Délka textu: Článek přečtete zhruba za 10 minut.
S příchodem letních prázdnin dorazil do českých kin proklínaný i nedočkavě očekávaný film, který je předurčen k tomu, aby se stal skutečným blockbusterem. Snímek, kvůli kterému katolíci dostávají úporné svědění na análním věnci, kdykoliv zaslechnou Párty Hárder. Ale byl by film skutečně tak dobrý, kdyby se v něm neobjevil Stanislav Lukeš? A je možné získat legendárního Oscara za několikasekundové cameo, kterým si ale Stanislav Lukeš celý film ukradl pro sebe? A nebylo by lepší, kdyby měl Standa Lukeš v dalším filmovém pokračování Řezníkovy zvrácené duše hlavní roli?
Jak už kdysi řekl Henry Harmasan, není malé role. I vedlejší postava může zcela strhnout pozornost na svoji stranu, a hlavní dějová linka začne lehce pokulhávat a zaostávat za něčím, čemu se původně tvůrci zcela naplno věnovat nechtěli. Přitom něco takového není úplně ojedinělé, a děje se to poměrně často. Vzpomeňme na legendárního Boba Fetta v páté epizodě Hvězdných válek, který v podstatě ukradl kánon jen tím, že beze slova postával na chodbě u dveří. A pokračovat můžeme třeba ikonickou šavlozubou veverkou Scratem z Doby ledové, případně Smrtěm ze Zeměplochy. V případě posledního jmenovaného je zároveň zábavné, že ve chvíli, kdy Smrť dostat samostatnou knihu, ukradla svoji pozornost Krysí Smrť, která se zde jako vedlejší postava ukázala. Berme to ale pouze jako důkaz toho, že vedlejší postavy mají předurčeno strhávat na sebe pozornost a nabalovat na sebe mýty a legendy, které tvůrce nutí k tomu, aby se s nimi dále pracovali. A Standa Lukeš definitivně není výjimkou.
Rodák z Nového Města na Moravě je legendou nejen českého internetu. Krom blogování, lamače dívčích (i chlapeckých) srdcí, lifestyle a výživového poradce, cestovatele, hráče stolního tenisu a recenzenta se aktuálně vrhnul na filmového herce. Je zajímavé, že cokoliv, o co se snaží, mu jde od ruky vždy s naprosto stejným umem a zápalem. Možná si řeknete, že je Stanislav Lukeš renesanční člověk s vlohami, které jsou takříkajíc od Pánaboha a že kvůli tomu začne chytat móresy od svých známějších kolegů, jako je například Leonardo di Caprio nebo Johnny Depp. Standa Lukeš ale zůstal svůj a doručuje svým fanoušků přesně ten druh fanservisu, na který jsou od něj zvyklí. Rozhodně se nedá říci, že by mu sláva stoupla do hlavy, což zejména u mladých herců nebývá zvykem.
„Můžeme v tom vidět určitou část vypočítavosti. Film je určen především pro mladou generaci. Rozhodně to není růžová knihovna nebo rodinná komedie, ale přesto měl film zasáhnout především skupinu lidí, kteří se chtějí bavit,“ svěřil se nám Řezník, který se rozhodl krom drog, alkoholu, sexu a sraček, obsadit do scénáře i Stanislava Lukeše.
Ostatně nebývá pravidlem, aby takzvané „dvojky“ překonávaly své originály. Párty Hárder se to ovšem podařilo i bez toho, aby nutně sklouzávala do přehnané fekálnosti nebo infantilních humorů, které jdou takříkajíc na sílu. S přihlédnutím na dosavadní Martyho (Řezníkovu) tvorbu jsme však patrně každý šel do kina s určitým očekáváním, které bylo v každém ohledu překonáno. Jistě. Můžeme se bavit o tom, že volné pokračování má rozhodně větší finanční budget než první díl z roku 2019. Je to ale jen jedna strana mince. Na té druhé tu máme staré známé, kteří při hraní překonávají sami sebe, a vymazlený scénář nad kterým Řezník probděl mnoho nocí a prošňupal tatrovku koksu brčkem z Mekáče. A přesto všechno je toto úsilí ve stínu Stanislava Lukeše, který se sice ve filmu pouze mihne, ale dá do pohybu celý mechanismus událostí, které vedou až k nevyhnutelným závěrečným titulkům.
Své důležitosti v celém scénáři si je vědom i sám Stanislav Lukeš, který ve snímku vystupuje v roli „otylého burana dujícího na lesní roh“. Podle jeho vlastních slov trvalo natočení několikasekundové pasáže celé tři hodiny. Nedá se přitom hovořit o nějaké nervozitě. Stanislav je od přírody obrněn, a něco jako nervozita je mu naprosto cizí. Svoji roli si navíc doma několik dní předem zkoušel před zrcadlem, a vystřídal při tom všechny možné výrazy, grimasy a akcenty, které zná. Z obou si nakonec vybral otylého burana, kterého fenomenálně zvěčnil i ve snímku.
Aby toho nebylo málo, sám, bez výzvy a nároku na honorář, se už půl roku před samotnou premiérou rozhodl snímek propagovat mezi svou fanouškovskou základnou, což znamenalo masírování stovek uživatelů Facebooku a Instagramu pravidelným metáním zážitků z natáčení, fotek z placu, fotek samiček na placu, troušením tajných informací o plánované premiéře, hajpováním (tzv. nabuzováním) k opakovaného zhlédnutí snímku, jakmile bude v kině, ale i mravokárným přístupem, kdy se Standa pokoušel vysvětlit, že pirátěním filmů, ve kterých vystupuje, se dopouštíte zločinu (nevztahuje se na snímky, ve kterých nevystupuje). Tím však Standova angažovanost v propagaci filmu rozhodně nekončí. Po samotné premiéře totiž začal cestovat po České a Slovenské republice, přičemž se neplánovaně objevuje v kinech na promítání snímku, a nechává se pak se svými fanoušky před kinem fotit. Dokážete si snad představit, že by pro svoje fanoušky udělal něco takového například George Clooney nebo Tom Cruise? Správně. Nedokážete. Ale přesně toto Stanislav Lukeš v rámci propagace zprostředkovává, čímž nechává zahanbit nejednu hlavní postavu, která si svých pět minut slávy odbyla na slavnostní premiéře a mejdanu filmového štábu.
Podtrženo sečteno, Stanislav Lukeš se stal nejvýraznější postavou nejen v celém filmu, ale stal se i tváří samotného marketingu, když se sám pasoval do pozice chodícího billboardu Párty Hárder: Summer Massacre. A pokud není Řezník úplně hloupý, je v tom záměr. Možná šlo jen o obšlapování terénu a zkoušení, jak na Stanislava Lukeše bude reagovat veřejnost. Možná to byla sázka na jistotu. Ale dost možná se právě zrodila hvězda a Standa se objeví v Martyho dalším filmu jako symbol dekadence a morálního úpadku společnosti. Zaručeně je to ale recept, jak si ukořistit v Hollywoodu Zlatého plešouna