Délka textu: Článek přečtete zhruba za 6 minut.
Hlinsko je přesně jedna z těch obcí, která se honosí statusem města, ale počet volně pobíhajících psů a slepic na náměstí nám napovídá, že se jedná spíše o vesnici. „Je to samozřejmě jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli zapustit s naší jednotkou kořeny právě zde,“ hodnotí situaci zpětně brigádní generál Bába, kterému se díky typickým maloměšťáckým vlastnostem obyvatel podařilo vyvinout zcela nový vojenský protokol pro šíření informací.
Vojenští zpravodajci pracovali především s fenoménem, kdy dámy v letech obvykle ví nejvíce informací, a to i přesto, že jim to zdravotní stav nepovoluje. „Tak například jedna z našich testovacích jednotek má vyměněné oba kyčle, prakticky nikam se nedostane bez francouzských holí, a přesto formou tiché pošty dokáže během jediného dopoledne oběhnout desetitisícové město, předat informace a nabrat v rámci své zpravodajské činnosti nová data,“ popisuje výsledky bádání plukovník a člen výzkumu Jan Drbna. „S celou jednotkou jsem z dosavadních výsledků nadšený. Ještě nikdy jsme neměli tak významné pokroky v rámci zpravodajské činnosti, a je zde předpoklad, že se nám podobný princip podaří naroubovat například i do Íránu, Ruska nebo jiných zemí, kde máme momentálně nasazené zpravodajce,“ domnívá se Drbna.
Podle informací, které se naší redakci podařilo zjistit není úplnou náhodou, proč Bába zvolil právě Hlinsko. V obci totiž vyrůstal a má určité povědomí o demografickém složení tohoto městečka. Sám Bába se příliš netají tím, že se právě Hlinskem nechal inspirovat při koncipování nového českého vojenského standardu v komunikaci. „Asi nejvíce musím poděkovat naší sousedce Kelišové. Dej ji Pánbůh věčný klid. Lidé ji pokládali za obecní vědmu. Faktem ale je, že se jednalo o prototyp vojenského zpravodaje, kterého šlo vyvážit zlatem. Je jen málo věcí, které si nedokázala zjistit. A co nevěděla, to si doplnila a poslala dál,“ vysvětluje Bába. Podle Báby tak už v šedesátých letech minulého století byly položeny základy nejmodernějšího špionážního komunikačního protokolu. S podivem je, že ačkoliv komunikace probíhá na podobném principu, jako je tichá pošta, dochází prakticky k minimálním ztrátám informací. „Ba naopak bobtnají, protože jednotlivé agentky si přidávají informace, které se dostaly k jejím uším z dalších zdrojů,“ vysvětluje princip Bába. Podle tohoto principu je tak hlavní informátorkou předložena na velitelství kompletní zpráva o situaci na dané zadání, která čítá i několik stovek hustě popsaných stran.
„Je to svým způsobem fascinující,“ dodává plukovník Drbna. „U většiny informátorek byla soudním lékařem uznána naprostá hluchota. Přesto o vás obvykle zjistí více, než víte vy sám o sobě,“ míní Drbna, podle kterého je situace jednoduše způsobena tím, že informátorky jednoduše slyší, co nemají, k čemuž jim dopomáhá jednak nepřiměřeně velké štěstí, a hlavně pak elektronické naslouchátko. „V některých případech bylo dokonce nutné odstranit rušivé elementy, neboť naše informátorky slyšely trávu růst. Nebylo to ovšem nic, co by nevyřešilo pouhé snížení výkonu naslouchátka. Setkali jsme se ale dokonce s homeopatickými naslouchátky, kdy jsme našim informátorkám pouze nakukali, že jim byl aparát nainstalován, a přesto byla informátorka schopna extrémních výkonů. Z tohoto usuzujeme, že naslouchátko je pouze jakousi formou placeba a ve skutečnosti jsou tyto dámy v letech skutečně schopné zachytit jakoukoliv informaci, což podle starosty Hlinska toto informační komando cvičilo dlouhá desetiletí,“ uzavírá Drbna.
Za svůj průlomový objev byl generál Bába mimo jiné odměněn tím, že po něm byla pojmenována jednotka, která v kolektivu funguje jako informátorka. Česká armáda očekává, že se v Hlinsku podaří rekrutovat pluk Báb, který po absolvovaném vojenském výcviku bude nasazen do předních vojenských linií.
