Jak jsem byl obtěžován telemarketingovými pijavicemi

Délka textu: Článek přečtete zhruba za 11 minut.

Fajn, jeden článek z pohledu obtěžujícího červa jsme tady měli, teď je na čase vzít to z druhé strany mince. Je naprosto nesporné, že vám volal cizí člověk s nabídkou nějakého bombovního produktu, který vám totálně otočí váš posraný život o 180° a začnete být bohatí, zdraví, nebo lépe pojištění, než jste byli před tímto osudným telefonátem. Osobně však mluvím z perspektivy člověka, kterému bylo snad nabízeno vše kromě sexu (hlavně prodávat nuzný hovadiny, ale něco, co člověk chce, to vole ne do píči). A místo toho, abych vám tady dával rady, které byly předány ve článku telemarketingového švába Parzivala, dnešní článek nabere více či méně storytelling ráz.

Když jsem byl ještě malý Nodaxx, máma vždycky říkala: „Neotevírej dveře a nezvedej telefony cizím lidem, nebo si tě odnesou pryč.“ Následně mě asi okolo dne 15. výročí mého výskytu mí rodiče posvětili krásným telefonním číslem, které mi může závidět absolutně každý. Samo, máma mi ho pořídila s obavami, že zapamatovat si ať už její telefon, nebo telefon domů, nebo vůbec žádnou číselnou kombinaci, která měla více než 2 čísla, nezvládnu. Asi nějak oželím touhu podělit se o své krásné číslo (ha ha telemarkeťáci, co si to budete číst, hledejte dál, vy čuráci), ale představte si něco opravdu krásného a jednoduchého, jako třeba SPZ VIP00001. Samozřejmě já, jako čerstvě občankou opasovaný nadutec a chronicky nezajímavý člověk, jsem měl tendenci se pyšnit svým nádherně jednoduchým číslem, jako kdybych vyhrál loterii. Přitom zcela logicky jediné, co museli mamá a papá udělat, bylo podepsat mastnou firemní smlouvu u T-Mobilu. Ale o pyčo! Já mám easy číslo. Tohle mě dělá strašně důležitým.

Pravda bolí dvojnásob. Telefonní číslo ze mě udělalo to nejdůležitější patnáctileté nic, které posvětilo Moravskoslezský kraj. Na druhou stranu, někdo mi dal za pravdu a řekl si, že tohle číslo musí mít fakt nějaký chábr, co to někde celé musí řídit. Je takové veřejné tajemství, že se tak možná 8 let zpátky pár operátorů rozhodlo, že prodá registry svých zákazníků. Komu? Samozřejmě, že všem těm lidem, kteří chtějí, abyste měli zdravé klouby a vydělali miliony. A v ten daný moment začínaly všechny mé telemarketingové patálie. Začne to něčím takovým jednoduchým, jako ”mám tady pro vás vynikající tarif” i přesto, že váš tarif je prakticky neporazitelný, ale co vlastně chcete říct volajícímu, když jste mladý komunikací nepolíbený introvert, který neumí cizím lidem říct Á, natož děkuji, ale nemám zájem, nashledanou. No a pak to končí třeba tím, že vám nabízejí investice do českých filmů s garantovanou návratností. Film, do kterého mi bylo nabídnuto investovat, byl, and I shit you not, Bubeník a princezna. To mi mimochodem připomíná, že jim krále Karel Gott asi už nenadabuje. Oh, well. Doufám, že jsou ty nebeské řeky plné raků na chytání.

Takže, luxus číslo máme a všechny nabídky se hrnou ze všech stran. Investice do filmu? Nebo snad levnější elektřina? Nebo že bych si zařídil nějaký forexový účet u toho milého pána, který se neopomenul představit jako pracovník OVB? Možnosti jsou nekonečné. Eventuelně vás tyto telefonáty přestanou bavit, i když v mém případě mi to spíše umožnilo být více kreativní. Tuhle paní nabízela nějaký sračkol na klouby, specificky pak mířila na kolena (asi hrála hodně Skyrim). Celou průpravu o zázračném léku, po kterém vám nejenže nohy omládnou o 20 let (není nic lepšího, než mít ve 24 letech nohy čtyřletého fakana) a možná vám přiroste i jedna navíc, abyste si mohli sednout bez židle, ale to vše zároveň podložila ještě luxusním ozdravným pobytem někde v Ašských prdelích. Slečna po své pětiminutové průpravě nebyla nadšená z toho, že jsem jí řekl, že bohužel nemám nohy, ale že bych si klidně zajel na ten ozdravný pobyt, pokud tam mají bezbariérový přístup, alternativně pokud jsou ochotni přispět na protetické nohy. Od slečny, která v telefonátu řekla to nejodpornější „Aha, tak to nashledanou,“ které jsem kdy slyšel, jsem už nikdy telefonát neobdržel. Škoda, budu si muset holt zajet na dovolenou do Itálie, a ne někde do Aše.

Tohle se dá samozřejmě aplikovat na téměř jakýkoliv telefonát. „Dobrý den! Vy že jste přišel s vynikající nabídkou na levnější elektřiny od firmy, kterou absolutně neznám a od doby, co vaše kokůtky načapali za podomní prodej, je toto jediný způsob, jak se se mnou spojit a udělat mi tuto lákavou nabídku? No víte, já jsem měl v tomto bytě bitcoinovou farmu a bohužel dlužím ČEZu pár tisíc za elektřinu a – cože? Vy už se mnou nechcete mluvit? Tak nashledanou!“ Obdobného řešení se dočkala i paní z pojišťovny, která mě chtěla obohatit vynikajícím životním pojištěním, ale když jsem ji informoval o tom, že jsem v druhém relapsu a moje současná pojišťovna řekla, že mi další chemoterapii platit nebude, rychle vycouvala a už mi nikdy nevolala.

Bohužel z druhé strany spektra jsou i samozřejmě ti volající, kteří mi volají zcela náhodně, respektive přičiněním nějakého nedonošeného embrya, které náhodně zadá moje perfektní číslo do čehokoliv, co si chce zrovna pořídit/aktivovat/nechat se kontaktovat. Podívejte se, čuráci, když si chcete aktivovat virtuální televizi Telly, tak asi potřebujete aktivační kód, který vám přijde SMSkou. Když ho pošlete mně, aktivujete si hovno a fakt vám ho nepovím. Pak to musím ještě konzultovat s paní ze zákaznické podpory, která vám griotkou ovinutým hláskem děkuje, že jste projevili zájem o jejich službu a nechápe, že vaše číslo je tak prim, že ho může trefit každý kokot, který se chce vyhnout takovému telefonátu. Zatím tedy mám na svém kontě kalkulace na pojištění 13 aut, 2 Alza Premium účty, 7 balíků od několika různých dopravců, převážně však od České pošty, nějaké ty virtuální televize a dva Badoo účty.

Koronavirová krize pak tyto telefonáty umocnila. Jako kdyby zrovna nebylo nic lepšího na práci. Zkombinujte toto s patrnou přibývající levostí volajících, která se s délkou karantény také umocňovala. Nejvíc mě tedy potěšila paní, která mi chtěla udělat radost a vydělat mi velké peníze na Hong-Kongské burze. To, že použila asi půl roku starý příklad s Teslou, která za týden údajně stoupla na hodnotě za 50 %, stejně jako její úměrně otravný kolega v lednu, to jsem radši pominul. Čeho jsem si však nemohl nevšimnout bylo, že mi dala skromnou nabídku investovat milion nebo dva. Vzhledem k mé situaci s prací mi nezbylo jen se nad tím pozastavit a zeptat se ji, kolik ze státní podpory si tak představuje, že můžu obětovat. Paní to nijak neotřáslo a následně utvrdila, že výdělek 500 000 korun by byl zcela ideální.

Nevyžádané telefonáty se staly zábavou a zároveň opravdovou otravou v mém životě. Je jen otázka času, než všechny telemarketéry naseru dostatečně tak, že mi přestanou psát. Na druhou stranu bych asi přišel o jednu z největších zábav, které v životě mám s cizími lidmi, kteří se vám snaží nutně něco prodat. Doufám tedy, že investičních nabídek nebude nikdy dost a marketing bude hojný.

 


Vážení čtenáři, tento článek ze sekce určené pro Patrony jsme vám otevřeli, abyste mohli sami posoudit, zda jsou bonusové články něco, co si chcete přečíst. Pokud se vám tento článek líbil, rádi vás přivítáme mezi ostatními Patrony. Čeká na vás několik desítek textů, které se nesly v podobném duchu, jako tento.

Hele, tuhle reklamu tvůj adblock nezachytil:

Post Author: Nodaxx

Avidní pokračovatel DJského řemesla po Anginu van Brufenovi a DJ Arnoštkovi. Miluje suchý humr, kvantitativní jídlo a řízky. Hlavním cílem života je stát se prezidentem a zavést vládu stylu ČČBUC (Čubky Čáry Bary Udílení Cen). Dostatečně inteligentní na to, aby jeho přezdívka nebyla Prcivál.