Slyšíte to praskání? To jsou cévky v mozku dezolátů po posledních dvou duelech, a po dnešku tomu nebude jinak. Tentokrát jsme vybrali v klání dva bojovníky, kteří své existenci dávají až příliš velký význam. A to i přesto, jak zbyteční ve skutečnosti jsou. Je to souboj jednotek zbytečnosti, kdy jedna má neuvěřitelnou smůlu chodit náhodou okolo a nabíhat si na vidle. Druhá jednotka zbytečnosti je pak ve znamení populistického marketingu, který je obratný asi jako paraplegik na schodech.
A kohože jsme pro dnešní duel postavili proti sobě?
VYZYVATEL
V levém boxíku nemůže být nikdo jiný, než jednotka submisivity Ondřej Prokop. Ondřej je něco jako mořská hvězdice, která sice nemá mozek, přesto je schopna provozovat běžné denní aktivity. Například si sehnat jídlo, rozmnožit se, nebo denně hejtit Piráty za to, že existují. Ostatně podle všeho se zdá, že se Ondřej do ANO dostal pouze proto, aby alespoň jednou denně plivnul na Twitteru jedovatou slinu směrem ke svým politickým oponentům, a to i za předpokladu, že ze sebe udělá neschopného trotla, což je shodou okolností prakticky na denním pořádku.
Velmi záhy pochopíte, že Ondřej svoji neschopnost nejenže nehraje, ale dokonce si ji pěstuje. Stává se zapáleným sledovatelem zaparkovaných aut v Praze s mimopražskými SPZ, a rozjíždí například sousedskou hlídku, která mu denně reportuje obsáhlé zprávy o tom, v kolik nežádoucí auto do Prahy přijelo, jak dlouho tam stálo, a zda se mu podařilo probodat gumy. Tak nějak ovšem tušíme, že Ondřej si i tuto hlídku vylhal, a ve skutečnosti s ním žádný důchodce nejenže nekolaboruje, ale ani mu neposílá fandící maily, protože Prokopa jednoduše nikdo mít rád nemůže. A to hodnotím jako nezaujatý neobyvatel Prahy, který když už do hlavního města jede, nemá ostentativní potřebu vyhledávat na sídlišti volné místo pro zaparkování. Ondřej je jednoduše sídliskový kokot, který o sobě podvědomě tuší, že je kokot, ale pokouší se své kokotsví všemožně skrývat, v čemž je tak dokonalý, že ze sebe obvykle udělá kokota ještě většího.
Ondřej kupříkladu čte. Nebo se alespoň pokouší působit dojmem, že číst umí. Obvykle tedy čte články, které mají v nadpisu něco o Pirátech, případně o Hřibovy, který se velmi záhy vyprofiloval pro kapitána Achaba Prokopa jako jeho nedostižná bílá velryba. A v boji se svojí Nemesis je tak neohrabaný, že postupně ztrácí nejen všechny své končetiny, ale dokonce i důstojnost, což je poměrně obdivuhodný výkon s ohledem na to, že Ondřejovi jednotky důstojnosti došly už v létě roku 2022, kdy se vydal posekat na sídlišti strunovkou louku, neboť Piráti na údržbu Prahy serou, a tak to musel udělat sám, protože mu babičky psaly, že se jim ve vysoké trávě ztrácejí mopsy.
Krom toho, že Ondřej demonstruje svoji schopnost číst, je také mistrem v psaní poznámek. Ty obvykle vznikají tak, že si Prokop vytiskne vše, co zvládne přečíst, a následně si do štosů potištěných papírů čmárá. Linky. Červenou fixou. A tiskne si na papír všechno, protože mu text jeho tiskárna vytiskne rychleji, než mu stránku internet dovolí načíst. Alespoň tedy podle vlastních slov. S podobným technologickým vývojem by Prokop mohl do nějakých pěti let znovu objevit knihtisk a začít přepisovat internet na svitky. Pokud je Piráty možné v něčem kritizovat za naprostou neschopnost, pak je to digitalizace Ondřeje Prokopa, který zůstal zabrzděný v roce 1997, ovšem s tím rozdílem, že ani tehdy neexistovali takoví kokoti, aby si dělali poznámky podobným způsobem.
Ondřej se přesto nevzdává a s vidinou, že zítra bude mít další příležitost zazářit, můžeme brát jako jistotu o příslovečném vycházejícím slunci, že Ondřej najde v rámci své PR posedlosti další Pirátské spiknutí, které vybleje na svoji zeď, a stane se z něj zase o trochu větší kokot, než kterým byl předchozí den.
Na vás ovšem zůstává rozhodnout, kterou nízkou entitu pošlete do dalšího kola, protože více než jednoho patolízala v Makakovi roku jednoduše nechceme. Takže kdo to bude? Patrik nebo Ondřej? Volba je jen na vás!
PROTIVNÍK
V pravém boxíku byl zcela nečekaně a nezvaně zaskočen docent Miroslav Ševčík. Entita, která byla osinou v prdeli vedení VŠE i studentům tak dlouho, až byl po opakovaných excesech z vysoké školy odejit.
Miroslav se v poslední době nejvíce proslavil neuvěřitelnou smůlou, když byl policií konfrontován během pokusu o útok na Národní muzeum. Naštěstí se celá trapná situace záhy vysvětlila. Ševčík totiž neměl v úmyslu pálit ukrajinskou vlajku a ukrást stehenní kost tyranosaura, nýbrž šel jen zrovna okolo. Naneštěstí právě ve chvíli, kdy byla horní část náměstí k prasknutí plná, a dav se jako mexická tsunami přemisťoval od tribuny s Jindolfem ke schodišti Národního muzea, na kterém už zhruba půl roku plápolá vlajka, která se ani v nejmenším nepodobá té ruské, nebo alespoň vlajce Sovětského svazu.
O čtvrt roku později se Mirda opět stává středem zájmu, tentokrát pro změnu kvůli tomu, že se opět objevil na protivládní demonstraci. Pochopitelně měl i protentokrát naprosto logické vysvětlení, kterým ze všech posměváčků udělal paranoidní kretény. Ševčík totiž na demonstraci nechtěl, ale musel zde vyzvednout členy rodiny, kteří se sem vydali. Naneštěstí se členy rodiny během demonstrace najít nepodařilo, a tak předpokládejme, že příbuzní z demonstrace odešli tak, jak na ni přišli. Bez Ševčíka. Je to možná smůla, ale definitivně si za ni můžeme sami. Kdybychom nebyli tak paranoidní, neviděli bychom za každým protivládním aktivistou s nášivkou Vagnerovců kolaboranta. To je doufám každému nad slunce jasné.
Co už ovšem lehce hraničí s mírným podezřením je, když se na rozhovor do televize docent Ševčík vydá diskutovat do živého přenosu jako vyslanec SPD, který ovšem není připraven argumentovat na vlezlé dotazy typu „takže když Vás sem poslalo SPD, tak jste jejich politickým vyslancem“. Tyhle ty dotazy prosím nikoho nezajímají, tak se jich pro příště zdržte. Pokud tedy někdy někdo bude mít ještě potřebu zvát do televize Ševčíka za jiným účelem, než natáčet estrádní pořady spadající do situační komedie, kdy se docent a bývalý děkan Vysoké školy ekonomické hádá s moderátorem o naprosto zřejmých věcech, skáče mu do řeči s požadavky, aby pan moderátor laskavě nepřerušoval docenta, když zrovna mluví, a následně se zacyklil v argumentačních faulech, které si sám naskládá pod vlastní nohy.
Smutným faktem je, že se kvůli podobným škodolibostem ani v poslední době nemáme šanci dozvědět, proč vlastně docent do televize přišel, a zda je to stále ten stejný kokot obhajující proruské narativy s ekologickými znalostmi básničky Měla babka čtyři jabka, a nebo se třeba jen přišel do televize omluvit a oholit si před kamerou křovinořezem kardinálního muleta, kterého si pěstuje roky proto, že smát se jeho brokolici mu vadí méně, než když se mu lidé smějí kvůli jeho debilním názorům.
Měl by se podle vás docent Ševčík prohryzat do dalšího kola soutěže? V tom případě bystřete ukazovák!
HLASOVÁNÍ
- Hlasovat můžete až do osmé hodiny ráno 04 .01. 2024 (SEČ), poté se anketa automaticky zamkne.
- Pokud vám nefunguje hlasování, stiskněte TENTO ODKAZ.
- Po vybrání svého favorita stiskněte „hlasovat“.
- Duplicitní volby plugin automaticky filtruje pryč.
