Délka textu: Článek přečtete zhruba za 6 minut.
Několikrát Čína důrazně varovala českou vládu, aby nedráždila draka bosou nohou. Pirátskému vedení to však bylo pro smích, a ještě více přilévalo olej do ohně. Není se čemu divit, že Čína sáhla k prvním drastickým opatřením, které bude mít dopad doslova na celou republiku. Přes noc z pultů obchodů zmizely všechny čínské instantní polévky!
Připomínáme, že celý spor vygradoval 9. října 2019, kdy vedení magistrátu města Prahy vypovědělo smlouvu o partnerství. Praha se brání, že smlouva jako takové formálně už dávno neexistovala, neboť v Číně slovo Praha podléhá cenzuře. Dětský sbor Bambini di Praga byl tak v Pekingu toto léto uveden jako Bambini di pedofil a celá reklamní kampaň lákala na vystoupení dětí z nevýznamného státu rozvojové Evropy.
Čína na ataku pražského magistrátu zareagovala velmi cíleně. Díky množství operativců na území České republiky má totiž vypracované statistiky chování našeho národa a čínské vládě neunikla informace o tom, že většina tzv. studující mládeže konzumuje právě čínské instantní nudlové polévky. „Vyvodili jsme, že naše nudlové polévky jsou určené právě studentům, které lze pokládat za intelektuální budoucnost vaší bezvýznamné republiky“, svěřil se nám čínský velvyslanec Matho Vpitchi. „Chápeme, že naše chutné nudlové polévky jsou možná určeny pro vyvolené a honoraci, ale s tím je teď konec. Budete se muset spokojit s těmi svými řízky!“
Na absenci čínských nudlových polévek již podle očekávání nelibě zareagovali studenti vysokých škol, kteří zahájili protestní hladovku se sloganem „A co teď asi budeme žrát?“. Ze zdroje blízkého redakci se nám podařilo zjistit, že studenti po celé republice nedrží hladovku z důvodu, že se nechtějí přeorientovat na dostupnější řízky, ale proto, že polévky jednoduše patří do jejich běžného dostupného jídelníčku. „Pokud by se potvrdila obava, že jsou studenti vysokých škol na instantních polévkách závislí, stáli bychom před skutečným problémem“, vysvětluje Jaroslav Tvrdík, který měl až donedávna celou česko-čínskou spolupráci na starosti. „Zejména bolestivá je momentální situace pro studenty Karlovy univerzity, která přišla o svého hlavního sponzora“, doplňuje Tvrdík, a připomíná, že lichvářská společnosti Homecredit už nebude po vypovězení smlouvy magistrátu poskytovat studentské půjčky přes mikroplatby formou SMS.
Mezitím Čína znovu naléhá na magistrát města Prahy, aby se omluvil. Bohatě stačí, aby byl primátor Hřib postaven ke zdi a popraven. Pokud se ostatní členové magistrátu omluví, Peking tuto nepříjemnost zapomene a nebude ji dále rozmazávat. „Vnímám to jako přátelské gesto“, vysvětluje Tvrdík. „Čínské polévky jsou jedna věc. Pokud ale Praha bude hrát mrtvého brouka, Čína ještě může přitvrdit a můžete si být jistí, že to také udělá. Dnes jsou to čínské instantní polévky, a zítra můžeme přijít třeba o čínské zelí!“
Podle nepodložených informací může dokonce dojít na oblíbené koláčky štěstí. Zapečené vzkazy by mohly být radikalizovány a poselství by mohla obsahovat krom gramatických chyb i výzvy pro kapitulaci. Fotbalisté Slavie by se mohli jednoho dne setkat s tím, že na ně na hřišti jednou namísto kopačáku šitého čínskými dětskými otroky bude čekat ornice s bramborami. Stejně tak nepříjemná by mohla být budoucnost pro televizi Barrandov. Ta sice dlouhodobě vykazuje sledovanost na bodu mrazu, díky čínským investicím však pro všech pět diváků stále vysílá. (Zlé jazyky tvrdí, že Jaromír Soukup má doma puštěných všech pět televizí, i když na ně nikdo nekouká)
Magistrát podle očekávání tyto zprávy bagatelizuje. Poukazuje na to, že Čína ve skutečnosti nemá čím vyhrožovat, a proto jsou čínské polévky to jediné, na co se zmůže. Zdeněk Hřib zároveň dodává, že Jaroslav Tvrdík je nastrčený člověk, který měl od začátku úlohu česko-čínskou smlouvu destabilizovat, což se mu po letech konečně povedlo. Jaroslav Tvrdík má na pirátské výplatní pásce krycí jméno Bořek Rozjebátor, což zřejmě nejlépe vystihují Tvrdíkovy dosavadní pozice v trafikách, kam byl dosazen.
