Délka textu: Článek přečtete zhruba za 4 minut.
Josef N. je typickým zástupcem ochránců českých hodnot a tradic. Coby nezaměstnaný, tráví většinu svého volného času vymýšlením virtuálních identit a komentováním stránek svých odpůrců (pozn. redakce: hnusných a odporných sluníček). V poslední době se však setkal se situací, kterou nedokáže zvládat. Odpůrci přestali jeho anonymní profily blokovat.
,,Vůbec nevím, co mám dělat! Dříve jsem jen tak půl dne proseděl a dělal si seznam virtuálních identit, které použiju příště. Přemýšlel jsem, jestli jim dám profilovou fotografii, nebo si budu raději hrát na pana tajemného. S tím je teď ale konec! Anonymní profil s označením #10.458 prostě nechtějí smazat. Vůbec nevím, co mám teď dělat!” popisuje situaci Josef, který druhou polovinu dne obvykle trávil tím, že na stránky odpůrců vkládal komentáře, které mu byly po zabanování ze stránky odstraněny.
,,Josef je tragický případ nedoceněného českého vlastence,” vyjadřuje se k případu jeho psycholog Robert Dlouhý. ,,Musíte pochopit jeho frustrovanou duši, abyste si uvědomili, jak moc mu ublížilo, že už jeho anonymní profily nikdo nemaže. Aby toho nebylo málo, nikdo už na jeho tapetování komentářů ani nereaguje. Na moji radu se pokusil zapojit do rozhovorů svůj druhý falešný profil, ale jak říká sám Josef, když už se s někým hádá, potřebuje, aby byl ten druhý alespoň trochu inteligentní. Rozhovor mezi dvěma trotly je prostě nuda.”
S Josefem se loučíme v jeho garsonce na úpatí Prahy. Je zdrcený. Mezi dveřmi na rozloučenou prohodil, že jsme “havlistická prasata”. Jeho hru jsme nicméně pochopili. Jako správní vlastenci se takto mezi sebou loučíme denně. Josef tak zůstává sedět sám ve svém holém pokoji. Vyhlídky na naplněný život jsou podle doktora Dlouhého nejisté:
,,Jistě. Může se pokoušet dále vyvolávat spory a nechat se pranýřovat a blokovat. Jenže na tohle lidi už jednoduše nereagují. Ve své submisivní povaze Josef prostě touží po tom, aby byl zesměšňován a aby si s ním lidé vytírali podlahu. Zvažovali jsme možnost, že by nastoupil ústavní léčbu u nějaké místní dominy, ale léčbu by pojišťovna nehradila a víčka jsou sbírána raději na děti s leukémií, než pro lidi, kteří se mohou aktivně zapojit do života.”
Jako další alternativa byla prý Josefovi nabídnuta razantní změna stylu života. Na českém trhu práce je mnoho pracovních pozic, kde jej mohou lidé týrat a ponižovat. Z nepochopitelných důvodů však Josef práci u Městské policie odmítl. Prý za stejnou almužnu sedí doma. Dokonce odmítl i možnost najít si známost (po tom, co mu manželka kvůli jeho radikálním názorům utekla se dvěma dětmi za Arabem – údajně proto, že “ten se s tím kašpárkem alespoň dokáže ohánět”.)
EDIT: Josefa jsme dnes ráno zastihli na autobusové zastávce při nelegálním výlepu plakátů SPD Tomia Okamury. Zdá se, že si Josef přeci jen našel alespoň nějakou náplň života, a dokonce se pohybuje mezi lidmi, kteří jsou na tom psychicky podobně. Hrdě nám ukazuje kandidátku, kde na chvostu seznamu svítí jméno “Josef N.”: ,,Když už na moje debilní kecy nikdo nereaguje na Facebooku, tak půjdu do politiky!”
