Délka textu: Článek přečtete zhruba za 5 minut.
Nebývalé pocty se dočkal nejznámější kuchtík, kterého v České republice sice všichni nesnášejí, ale stejně od něj alespoň jedenkrát v životě něco ochutnali. Po dalším roce, kdy byla maličkost Jirky Babicy opomenuta při vyhlašování státních vyznamenání, se na známého drážditele chuťových pohárků usmálo štěstí. Islámský stát ocenil Babicův útok hluboko za afghánskými hranicemi, kdy za pomoci steaků tajemné chuti odpravil na šedesát českých vojáků. Hrdinský čin nezůstal nepovšimnut, a z dálného východu si Jirka Babica odnesl Řád zlaté vařečky za hrdinství na válečném poli.
„Oni ti kulišáci neví, co je dobré,“ popisuje Jirka Babica své nové zahalené kamarády, kteří obvykle přežívají na sušeném hovězím, koříncích a chlebu nevalné kvality. „Afghánistán je, co se gastronomie týče, pole nezorané. Prostor, kde může moje hvězda skutečně zazářit. Pochopitelně, jsou zde nějaká omezení, ale když nemáte vepřové, tak tam dejte pískomila,“ vysvětluje Babica své kulinářské triky, které si získaly srdce nejednoho muslima. „Když jsem jako poděkování za Řád zlaté vařečky uspořádal podobnej bombastickej banket jako pro naše vojáky, v Islámábádu se na to stály fronty.“
Jirka Babica neskrýval své nadšení nad národem, který byl po tolika letech konečně schopen docenit jeho um. „Dost možná na ně zapůsobilo i to, když jsem jim řekl, že při mně vždy stojí můj věrný přítel Sapík. Když jsem jim ho na telefonu ukázal, koukali na mě jako na debila a mávali mi před očima svými Kalašnikovy. Jsou prostě kulturní bariéry, které se tak snadno probořit nedají. Ale něco máme stejný, to vám povím,“ svěřuje se Jirka Babica, kterého uhranuly afghánské ženy stejně, jako ty české.
„Řád mi předávala miss Čečenskoindokušské pahorkatiny Šered-záda, a to vám povím… ty oči. Jeden by se v nich utopil. Sice přes ně měla síťku, ale… Hergot, to pod tím pytlem musela bejt šťabajzna. Vlastně je v pořádku, že je takhle schovávají. Každej národ by si měl chránit to nejcennější a přiznejme si, zrovna třeba Afghánistán je celkem chudej,“ vysvětluje Babica, na kterého krom kozatejch burek zapůsobilo asi už jen asi makové mléko z tamních políček pěstitelů.
„Asi se tu nějakou dobu zdržím. Maj mě trochu za blázna, ale asi jsem se tady našel. Tuhle jsem jim upekl kopačák. Hodinu si s merunou kopali po dvorku, než jsem jim vysvětlil, že je to k jídlu. Jsem tu něco jako šaman. Projevují zájem, abych je učil. Kupříkladu chtějí můj recept na grilovačku. Prej, i kdyby se roztrhli vejpůl, nedokážou odpravit naráz tolik vojáků. Kdyby jen tušili, že za většinou mých kulinářských tajemství se skrývá mexický Cheddar,“ prozrazuje nám Babica s přáním, abychom jeho know-how nezveřejňovali.
Naší redakci se bohužel nepodařilo zjistit, zda byly Babicovy kuchařky označeny jako návody pro biologické zbraně hromadného ničení v návaznosti na Řád zlaté vařečky, nebo se jedná o souhru náhod.
