Délka textu: Článek přečtete zhruba za 5 minut.
Už v prvním semestru mi došlo, že pro dokončení vysoké školy je vyžadováno více trpělivosti, než aktuálních znalostí. V podstatě po celou dobu studia jenom čekáte. Čekáte na odpověď na mail, který jste poslali tři týdny zpět. Čekáte na vypsání termínu zkoušky, na zaslání otázek ke zkoušce, na sdělení výsledku zkoušky, na zapsání zápočtu, na potvrzení přijetí seminární práce, zkrátka na všechno. Vysoká škola je bez nadsázky festival ztraceného času. Mezi mé oblíbené konspirační teorie patří ta, že všechna pošta chodí pedagogům rovnou do spamu, aby mohli 31. den po odeslání tvrdit, že nic nedostali. Jsou to ti samí kariérní akademici, kteří zadávají práce v poetické formě jako je „Nechť je dána čtvercová matice…“, nebo „Uvažujme normální podmínky…“.
Ale zpět k hře na čekanou. Čekáte na zkoušku, která měla začít v 8. Kromě toho, že musíte mít i v červnu ve 40 °C kvádro a pomalu se udit v místnosti, kde okno funguje jako obrovská lupa na mravence, čekáte opravdu dlouho. Asi po hodině si vás konečně někdo všimne a vy s nadějí čekáte, že se dozvíte něco jiného než běžné „Docent tady ještě není, přijde na 9“ nebo „Docent tady už je, ale ještě něco řeší“, což je vlastně eufemismus pro „Pije si kafe a směje se vám, vy nuly“. V devět přijde docent. Musí si něco zařídit, jak jinak. Takže to máte minimálně do desíti, ale spíš až do jedenácté. Což znamená, že potom jde na oběd. Po obědě si dá kafe a musí ještě něco zařídit, to se teď nacházíte někde mezi první až druhou hodinou odpoledne.
Když se někdy konečně odpoledne dostanete na řadu, necháváte za sebou mokrou stopu potu jako slimák. Docent samozřejmě oblek nemá, směje se vám přímo do očí v havajské košili, plátěných kraťasech a sandálech – bez ponožek, je to přece vážený akademik. I když jste se učili, bylo to naprosto k ničemu. Tyhle zkoušky jsou jako Kinder vajíčko. Nikdy nevíte, co dostanete. Je to průřez fyziky základní školy, technické dokumentace, strojních součástí až po termomechaniku. Je úplně fuk, že náplní předmětu bylo počítání staticky určitých nosníků. Otázka „Co je to relaxace svarového spoje?“ vás nevyvede jenom z míry, doslova vás odpálí na oběžnou dráhu Jupiteru, protože něco takového slyšíte poprvé v životě. Protože to nevíte, dostanete půl hodinovou přednášku o tom, jak to musíte umět, protože jste přece technik (!!!) a ti vědí všechno. Pokud by vás docent probudil o půlnoci a požádal o podvázání chámovodů, musíte vědět jak na to.
Zhruba po půlhodině na vás začne nahazovat marinádu a po hodině a půl zkoušení jste well done. Po dojemné přednášce o tom, jak vysoká škola asi není pro každého a že jednou budete muset živit rodinu, rozhodně docent o vašem osudu. Aby prokázal, že je dobrotivý vládce, občas se nad vámi slituje a tu zkoušku vám uzná, v opačném případě vás čeká druhé kolo. Pokud se ovšem nerozhodnete skočit šipku do lisu popelářského vozu, abyste si ušetřili utrpení.
Vážení fanoušci, pokud se vám líbí naše dosavadní tvorba, rádi vás přivítáme na naší nové platformě. Za drobný měsíční příspěvek, který utratíme za dezinfekční gel, trojkový respirátor, pohřeb prarodičů a sex s dekontaminovanou prostitutkou, zde můžete sledovat úplně nový, bonusový kontekt. Jde o osobitou, kousavou, často intimní tvorbu nás, autorů. Přesně takovou, jako je tento článek, který je tu pro vás odemčen. Mimo to se můžete těšit na ukázky z nově chystané knihy, depresivní deníček a dá-li Ďábel, spustíme také pravidelné video zpravodajství v Paralelním stylu. Díky, že jste s námi.
