Délka textu: Článek přečtete zhruba za 6 minut.
Extrémní povětrnostní podmínky, které v posledních dnech sužují civilizovanou Evropu, se pozvolna přes Slovensko přesunuly až do východní Evropy. Poryvy větru přes noc přemístily hluboko za hranice ukrajinských hranic ruské humanitární tanky, což způsobilo komplikace zejména v dopravě a diplomatických kruzích. „O ničem nevíme,“ hájí se ruské vojsko. „I my chceme domů a nejkratší cesta je táhnout na Kyjev“.
„Nám to jako samozřejmě udělalo čáru přes rozpočet. U hranic naše armáda trávila společnou dovolenou a v neděli jsme chtěli grilovat, jít na koupák a opalovat se. Vůbec jsme nechtěli na území Ukrajiny vstoupit. Ale když jsme přiletěli, tak se to snad nepočítá,“ vysvětluje generál Tupolev, který se neplánovaně přes noc stal velitelem ruského letectva. „Co se přesně stalo, bohužel říct neumíme. Večer jsme si šli normálně lehnout po třech nebo čtyřech lahvinkách vodky a ráno jsme se objevili před branami Kyjeva. Zaplať pánbůh, že se při té smršti nikomu nic nestalo,“ svěřuje se Tupolev, který má v současné době zejména obavy z napjatých vztahů se zbytkem světa a jak přijme informaci o nočním přesunu ruských vojsk. „Na mou duši v tom není nic nekalého. To ten vichr. Přísahám na zdraví amerického prezidenta,“ dušuje se.
V noci na neděli se tak zcela neplánovaně přesunula na tři sta humanitárních tanků a dalších vojenských vozidel. Je přitom zajímavé, že takzvané těžká bojová humanitární technika doletěla přibližně na stejné místo jako ta lehká. Při přistání navíc vichr všechna vozidla seřadil a postavil zpět na kola a pásy, aby ruskému vojsku způsobil co možná nejmenší škody. „Můžeme hovořit o štěstí. Představte si, že by to vítr naházel jen tak halabala. Je v našem zájmu tuhle nešťastnou situaci v Ukrajině co nejrychleji ukončit a vrátit se do našich domovů. Třeba převrácené tanky by byly poměrně významnou komplikací,“ svěřuje se desátník Iljušin, který byl čerstvě povýšen na kapitána leteckého bombardéru T34, což byl až do včerejška podle technického průkazu tank.
Z příslibu odchodu ruských vojsk mají paradoxně ukrajinští domorodci jen malou radost a na historce o nechtěné migraci humanitárních tanků nechtějí nic věřit. Dokonce noční rošádu označují za jakýsi obrácený Vichr z hor, což v tomto případě nesymbolizuje nenápadné odnášení rekvizit ze scény, nýbrž naprostý opak.
K situaci se vyjádřil i přední český historik Stanislav Grospič, který se specializuje na poválečnou éru minulého století, zejména pak návštěvu humanitárních vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa, které se zdržely třicet let. „Pochopitelně se o žádnou invazi nejedná. Ani my jsme koneckonců žádnou invazi nezažili. Ta situace je velmi podobná a pramení z naprosto zbytečné vzájemné antipatie vojsk a původních obyvatel. Přitom oba tábory chtějí to samé. Domorodci si přejí, aby vojska odešla domů a armáda si přeje, aby domorodci domy uvolnili,“ vysvětluje Grospič situaci, která je podle jeho slov jako přes kopírák. „Při přesunu je pochopitelně jasné, že občas může dojít k nějakým nepříjemnostem, zejména spojených s dopravním provozem. Z historických záznamů víme, že i u nás došlo k několika desítkám autonehod, které se neobešly bez kulky v hlavě,“ snaží se vysvětlit Grospič, aby předešel zbytečné panice.
„K ruským hranicím je to nejblíže přes Kyjev. Pokud máme opustit území Ukrajiny co nejrychleji, musíme projet přímo městem,“ ukázal naší redakci na mapě generál Tupolev, který zároveň vyzývá občany Ukrajiny, aby si navzájem na důkaz přátelství svázali ruce a nohy a zabezpečili tak bezpečný průjezd humanitárních tanků hlavním městem bez toho, aby po nich někdo například házel dlažební kostky. „Pokud se nám občané podvolí, už večer můžeme být doma,“ uzavírá Tupolev, který má s sebou z nějakého důvodu náklaďák plný ruských vlajek.
