Délka textu: Článek přečtete zhruba za 4 minut.
Velké oblibě a popularitě se těší v Severní Koreji půst na podporu velkého vůdce Kima. Hunger games jsou spojeny s tradičními oslavami konce roku a mají být absolutním protikladem kapitalistických Vánoc, které se obvykle nesou v duchu obžerství a utrácení za zbytečnosti. Podle severokorejské mediální agentury Ne-Tschum se letošního jubilejního půstu zcela dobrovolně účastní až 90 % populace.
„Je to pochopitelně úspěch vůle severokorejského lidu,“ sdělil naší redakci ambasador Severní Koreje v Praze pan Jigul´ash Hulkama. „Demonstruje to zdravý duch našeho lidu, zatímco kapitalistický západ se cpe zejména o vánočních svátcích jídlem, pod kterým se prohýbají stoly. U nás doma jsme zvolili v rámci naší politiky trochu jiný přístup. Konec roku by měl být věnován očistě.“ Hulkama naší redakci zároveň sdělil, že je akce za posledních dvacet let vůbec nejmasovější. Podle předběžných odhadů by aktuálně mohlo v Severní Koreji hladovkařit až 20 milionů obyvatel, což vůbec nejvíce od uvalení sankcí na jejich zemi. „USA a všichni odpůrci musí pochopit, že za našeho vládce, velkého Kima, jsme ochotni i zemřít. Naši lidé budou klidně držet hladovku až do úplného vyčerpání,“ vysvětluje dále Jigul´ash Hulkama. Podle statistik je zřejmé, že síla a odhodlání severokorejského lidu je skutečně obdivuhodná. Za své přesvědčení jen během loňské hladovky zemřelo až dvě stě tisíc obyvatel.
Mnozí občané Severní Koreje přitom neváhají sáhnout ani po drastičtějších metodách. Přes noc nesvítí, elektroměr i několik týdnů nehybně stojí, a mnozí v moderních panelových domech dokonce ani netopí, a to i přesto, že teploty v noci klesají hluboko pod nulu.
„Přitom by jen stačilo, aby prezident Trump konečně uznal svoji chybu, zrušil sankce a vybombardoval naše nepřátele v Jižní Koreji, a lidé v naší zemi by protestní hladovku ukončili. Zase tak moc složité to není,“ vysvětluje Jigul´ash.
Tradiční severokorejská hladovka je pro mnohé země důkazem prosperity a ekonomické stability. Nezvratným důkazem, že ani naprostá izolace a sankce lid nejenže nezlomí, ale je za svého vůdce ochoten i několik týdnů až měsíců hladovět. „Každoroční kolektivní hladovka nemá pevné datum,“ vysvětluje Jigul´ash. „K začátku obvykle dojde po uzavření naší pekárny prodáním posledního bochníku chleba. Obvykle se tak stává mezi koncem listopadu a třetím prosincovým týdnem. Hladovka je přitom celorepublikově držena někdy až do konce března. Prostě do doby, než si myslíme, že jsme naše protivníky dostatečně vystresovali.“
Důkazem, že hladovkářský nátlak funguje, je mimo jiného například i organizace Extinction rebellion, která nátlakový program okopírovala a veřejnou hladovkou bojuje za záchranu klimatu. Podle hladovkářů je jen otázka času, než vlády cuknou a smilují se nad hladovějícími protestujícími, stejně, jako nad Severní Koreou.