Délka textu: Článek přečtete zhruba za 27 minut.
OK, tohle bude zábava. Připadám si skoro jako Jonatán Časnačaj, který na Zeměploše polemizoval o způsobu zabití Smrtě. Ovšem s tím rozdílem, že Andreje Babiše nebudeme inhumovat (i když by to bylo patrně to nejjednodušší řešení), nýbrž si povíme o tom, jak by bylo možné zbavit se současného premiéra mnohem konvenčnějšími způsoby.
Asi největší impuls pro tento článek mi dala jistá Jitka Moody. Něco jako blogerka na straně “proti EU”. Tedy lidí, kteří mají pocit, že můžou zákonitě žvanit do všeho, zejména do témat, kterým nerozumí. Její článek Milion chvilek pro demagogii (odkaz na konci článku) se tak stal estrádou vlastní demagogie, kde jste se mohli dočíst o tom, že demonstrtace jsou zaplacené, řeší se Babiš namísto třeba Kalouska, a volit půjde v dalších volbách Babiše, protože to, co “libtardi” předvádějí jednoduše překračuje všechny meze. Zkrátka seznam ubohostí, ve kterých scházeli vyjmenovat už jen Reptiliáni, alobalové čepice, sbírka plastových víček, Havel, a samozřejmě Soroš. Chci tímto za její škvár poděkovat. I když nejsem zastáncem všech kroků proti Babišovi, je to ona, která ve mně vynutila svojí blbostí dostatečný status nasranosti, aby vznikl tento článek.
Zároveň tento text vzniká jako určitý souhrn osobních pocitů, názorů a preferencí autora (Parzival), protože jsem opakovaně konfrontován s dotazem, proč si myslím, že demonstrace proti Babišovi jsou zbytečné. Za zbytečné je rozhodně nepokládám, jen říkám, že apriori nemohou splnit svůj primární úkol, a sice odejití Andreje Babiše z politiky. Vnímám je ale jako důležitý destabilizační prvek, který decentralizuje rozložení moci. Osobně jsem názoru (a polovina redakce se mnou nesouhlasí), že pokud se podaří Andreje Babiše dostat od koryta, nebude to díky demonstracím, ale mezinárodnímu tlaku, případně díky něčemu úplně jinému. A jeden takový způsob si dneska rozebereme. Zda jej budete pokládat za relevantní, nebo jej smetete ze stolu jako totální nesmysl, to už je koneckonců o následné diskusi.
„Nebyl bych dobrý politik,“ tvrdil o sobě Andrej ještě v roce 2011, i když v tu dobu finišovaly práce na založení strany ANO. Ono by se vůbec mělo dávat pozor na to, kdo co slibuje, a měl by se zavčas zdvihnout varovný prst. Podobně totiž do politiky nikdy nechtěl ani Tomio Okamura nebo Jaromír Soukup, a přesto svůj mediální vliv dokázali proměnit v politické preference. A jsou to právě tyto malé lži, které dávají ornou půdu pro něco většího.
V říjnu 2013 se tak strana ANO poprvé účastnila voleb do Poslanecké sněmovny. A poprvé vystrčila růžky, když se se ziskem 18,65 % umístila za ČSSD na druhém místě. ČSSD si v té době ukrojila 20,45 % a třetí tehdy byli komunisté s 14,91 %.
S ohledem na preference z dubna 2019 (STEM) je zřejmé, odkud a za jakými ideály přišli voliči za Andrejem Babišem. ČSSD se se 7,8 % pachtí na hranici volitelnosti a i komunisté jsou s 9,5 % silnější, ačkoliv tvrdé jádro, které zůstalo, tento problém v rámci přirozeného vymírání v nejbližších letech samo vyřeší.
Správně, za Andrejem šli voliči, kteří mají rádi snadná řešení a sliby s krátkodobým efektem. Toho, co bylo vytýkáno ČSSD po dlouhá léta coby krátkozraký a ekonomicky devastující způsob vlády, se s noblesou sobě vlastní zhostilo hnutí ANO. A nese s sebou první ovoce. Jen na levnějším jízdném za půl roku tratí stát 2,32 miliardy. A můžeme pokračovat například s velkohubým zvyšováním důchodů… to vše na konci konjunktury, kdy by měl stát spořit a připravovat se na krizi, která přijde zhruba v roce 2021. Namísto toho se český stát zadlužuje, protože se máme teď dobře. Je to přesně tak krátkozraké, jako někdejší reformy ČSSD. A kritizuje za to snad někdo Andreje Babiše a hnutí ANO? Ne. Namísto toho jsou z rukávu tahány statistiky a grafy, jaký ministr financí zadlužil Českou republiku během minulé krize. Jen proto, aby pro jeden rok nakumuloval zisk a použil jej jako precedent, že Andrej to myslí s Českou republikou dobře, a ještě ušetří. Čert vem, že další rok je rozpočet na schodku 50 miliard korun. A je to chyba, protože finanční krize na nás dolehne o to drtivěji. Ono totiž není otázka, zda nějaká krize přijde, ale kdy. Mimochodem třeba Německo před pár dny změnilo ekonomický index, který zpomalil na polovinu oproti předpokladu. Problém ale je, že třeba Německo se na příští krizi připravuje, a se zpomalováním ekonomiky už během tohoto roku počítalo. Česká republika? „Našli jsme 8,6 miliardy na vyšší rodičovskou dovolenou!“.
Upřímně nezávidím příštímu ministrovi financí ani premiérovi jejich nelehkou roli. Budo to totiž oni, co se postaví do nepopulární role hajzlů, kteří budou zdražovat a navracet přemrštěné důchody a mateřské tam, kam patří, protože si je nemůžeme dovolit. Že za to ale může Andrej Babiš, který z České republiky za pár let udělal druhé ekonomické Řecko, uvidí málokdo. Ne. Viník budeš ty a ty, protože nám saháš na peníze. Zlatej Andrej. Ten nám dával i slevy. Protože drtivá většina žije v přítomnosti a nekouká se za sebe a před sebe. Politiku, a vlastně i celou ekonomiku, berou jako sprint na deset metrů, ne jako maraton.
Intermezzo
Lidé celkově vnímají to, co vidí jako kompletní informace. Nepokládají za důležité jít do hloubky, protože dvourozměrný pohled budí dojem celé scény. Samozřejmě pro strom nemusí nutně vidět celý les. Klasickým příkladem je společnost Apple. 12 října roku 2011 spustila hned několik revolučních služeb, které byly přímo napojeny na uvolněný operační systém iOS 5. Řekli byste, že něco takového může mít spojitost s prudkým nárůstem rozvodovosti v Německu? A přesto si Apple vedl tým speciálně vyškolených pracovníků, kam byly automaticky přepojování klienti hrozící žalobou kvůli updatu softwaru v telefonu.
Zápletka byla snadná. Bohatí lidé jsou obvykle i vychcaní. Nestali se bohatými náhodou, a mají tendenci obklopovat se drahými a luxusními věcmi, což Apple před deseti lety definitivně byl. Také zjistili, že AppleID je možné použít v té době až v pěti zařízeních a “klonovat” v nich zakoupené aplikace. Protože proč kupovat stejnou appku 2x, když ji můžu mít až 5x za jeden nákup. Pochopitelně to ze strany Apple nebyla chyba, ale feature pro další technologickou vychytávku, která měla Apple nakopnout před konkurenci.
Stalo se. V polovině října roku 2011 Apple spustil službu iCloud. A právě iCloud propojil všechna zařízení navěšená na společné AppleID kompletně. Vašich pět zařízení se stalo jediným s identickým obsahem. Bez varování a nekompromisně. Bohatá panička pana továrníka měla tak krom cucání Martini rázem mnohem zábavnější život, když se jí v telefonním seznamu vyrojila SMS komunikace zdánlivě frigidního pana továrníka. Záhy si pokecala i s milenkou, když stihla telefon vzít rychleji než manžel, který byl právě na důležité “služební cestě se svojí sekretářkou”. Celá situace byla okořeněna tím, že děti díky tátovi poznaly tajemství rozmnožovacího aktu a přiučily se i pár sprostých slov v kombinacích, které na potkání jen tak někomu nepovíte, protože se jim ve školních lavicích nalilo do galerie video, na kterém brousí sekretářku. Prostě kouzlo. V kostce byl rok 2011-2012 ve znaku nárůstu rozvodovosti o 6,5 %. A pak se zase statistika vrátila k dlouhodobě nudnému trendu.
Kdo židli má, ten bydlí
Přesto byste až na pár lidí řekli, že to byla náhoda. Jenže teď to víte i vy. Dost možná vám to trochu změnilo úhel pohledu na to, co se kolem vás děje a že teatrální výstupy mají zejména v politice nějaké postranní efekty. Vzpomeňme například na Miloše Zemana, který slavnostně na zahradě spálil obrovské červené trenýrky. Dostavba atomové elektrárny a budoucnost ČEZu prošly téměř bez povšimnutí. Ale hořící spodky Haliny Pawlowské? Všude.
A tento koncept je možné, stejně jako Fibonnaciho sekvenci, uplatnit na mnoha případech včetně Babiše. Celá republika už nějaký ten pátek protestuje proti Slovenskému migrantovi. Faktem je, že jej v každých volbách kroužkuje více než jeden a půl milionu voličů. Rozhodně to ale neznamená, že by byl automaticky brán jako většinový politik, potažmo strana. Představte si však momentální situaci jako takovou židli se čtyřma nohama, které určují jeho stabilitu:
- Nevýhoda Babiše, které si je velmi dobře vědom, je fakt, že 60 – 70 % voličů dalo svůj hlas někomu jinému. A to jsme nezahrnuli volební (ne)účast, kdy polovina oprávněné populace sedí doma na zadku a nevolí, protože hlas jednotlivce přece nic nezmění. Rázem se dostaneme na cifru okolo 15 % populace, která Andreje obdivuje a bude ho hájit, i kdyby praštil vaši babičku a ukradl jí smaragdový prsten. Patnáct lidí ze sta je důvod, proč Andrej stále zůstává ve vládě. A ačkoliv s nimi Babiš žádný emocionální vztah nemá, uvědomuje si důležitost tohoto stáda v rámci dlouhodobého plánování. Protože za pár let jsou další volby, a dlouhodobě je potřeba budovat si nějakou reputaci zachránce státu.
- Pak tu máme střednědobé efekty reputace. Babiš dobře ví, že nemůže tyto vábničky nadhazovat příliš často. Sliby rychle zasytí, a stávají se nezajímavými. Krátkodobě ale dokáží ovlivnit okolí natolik, aby šlo dále formovat. Namátkou zmiňme české lithium, levnější jízdné ve vlacích, vyšší důchody, dvojí kvalita potravin, kšiltovka… Vždy jakoby náhodou otevřené otázky před důležitými volbami, které mají za úkol zlomit váhající plebs.
- A samozřejmě tu máme i krátkodobou reputaci, chcete-li akutní. Sem pochopitelně spadají všechny ty hnusné klacky, co Burešovi hází odpůrci pod nohy. Veškeré audity, žaloby, nepohodlné reportáže i demonstrace. Krátkodobým problémům je třeba věnovat důkladnou pozornost. Mají sice tendenci odeznít během několika dnů až týdnů, mohou ale napáchat nepěkné škody.
- Čtvrtou pomyslnou nohou židle je pak Miloš Zeman, který opakovaně tvrdí (a jednou to i dokázal), že Andreje Babiše jmenuje jako premiéra znovu, pokud by vláda padla. A protože Andrej Babiš pevně drží koule Miloše Zemana, rád si Mildu povodí tam, kam zrovna potřebuje. Miloš je tak v poměrně nekomfortní situaci, kdy ho za koule tahá krom Babiše i Nejedlý a minimálně ještě jedna osoba (možná Krúpa?), ale protože “slipy se maj plnit nejen o Vánocích”, je Miloš pojistka, se kterou Andrej může počítat.
Vrtěti psem
Vidíte to spektrum? Vidíte, o co se Andrej Babiš už několik let pokouší, a přes všechny ty demonstrace, protesty a kvanta textu stále řešíte onen pomyslný strom namísto celého lesa. První, co si musíte k pochopení situace uvědomit je fakt, že Andrej Babiš není příčina aktuální politické situace v České republice, ale její přímý výsledek. A ornou půdu tomu už před lety dala vláda ČSSD a Věcí Veřejných. Od té doby jednoznačně počet politických skandálů roste a jsou přehlíženy jen díky tomu, že si voliči navykli, že ryba smrdí od hlavy. Z čistě sebemrskačských důvodů jsem si před pár dny pustil video českého putinofila Jiřího Černohorského, který, ač nevědomky, naprosto přesně vystihl problematiku dnešní doby. „No, tak si nakradl padesát mega na Čápák. No a co? Proč se řeší Babiš, a neřeší se Bakala a OKD?“ Je to mimochodem stejná rétorika, kterou mezi populaci rozšířil Andrej Babiš a volně přeloženo to znamená schvalování trestného činu, se kterým by se ale nic dělat nemělo, protože tamten si nakradl více.
A tohle není ideologie, se kterou by přišel Andrej. Koneckonců, i jednání Andreje je na dvou úrovních. Na jedné straně je to ten chápavý strýček, který v metru rozdává dětem koblihy, personifikuje se do Masaryka, rozhazuje bezdomovcům pětitisícovky, chroupá před supermarketem zmražené polotovary a ochotně se fotí s důchodci, skauty a zvířátky, kdykoliv je potřeba.
A kromě Andreje je tu i Babiš. Nekompromisní podnikatel, kterému jde především o moc a konkurenční výhodu. Každý, kdo před lety tvrdil, nebo je dokonce ještě teď schopen tvrdit, že Andrej Babiš je dost bohatý na to, aby už krást nemusel, by si měl dobrovolně přestřihnout občanku. Současný premiér je především osoba, která ví kam bodnout, aby se zbavila konkurenta, v lepším případě získala jeho majetek. A když už máte pod palcem příliš mnoho, je nejsnadnější způsob, jak se posunout dále, vstup do politiky – vytvářet ekonomické mikroklima a podmínky šité na míru. Andrej Babiš byl ve střetu zájmů od začátku a je to také jediný důvod, proč v politice i po letech je. Opravdu to není proto, aby zlepšil život svým voličům, kteří jsou mu v zásadě ukradení. Jenomže bez nich by nepřežil, a proto si tu pakáž musí chovat. Občas jim předhodí ohlodanou kost, slíbí nesplnitelné a hodí do davu pár koblih. A lidi to Babišovi i po Věcech veřejných pořád žerou.
Navenek ale premiér působí velmi úspěšně pouze jako hodný strýček Andrej a přesně díky této póze se do politiky dostal. Takže kdo nebo co je člověk, kterého si třetina populace zcela zaslepeně kroužkuje ve volebních lístcích? Protože Babiš to není.
Je veřejným tajemstvím, že Andrej o svoji sociální vizitku nepečuje sám, ale má za sebou armádu PR. Tu samozřejmě nevede nikdo jiný než Marek Prchal. Tajemná osoba, o které v zásadě nic moc nevíme a kdyby Andrej neudělal tu osudovou chybu, a sám ho nevytáhl před kameru, kde mu uštědřil polibek smrti, jistě bychom i nadále pátrali po tom, kdo se stará o Andrejovu vizuální osobnost.
Je to Mára, koho si voliči opakovaně vybírají jako kandidáta. S obličejem Andreje Babiše, ale intelektem a otravnou vlezlostí Máry Prchala. Je to on, který vždy přichvátá s foťákem, aby vhodně publikoval fotku se štěňátkem a ublíženým premiérem, kterého zase obtěžuje spravedlnost. Je to Mára, který zná lék na každou obtíž. Je to Mára, který tráví dlouhé hodiny tím, že píše slinty na Andrejův profil a blbne s grafy, na který jsou přísně selektována data tak, aby byl Andrej tím nejvíce nejlepším premiérem vůbec. To Máru jste si zvolili. Andrej je jen loutka, který papouškuje nutné proto, aby se udržel v politice a dále si mohl hrabat do vlastní kapsy.
Ovšem rozdíl mezi Babišem a Markem Andrejem Prchalem je i v samotném zpracovávání informací. Babiš je obchodník. Tvrdý, pokud vám to ještě stále nedošlo. Nějaké všeobecné mínění jej zajímá přesně tam, kde začínají a končí procenta volebních preferencí. Přesně tohle jsou jediná čísla, která ho drží nad vodou. Zcela upřímně říkám, že si díky tomu nemyslím, že by demonstrace na Václavském náměstí, Letenské pláni nebo kdekoliv jinde měly splnit primární záměr – donutit premiéra odstoupit. Proč taky. Demonstrace byly efektivní před třiceti lety. V jiném systému a v době, kdy stát bojoval za to, aby socialismus ve světě vypadal jako splněný sen dělnické třídy. Ale Babišovi je v konečném důsledku jedno, jestli řve na náměstí pár lidí s transparentem nebo půl milionový dav. Babiše nějaká demonstrace sice nasere, ale nezmění tím tok jeho myšlení. Není to nic, co by ho omezilo v plánu.
To Marek Prchal má opačný problém. Je totiž narozdíl od Andreje Babiše člověk. Emocionální, idealistický a bohužel také s flexibilní páteří. S lidmi to sice moc neumí, ale ví co jim má říkat a co lidi rádi poslouchají. A také je to on, kdo si uvědomuje tisíce lidí na náměstích. Pozvolný tlak je na něm koneckonců znát, a začíná dělat chyby, protože se musí koncentrovat na více cílů naráz.
Vraťme se teď k pomyslné židli se čtyřma nohama. Pokud by zmizel Miloš Zeman (ačkoliv je mnohem pravděpodobnější termín ukončení jeho života), židle by ztratila jednu nohu. Stále by na ni ale šlo sedět, ač by se začala nepěkně kývat. Ale představte si, že by Andrej Babiš ztratil armádu PR v čele s Markem Prchalem. Dokážete si to představit? Kdyby židle přišla o tři nohy naráz, protože by nefungovala chemie mezi ANO a voliči? Kdyby tu nebyl nikdo, kdo by hasil průsery a říkal Babišovi, s kým si má potřást rukou a do čeho má kousnout, aby mu vyletěly preference o pár čísel nahoru? Jistě, Andrej by si našel jiného kamaráda do deště, ale dost možná ne tak úspěšného. A dost možná by to byla taková rána pro ANO, že by byl pohled na obnaženého Babiše pro skalní voliče zdrcující. Chápu, že je to vše postavené na “možná”, ale stále je to ta nejsnazší varianta. Lze si jen domýšlet, co všechno by se stalo, kdyby média začala “nípat” do soukromí Marka Prchala. Přece jen. To on si přál celou dobu stát vzadu ve stínu a rozhodně mu o nějakou publicitu nejde.
V zásadě dávám fungování ANO v čele s Andrejem Babišem ještě tak rok. Je to doba, která bude zhruba potřeba na umlácení premiéra důkazy z auditů Evropské unie. V měsících květen – červen má zároveň strana vždy propad v preferencích (říkejme tomu náhoda, nebo třeba kvetoucí řepka). Letos je ale pro něco podobného ještě příliš brzy. Pokud do té doby budou stále pokračovat demonstrace, je to jedině dobře. Právě z výše zmíněných důvodů, ačkoliv zdvihám prst a začínám si dávat pozor na některé řečníky, se kterými by do budoucna mohlo být další mrzení. Mimochodem, poslední pole s řepkou právě dokvétají. Na rok jste ztratili jediný argument, který sral i skalní voliče ANO.
Jo. A ještě jedna věc. Až, a je to opět spíše otázka času, začne ztrácet ANO procenta, připravte se na vzestup jiných hyder. Třeba SPD nebo Trikolóry. Právě tam budou směřovat lidé bez soudnosti, kteří chtějí snadné odpovědi, a přesto řešení obtížných problémů. Ono, se klidně může stát, že s populisty ještě nemáme to nejhorší za sebou…
Slibovaný odkaz Milion chvilek pro Demagogii zde: http://jitkamoody.com/?p=870
