Délka textu: Článek přečtete zhruba za 7 minut.
Ztrátou na životě skončila série demonstrací proti klimatickým změnám. Obětí se stala osoba neurčitého pohlaví, která se do povědomí našich čtenářů zapsala například přilepením k asfaltce a překážením průjezdu ekoautobusu. Odpor a pohrdání organizací Attention whorebellion donutilo bipolární pansexuálo Alžbětko k tomu, aby rázně přehodnotilo své protesty končící výsměchem v podobě objíždění jeho osoby v ostatních pruzích a začalo demonstrovat na komunikacích, kde se uhýbat nedá. Na kolejích.
Odborníci se shodují, že problém nastal ve chvíli, kdy se na svoje ovečky Gréta vysrala a otěže převzala organizace ekoteroristů vystupující pod jménem Attention Whorebellion. Skupina je známá právě i v České republice, kde ji můžeme znát například díky úspěšným skupinovým lehánkům na veřejných prostranstvích, což je zbytku nechápající populace popisováno jako efektivní boj proti globálnímu oteplování. V zásadě všichni dotazovaní odborníci se zároveň shodují v tom, že kdyby členové Attention Whorebellion spáchali skupinové nežití, pomohlo by to záchraně klimatu asi nejvíce. Skupina je totiž mimo jiného známá i devastováním svého okolí, k čemuž používají kromě jiného i neekologické barvy a lepidla. Paradoxně si rady odborníků vzalo k srdci jako první až právě Alžbětko, které se rozhodlo ukončit svůj mrzký život přilepením se ke kolejím a mácháním transparentem „jsem zděšeno tím, jak moc ignorujeme klimatickou krizi“.
Pro svoji demonstraci zvolilo Alžbětko kolej vedoucí k jaderné elektrárně Dukovany, čímž chtělo upozornit na rizika spojená s využíváním obohaceného uranu, což je v zásadě špatně, protože v dnešní společnosti by se nikdo neměl obohacovat na úkor ostatních. „V případě úspěšné demonstrace chtělo Alžbětko uvolněný obohacený uran rozdat mezi všechny lidi rovným dílem, aby byl každý stejně obohacen a na celém světě zavládl mír, protože nikdo nebude nikomu závidět,“ popisuje Arne Springorum, vrchní ekoterorista pro českou odnož Attention Whorebellion. „Nic z toho se bohužel nestalo,“ zhodnocuje celou akci Arne, jenž společně se svým ekoterortýmem a Alžbětkem špatně vyhodnotil celou situaci, která tak skončila s fatálními následky, a demonstranto zemřelo.
„Všechno probíhalo podle plánu. Přijeli jsme z Prahy naším naprosto ekologickým autem a zametli za sebou koštětem všechnu uhlíkovou stopu. Místo naší demonstrace se nacházelo asi třicet kilometrů od jaderné elektrárny na přehledném úseku. Dost na to, aby byl schopen strojvedoucí s třiceti vagóny zareagovat a během brždění si přečíst, proti čemu Alžbětko vlastně demonstruje,“ popisuje osudové okamžiky Arne. Po zaparkování bylo Alžbětko přilepeno lepidlem ke kolejím. „Poučili jsme se z minulých nezdarů. Dříve na lepidlo lily zásahové jednotky z kanystrů benzín, což lepidlo rozpustilo. Nejenže to bylo neekologické, ale ani jsme nikoho nežádali, aby naše demonstranty od silnice odlepovaly. Proto jsme tentokrát použili speciální dvousložkové lepidlo na bázi kaučuku a kyseliny, které slibuje skutečně neoddělitelné sloučení díky anihilaci kolejí a Alžbětka,“ chlubí se Arne speciálním přípravkem, kvůli kterému lehlo sedmdesát vzrostlých kaučukovníků. „Není to sice úplně ekologické, ale bojujeme za ekologii a až ostatní lidé pochopí, tak se to samozřejmě mnohonásobně vrátí,“ míní pomatený pseudoekolog. Přesto se Arne nechtěl rozpovídat o tom, kde se vlastně stala chyba.
Světlo do situace vnesla až mluvčí jaderné elektrárny Atoma Hřibová. „Tu železniční kolej samozřejmě využíváme. Ať už jde o odvoz vyhořelého paliva, nebo o závoz nového. Zároveň je ale pravda, že jaderný reaktor takto nezásobujeme úplně často,“ vysvětlila naší redakci Hřibová, podle které je podobný transport plánován až na rok 2030, a v rámci úspory nákladů a životního prostředí tedy ani oddělení bezpečnosti nepokládalo za nutné zasahovat proti partě bláznů, která se lepí ke kolejím. „V zásadě se dá říci, že je to jeden z těch problémů, který se časem vyřeší sám,“ sdělila nám svoji hypotézu Hřibová.
Naneštěstí pro Alžbětko se právě Česká republika nachází v ročním období, kdy je pustošena vlivem globálního oteplování úmornými horky. Co se na začátku zdálo jako super nápad, na konci kterého budou muset kolej rozřezávat autogenem i s Alžbětkem, vzalo po týdnu za své. Po čtyřech dnech marného čekání i Arne pochopil, že tady mu pšenka nepokvete, a na celou akci se vysral. Částečně i proto, že lokalita kvůli zhoršené dostupnosti nevzbudila takový zájem, jako když Attention Whorebellion překáží ve městě. „Sice Alžbětko protestovalo, ale nakonec souhlasilo, že je to vlastně bojovníko za lidstvo a že i kdyby zemřelo, bude zářným příkladem pro následovníky,“ uzavírá Arne. My za celou redakci s Arnem souhlasíme a doufáme, že přestanou vydýchávat čerstvý vzduch dříve, než své přesvědčovací metody posunou k násilí.
