Délka textu: Článek přečtete zhruba za 6 minut.
Velká Británie je na tom odjakživa tak trochu napřed. Když pomineme fakt, že jsou s časovým pásmem trochu pozadu, se vším ostatním tento nedostatek bohatě dotahují. Pořád mají například monarchii, kterou jim můžeme směle závidět. Kdyby byla monarchie u nás, král Zeman by si mohl odmyslet hloupé a zbytečné volby, které stejně jen potvrdí jeho demokratickou vládu a to, že je milován vším lidem (pozn. redakce: veškerým, ne zavšiveným). V poslední době je Velká Británie dokonce tak napřed před celou Evropskou unií, že se z ní rozhodla vystoupit. Z Británie tak začali houfně utíkat ekonomičtí parazitující migranti zpět, odkud přišli. Do Polska, České republiky a na Slovensko.
Ekonomický migrant je člověk, který emigruje z jednoho regionu do druhého, protože dle jeho očekávání nejsou v jeho vlastní zemi životní podmínky či pracovní příležitosti dost dobré, a hledá proto zlepšení svého životního standardu jinde. Ekonomičtí migranti, kteří pracují mimo své domovské státy, se podle Organizace spojených národů nazývají “migrační pracovníci”.
Jen v samotné Británii dle oficiálních informací z roku 2015 žije 40.000 Čechů a 90.000 Slováků, kteří splňují terminologii ekonomického migranta (Ve zbytku světa, zejména pak v USA, jsou to téměř dva další miliony pro každý národ). Nemůžeme se tedy v tomto případě divit, že se Británie brání roztahovačným národům a hodlá je vrátit na zpáteční adresu. Koneckonců, Česká republika si je tohoto faktu také velmi dobře vědoma a v rámci prevence pro jistotu nepřijímá migranty vůbec, než aby se musela dělit o peníze, které stejně nemá (a je to v konečném důsledku důvod, proč z České republiky utíkají ekonomičtí migranti například právě do Británie).
To, co by Česká republika v dnešní době potřebovala, je více politiků jako Nigel Farage, kterému se podařilo celou Británii přesvědčit, že Evropská unie je cesta do pekel. 4. července 2016 si pak Británie ve veřejném referendu odhlasovala Brexit. Vzhledem k tomu, že referendum o Brexitu proběhlo s až pateticky slabou účastí, která značila spíše celkový nezájem, nedalo mu to ani moc práce. Statistiky Google zároveň ukazují, že v té době raketově vzrostl dotaz hledání na fráze “vystoupení z EU”, “co nám EU přináší” a v neposlední řadě zejména “co je to Brexit”. Fatální je dost možná to, že k nárůstu hledání těchto klíčových slov došlo až ve chvíli, kdy bylo o všem rozhodnuto a noviny se chlubily palcovými titulky, že Británie z EU odchází. Sice se neví kam a jakou rychlostí, ale prostě mizí ze scény. Sám Farage uznal, že vlastně neví, kam se Británie teď řítí, ale je spokojen. Jeho mise byla splněna, a proto s klidným srdcem podal demisi. Jako skutečný šachový mistr naplánoval všechny své kroky, které vedly přesně k tomuto bodu. K demisi.
„Mým cílem bylo dostat Británii z Evropské unie. Svoji misi jsem splnil. Je čas, abych odešel z čela strany.“ – Nigel Farage
Můžete sice tvrdit, že Farage utekl od rozlitého mléka, s odstupem jednoho roku však můžeme říct, že přesně takového člověka nutně potřebujeme. Někoho, kdo se s elegancí sobě vlastní bude chovat jako patolog na operačním sále při operaci slepého střeva. Evropská unie totiž nic jiného, než zanícený apendix není. Takový radikální řez by prospěl jistě i nám! Česká republika zoufale potřebuje kamikaze pilota, který prokličkuje mezi nepřáteli a dovede i naši zem ke zdárnému vystoupení z Evropské unie. Je naprosto zřejmé, že ve srovnání s tímto PANEM politikem, jsou “tlučhubové” kalibru Okamura nebo Sládek jen vypravěči pohádek pro své “užvatlané” publikum. Řeči ale Českou republiku nespasí. Proto je třeba v muničním skladu škrtnout zápalkou, podobně jako se to podařilo v Británii. Z objektivního pohledu musíme říci, že v České republice neexistuje politicky exponovaná osoba, která by se namísto řečí odhodlala k činům. Tato laxnost přitom přímo ohrožuje existenci národa českého, jeho tradic a odkazu.
Exodus ekonomických migrantů z Británie započal. Čekejte brzké shledání se svými starými známými!
