Délka textu: Článek přečtete zhruba za 6 minut.
Světové turné zakončí návštěvou Prahy a Brna světoznámé supersize akvabely ze Spojených států. Znovu se tak potvrzuje význam České republiky ve světě. Akvabarely totiž vystoupily pouze na prominentních místech. Například ve světoznámé opeře v Sydney nebo tokijském Opera City Tower. Slovensko zůstalo ze zcela pochopitelných důvodů z tohoto těžkotonážního představení vynecháno.
Americké akvabarely jsou uctívány podobně jako japonští bojovníci Sumo. V obou případech je budování vypracované postavy otázkou dlouhodobého obžerství a odpírání si čehokoliv zdravého. „Každá polknutá mrkev mohla znamenat potenciálně deko čisté váhy navíc!“ míní režisér show Karl Unheimlich, který si zakládá na tom, že umělce je třeba na scéně vidět.
Unheimlich si vybudoval svoji kariéru především díky tomu, že dokázal šokovat. Někteří sice budou jistě namítat, že umění má být krásné… Pro Unheimlicha bylo slovo krásné jen jedním z mnoha stupňů mezi póly nudný a geniální. S určitostí tedy bohužel není možné ani Akvabarelům přiřadit ten správný stupeň. Jeho zpracování bylo vše, jen ne nudné. Unheimlich byl přesně ten typ člověka, který pokládá kýbl kravské krve rozstříknutý po stěně jako vrchol moderny, a celkem snadno tak lze odhadnout jeho zvrácenou mentalitu.
Jeho – kupodivu navštěvované – show jdou svým způsobem proti proudu a konvenčním zpracováním. „Zjistil jsem, že senioři, kteří mají slabší zrak, raději tráví večery sledováním hry v televizním záznamu, než aby platili drahé vstupné a rozvíjeli ve svém pohnutém stáří svůj kulturní život aktivně,“ svěřuje se Unheimlich. S notnou dávkou šílenosti se mu v České republice, která je pokládána za ráj gerontů, podařilo prosadit výhodné místenky pro seniory v zadních řadách. Zároveň byl vyřešen i problém se zhoršeným zrakem seniorů, protože Unheimlich byl názoru, že podívanou by měli mít úplně všichni. Akvabarely nemají ve sboru prakticky žádné umělkyně s tělesnou vahou pod 160 kilogramů. Jedinou výhodou je Midgetka Ofelie, která je ovšem po nehodě invalidní, a byly jí amputovány všechny čtyři končetiny. I přesto váží úctyhodných 52 kilogramů, a Akvabarely ji používají jako volejbalový míč během čísla „Letní den na slunné pláži“.
„Rád bych občany České republiky ubezpečil, že naše vystoupení Akvabarel bude skutečně velkolepé. V O2 aréně jsme nechali nainstalovat bazén o objemu 3000 kubických metrů (poznámka redakce: běžný olympijský bazén má objem 2500 kubických metrů). Můžeme tedy naše návštěvníky ubezpečit, že něco podobného ve svém životě ještě neviděli,“ míní Unheimlich, který je fenoménem ve svém oboru a na kontě má i šlágry na Brodway, jako například zpracování hry Taneční valčíky, ve které bezvýhradně účinkovali pouze morbidně obézní představitelé a stalo se loni vůbec nejúspěšnějším představením na Brodway. Částečně také díky kladné kritice, kdy se recenzenti mylně domnívali, že se jedná o vtip a často nedopatřením zaměňovali název dramatu za Válečné tančíky. Při písni Pojď ke mně blíž, ať naše těla splynou se samozřejmě nebylo čemu divit, protože vizuální efekt byl mnohem úchylnější než samotný název skladby.
„Zároveň chci také návštěvníky ubezpečit, že se nám v České republice podařilo dojednat ze stran pořadatelů maximální možnou podporu, za což jim chci poděkovat. Neměly by se tak opakovat drobné incidenty, které nám dělaly vrásky na čelech v jiných zemích.“ Unheimlich tak zřejmě reagoval na trapnou situaci v Austrálii, kdy během vystoupení Akvabarel sice byl k dispozici bazén, ale nebyla v něm voda, protože ji hasiči odčerpali během boje se zuřícími požáry. Dvouhodinové vystoupení se tak neslo ve znamení nekoordinovaného, ačkoliv choreograficky zajímavého pobíhání po vypuštěném bazénu, během kterého si ovšem invalidní midgetka narazila kostrč a zlomila nos po tom, co tentokrát nedopadla na měkkou hladinu vody, ale na studenou tvrdou dlažbu.
Další, mnohem závažnější pochybení se stalo v Japonsku, kde si na vystoupení rybář propašoval harpunu a během vystoupení se pokoušel lovit velryby.
