Délka textu: Článek přečtete zhruba za 6 minut.
Velkým tématem posledních voleb do Evropského parlamentu se stala ochrana práv spotřebitele. Zejména politické hnutí ANO 2011 se v duchu „nenápadného“ podkuřování své (paradoxně z 90% impotentní) voličské základně zaměřilo na tzv. dvojí kvalitu potravin. Stejně tak ostatní strany usilující o křesla v EP se jaly ve velkém obrážet Kauflandy a honit si trika nad tím, kdo najde párek s větším podílem chrupavek a Milku s méně fleky na vemínku. Všichni tak cílili na fosily a ze svého hledáčku zcela vypustili mladou generaci a její specifické problémy týkající se této problematiky.
Na nutnost ilegalizace (nejen) instagramových filtrů upozornil případ, který nedávno proběhl tuzemskými médii. Pana Tomáše N. Aivu (26) již začínaly unavovat dotěrné dotazy ze strany příbuzných a také v hospodských turnajích v páce se mu v poslední době až podivuhodně dařilo. Rozhodl se tedy, že nastal čas najít si partnerku pro život. Ihned instinktivně zavrhnul dnes již archaické formy namlouvání (navazování kontaktu v reálném životě – tzv. offline komunikace). Na doporučení přátel si na mobil stáhl aplikaci Tinder a každý den ihned po dočtení složení osvěžovače vzduchu pilně „swipoval“ doleva doprava. Relativně brzy se na něj usmálo štěstí a domluvil si schůzku v kavárně v centru města. Z fotky se na něj usmívala sympatická Rose, 21.
Když se Tomáš dostavil na místo srazu, ovládl ho pocit mírného rozčarování. Kavárna byla totiž poloprázdná (pro optimisticky uvažující čtenářstvo poloplná – pozn. red.) a při letmém pohledu ani v jednom z hostů doufající mladík nepoznával okouzlující slečnu z fotografie. Logickým uvažováním tak došel Tomáš k názoru, že se na něj dívka vykašlala, či že si z něj někdo prostě pěkně vystřelil. Jaké bylo tedy jeho překvapení, když se, zatímco se svěšenou hlavou mířil ven z restauračního zařízení, střetl tváří v tvář s Růženou, která ho nadšeně oslovila.
Mladík velmi rychle pochopil, proč se mu tuto poměrně nepřehlédnutelnou slečnu podařilo prve přehlédnout. „Rose“ se patrně rozhodla své fotky na profilu lehce upravit pomocí několika na sebe navrstvených filtrů. Výsledkem byl efekt, který se nedal nazvat jinak než „klamavá reklama“.
Poté co s předstíraným maďarským přízvukem zamumlal něco ve stylu „Něrozumět šeski,“ prosmýknul se kolem Růžy a sprintoval až domů. Doma ihned zasedl ke stolu a jal se sepisovat naléhavou prosbu k veřejným činitelům. „Mým upřímným přáním je, aby se to, co se stalo mně, nemuselo už nikdy přihodit nikomu dalšímu,“ uvádí Tomáš v dopise odeslaném na adresu Poslanecké sněmovny ČR.
Za několik týdnů přišla odpověď, v níž oslovení poslanci vyjadřovali údiv nad tím, že případy podobného typu nebyly ještě patřičně ošetřeny zákonem. Po přečtení definice ‚klamavého konání‘ v části druhé zákona na ochranu spotřebitele se však zdá, že pomocí pouze několika málo úprav bude toto pochybení napraveno.
Pro představu uvádíme několik výňatků z výše zmíněného zákona (při čtení je nutno připomenout si, že hovoříme o klamavé reklamě v podobě nepříliš realitě odpovídajících fotografií jedinců prezentovaných na sociálních sítích):
„Za klamavou se považuje také obchodní praktika která může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, pokud jakýmkoli způsobem uvádí spotřebitele v omyl ohledně:
– hlavních znaků výrobku nebo služby, jako jsou údaje o jejich dostupnosti, výhodách, rizicích, provedení, složení, příslušenství, poprodejním servisu a vyřizování reklamací a stížností, výrobním postupu a datu výroby nebo dodání, způsobu dodání, způsobilosti k účelu použití, možnosti použití, množství, specifikaci, zeměpisném nebo obchodním původu, očekávaných výsledcích jejich použití nebo výsledcích a provedených zkouškách nebo kontrolách
– nutnosti servisu, náhradního dílu, výměny nebo opravy
Případ pana Tomáše N. Aivy tedy budiž varováním všem našim občanům, bezelstně pohybujícím se v nebezpečných vodách internetu. O úpravě zákona budou poslanci hlasovat příští týden.
