se dostal do poměrně nelichotivé situace kvůli enormnímu nárůstu sešrotovaných favoritů na přejezdech. Podle veřejného mínění ve vypracované studii totiž strojvůdce může za nehodu vlaku vždy, a to i ve chvíli, kdy se lokomotivě na přejezdu postaví na koleje vrak s potenciálním sebevrahem. „To mu jako nemohl uhnout, nebo před ním zabrzdit?“ zní přitom v drtivé většině právě z úst kritiků železnice. Jsou to ostrá slova, na které se ministr dopravy rozhodl reagovat velmi rázně.
„Čuráci. Když už ty dopravní zákony neznají, tak jim je upravím tak, aby je neporušovali.“ svěřil se lakonicky ministr dopravy bez toho, aby myšlenku dále rozvedl. Představil však ostatním poslancům ideu novely zákona, podle které by na přejezdech nově musely dávat předost motorovým vozidlům právě vlaky.
Připomeňme, že Havlíček je zastáncem výkladu práva a zákonů tak, aby je pochopil každý debil. V případě účastníků dopravního provozu to platí dvojnásob. Vzpomeňme přitom na mírné rozpaky, se kterými byla v létě přijata nová dopravní značka zipový chaos, která nahradila zipové řazení. I ta se však s odstupem měsíců ukázala být jako extrémně efektivní, neboť ji pochopil úplně každý. Kupříkladu řidiči na Brněnsku si nové značky ani nevšimli, což jen značí, jak nenásilnou formou dokáže občanům Havlíček novou dopravní značku představit. Havlíček ostatně předpokládá, že novela zákona o přednosti na vlakových přejezdech bude přijata přinejmenším stejně bezbolestně.
Kuriozní na celé situaci je, že Havlíček v novele zákona dává za pravdu právě křiklounům, kteří vinu za všech okolností hází na zaměstnance železnice. Coby přiznání nedbalosti pracovníků státního podniku by se tak Česká republika mohla potýkat s nemalým množstvím žalob. Připomeňme přitom, že vlak za den sundá někdy i čtyři auta zaparkovaná na železničním přejezdu. Lví podíl na tom přitom má poměrně dlouhá brzdná dráha železniční soupravy.
Návrh zákona naprosto pochopitelně vetoval ministr obchodu i ministr spravedlnosti, kteří správně poukázali na to, že pokud vláda ve státním podniku přizná situaci, kdy vlaky sestřelují osobní vozidla z přejezdů, protože nedají motorovým vozidlům přednost, může to pro Českou republiku znamenat nemalou částku na odškodném. Protože jsou ale ministři obchodu a spravedlnosti stejná osoba jako ministr dopravy, rozhodl se Havlíček řešit celý konflikt a případný střet zájmů domluvou u baru v poslanecké kantýně. Po sedmi rumech si ministr dopravy, obchodu a spravedlnosti potřásl rukou a dohodl se na vzájemném neútočení.
Otázkou však stále zůstává, zda vlaky kvůli dodržování nových dopravních předpisů nenaberou další zpoždění. Z dostupných informací ovšem vyplívá, že většina cestujících už si zvykla, že vlaky na nádraží dojedou, až jednoduše nastane jejich čas.
