Délka textu: Článek přečtete zhruba za 18 minut.
Tato část vznikla kvůli nesouvislým informacím, kterými se navzájem obelhávají makakové, kdysidenti, dezoláti a jiné poddruhy občanů s volebním právem. Chápeme, že prioritní potřebou každého vlastenecky smýšlejícího kolaboranta, je ochrana své vlasti – tedy Ruska. Přesto, nebo právě proto, vznikají teorie, které se v rámci šíření propagandy navzájem vyvrací, což pochopitelně není chyba pěšáka na šachovnici mocných. Vůbec. Svůj úkol plníte skvěle, a protože vás nikdo nepochválí, pochválíme vás alespoň my. Na vrátnici našeho institutu vám necháváme banán a sušenku.
Tento článek je určen spíše šiřitelům hoaxů, aby jim pomohl k celistvosti příběhu, a nedocházelo tak k interpretačním píčovinám, kdy podle jedné teorie Ivan ze Sibiře zabil na Ukrajině za jediný den 20 fašistických vojáků, což ovšem může být alternativně popisováno jako že Ivanovi v ruském vojenském autobuse spadl na zem odjištěný granát, a nestihl ho dostatečně rychle sebrat a vyhodit z okna.
Ale zpět k problematice srpna 1968. Faktem je, že Kreml neočekával, že si národ bude ještě po padesáti letech pamatovat křivdu, kterou na něm vykonal Kain z Ruska. Ostatně, není to zvykem. Obvyklý ruský mužik pracuje s informacemi tak, jak je mu nadiktováno, a pečlivě vycvičená mysl je skoro tak dokonalá, jako u vaší zlaté rybky v akváriu, u té, která se celý den baví tím, že mlátí hlavou do stěny nádrže. To mu zabraňuje v tom, aby mu pečlivě uspořádané myšlenky plevelilo cokoliv, co zavání sebereflexí, nebo snad dokonce pochybováním o vládě. Koneckonců také proto, že každý mužik, který se s kritikou ruské vlády ozve, je zmizen do lágru. V praxi se tak dostáváme do stavu, kdy čím více je demonstrujících lidí v Kremlu, tím méně je demonstrujících lidí v Kremlu.
Možná i proto se Kreml na nějaký storytelling Dungeon lairu vysral, a s propagandistickou píčovinou o tom, jak skutečně proběhlo opětovné vysvobození Československa, přispěchal až po tom, co byla partie rozehrána. Ne, že by se to nějak významně projevilo. Lidi s úsudkem a pamětí delší, než má zlatá rybka, mávli nad evidentní debilovinou rukou, zatímco armáda makaků skočila po další šanci udělat ze sebe kokoty s neuvěřitelnou lačností, protože tentokrát by to KONEČNĚ mohlo klapnout, a ti křiklouni, co jsou proti suverenitě České republiky v Rusku konečně budou držet huby, a nezmůžou se na žádnou reakci, protože… protože se nezmůžou na žádnou reakci. Eh… No tak možná příště.
Plán to byl jistě dobrý, provedení méně. Rusko už v roce 2016 vyslalo celému světu informaci o tom, že jako velmoc hodlá bojovat proti překrucování historie, což se pochopitelně už v roce 2019 projevilo informací od samotného Putina, že Rusko by Polsko nikdy nenapadlo, kdyby k tomu nebylo donuceno zlým Západem. A jen o další dva roky později Kreml připomene, že Rusko stále bojuje proti překrucování dějin, a proto by měl celý svět konečně pochopit, že Rusko za druhé světové války Polsko docela určitě nenapadlo (ostatně Rusko nikdy nikoho nenapadlo), žádnou smlouvu s Hitlerem nemělo, a celkově můžeme bejt kurva šťastní, že to bylo Rusko, kdo Německu nakonec zatnul tipec. Takže jaká je ta oficiální nepřekroucená pravda o srpnu 1968? To teď bohužel nedokážeme úplně dobře určit, protože holubice míru s Ruska roznesla hned několik alternativních pravd, které jsou sice všechny kokotiny, ale navíc se vzájemně vylučují.
Předně tu máme narativ, který se šíří českými luhy a háji už od zahájení speciální třídenní vojenské operace na Ukrajině, a sice, že Ukrajina nikdy legitimním státem nebyla, a je to vlastně jen slepenec čehosi, co se podařilo ukořistit už Kateřině Veliké. Coby sýpka Evropy měla Ukrajina i vlastní přístup k moři. Jednalo se o zajímavý perk, který byl vlastně odjakživa tak trochu jablkem sváru, protože Ukrajinu chtěl mít každý, kdo tudy zrovna táhl s vojskem. Stalinovy pogromy sice vydrandily zásadní část ukrajinské populace, ale i přesto se zde nacházelo přes sto různých etnik, které se vzájemně mísily. K tomu Chruščov v roce 1954 připojil k Ukrajině ještě poloostrov Krym. Většina dezolátů právě tento okamžik vnímá jako status, na kterém něco jako stát fungovat nemůže, protože přece není možné, aby mezi sebou tolik kultur dokázalo žít bez toho, aby šla každá té druhé po krku, ne? Myslelo si to patrně i Rusko, a tak začalo pumpovat do Ukrajiny rozené Rusy, aby Ukrajinu takzvaně rusifikovali. A zde zase pro změnu vzniká ten imaginární dojem, že když je Ukrajina plná Rusů, měla by patřit Rusku. Což je strašně fajn přesně do té chvíle, než si uvědomíte, že něco podobného se dělo v Československu se Sudetami, a že couvnout Německu byl jen zbytečný ústupek.
Nezávislost získala Ukrajina 24. října 1990. To je v zásadě přesně rok poté, co jsme s bolševiky skoncovali my. Přesto má průměrný kdysident pocit, že je to příliš krátká doba na to, aby byl stát dostatečně legitimní k samostatnosti a určování vlastního směru. To velmi volně přeloženo znamená, že ani Česká republika není dostatečně kompetentní k sebeurčení, a spousta kremlobotů to přímo překládá jako opětovnou pozvánku ruských vojsk do České republiky, aby ji z těch teenagerských pičovin profackovalo a vrátilo zpět za železnou oponu. Ale pokud se budeme bavit přímo o Ukrajině, ta tedy jednoduše neexistovala, neexistuje a existovat nebude. Koneckonců, už když Vladimír Putin nastupoval do úřadu, netajil se tím, že chce obnovit původní rozlohu veliké Rusi. A jak získat území, o které Rusko přišlo? Pochopitelně znovu obsadit území, o které Rusko přišlo. Což je dáno mimo jiného i tím, že okupace nemůže probíhat na sever, kde nic není, a nejde to ani na jih ani na východ, protože tam jsou čínští spojenci, kteří jsou a budou kamarádi minimálně do té doby, dokud nebudou mít více klacků s hřebíky, než Rusko. Takže na západ a pokusit se obsadit staré dobré satelity Sovětského svazu, které kdysi znamenaly „doma“.
Docela čerstvým narativem je informace o tom, že Brežněv, který okupaci v roce 1968 na základě pozvánky zařídil, byl Ukrajinec. Což by byla pravda, kdyby v té době nějaká Ukrajina existovala. Vždyť v té době se jednoznačně jednalo o součást Ruska, a kdejaká opice vám ochotně odkývá, že Rusko okupuje Ukrajinu jen proto, že chce dostat zpět své území. Ostatně i Brežněv byl názoru, že je to Rus, a kdyby byl občanem Ukrajiny, jen těžko by se dostal do funkce tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu. Navíc ho po smrti v roce 1982 zahrabali u Kremelské zdi mezi podobné velikány, jako byl třeba Stalin.
Rusko tedy za okupaci Československa nemohlo, protože ji schválil občan státu, který v té době ani neexistoval. A ani nemusíme vyloženě chodit daleko pro informaci, z jaké prdele tato hlubina myšlení jako první vypadla… no ovšem, někdejší předseda KSČM Vojtěch filcka Filip. A už v roce 2018 to rozjížděl ve velkém stylu s obraty jako „historie roku 1968 je ze sta procent zfalšovaná“, nebo „Československo obsadili ukrajinští vojáci“. V roce 2018 se mu možná každý vysmál a poslal jej do gulagu, ale už o čtyři roky později se to stává hlavní propagandou, kterou jako opice kopírují do komentářů stovky zdebilněných ovcí.
V České republice podle všeho solidarita s ukrajinskými uprchlíky opadá, ale ne dostatečně rychle. Docela zřejmě ani třídenní speciální vojenská operace na Ukrajině neprobíhá podle plánu, a ty kurvy (rozuměj: kdokoliv, kdo není Rus nebo figuruje na seznamu nepřátelských zemí) Ukrajinu podporují nejen humanitárně, ale i vojenským vybavením. Čína navíc prohlásila, že se do války nehodlá nijak vměšovat, což je alibistické už jen proto, že od Ruska bere stále materiál, což ji staví do určité výhody v konkurenceschopnosti, a pasivně tak v zásadě konflikt Ruska s Ukrajinou podporuje. Ale evidentně bohužel ne dostatečně, a Rusku velmi pozvolna začínají docházet síly. A taky nápady, kdo může za jejich posraný životy, takže se začínají topit vlastní hrdinové.
Česká (Československá) republika má navíc něco jako Ukrajina již jednou za sebou, a naneštěstí pro Putina si národ tyhle bolístky pamatuje. Vzpomeňte na již zmíněné Sudety, a jak si tuhle křivdu valí před sebou jako hovnivál hrudku hovna každý vlastenec se zlomenou páteří, jen proto, aby ji mohl zmínit kdykoliv, kdy se hodí, že nás Francie a Británie nechala ve štychu a na pospas Hitlerovi. A se srpnem 1968 je to velmi podobné. Jen o to živější, že je stále ještě dostatek pamětníků, což je asi zásadně vážnější odůvodnění.
Možná to je i ten důvod, proč v České republice tak skvěle fungovala kampaň „Pošli Ukrajině 1968 Kč jako poděkování za okupaci v roce 1968“, při které se vybralo k 22.08.2022 celkem 24,2 milionu korun a peníze stále chodí. Jinými slovy výzvu vyslechlo více, než 12 000 lidí z České republiky.
A to je další obrovská bolest pro ukňučené české dezoláty, protože fakt, že lidská solidarita může poslat takovou částku pro někoho, kdo bojuje o zachování své vlastní identity a existence, je jednoduše něco nepředstavitelného. Ostatně nejlépe to asi popsala budoucí senátorka (protože její manipulativní texty působí přesně tak na retardy, kteří čtou to, co potřebují vidět, a nakonec ji za odměnu i zvolí) Jana Zwyrtek Hamplová. Cituji: „Protože to nebylo nijak více zmíněno od našich představitelů, je třeba připomenout, že k tzv. bratrské pozici v roce 1968 došlo na základě zvacího dopisu českých soudruhů, a tuto “pomoc“ poskytly i ostatní státy Varšavské smlouvy, dnes členové EU. V čele SSSR vyl tehdy Ukrajinec Brežněv. Vpád vojsk v roce 1968 odsuzuji. Sebral nám dalších 21 let. To mi nebrání dívat se na historii realistiky. Foto: Zvací dopis“
Toho dne si paní Hamplová opět tak trochu fantazírovala. Mimo jiného třeba proto, že pokud Ukrajinec může za okupaci Československa ruskými vojsky, za druhou světovou válku podle stejné teorie může Rakousko a ne Německo, a že Československo osvobodili Gruzínci, a ne Ruská armáda. Paní Hamplová následně asi po 14 hodinách od publikace píčoviny post maže, patrně jako úkon sebereflexe nad množstvím komentářů, které ji odsuzují za manipulativní popisek situace. Ale Janička si jednoduše jede svoji vlnu hejtu. Dokud byl aktuální koronavirus, bylo na pořadu dne povinně dobrovolné očkování. Teď volně přešla na nesnášení Ukrajinců stejně, jako to umí každý jiný ksindl jedoucí na vlně populistického hejtu. Screen pochopitelně stále máme. I bez ohledu na to ovšem víme, že se nejpozději do několika dnů objeví podobně manipulativní text.
Takže co se tady vlastně stalo, jak moc se navzájem vylučují různé lživé informace, a proč se Rusko sakra střílí do vlastní nohy?
S ohledem na historii se stal díky českým makakům Brežněv něco jako arcipadouch. Narodil se sice na Ukrajině, ale zároveň v zemi, která podle našich kdysidentů nikdy neexistovala, ale zároveň se dokázal vyškrábat do čela SSSR a přikázat státům Varšavské smlouvy (které rozhodně ne náhodou jsou dnes všechny v Evropské unii), aby jejich vojáci naskákali do kradených ruských tanků a obsadili Československo. Co je zajímavé, ve všech státech Varšavské smlouvy byly ukrajinští vojáci. Rusko samotné přitom s obsazením nesouhlasilo, čímž Brežněv v podstatě spáchal vlastizradu, ale nikdo si toho půl století nevšiml. Úplnej špionážní psychothriller.
No fakt. Opravdu. Nešklebte se tak blbě. Pravdu přece nelze umlčet a kdo ví, ten ví! A kdo informace chce, ten si je na Google i najde. A taky proč vám vadí web, který je uvedený na seznamu jako šířící nepravdivé informace? Já se chci bavit přímo o tomto jednom konkrétním článku, a tam je všechno v pořádku. Osobně jsem to ověřoval. To je jen malá ochutnávka toho, v jakých troskách je momentálně ruská trollí farma, která si nedokáže ohlídat ani tak jednoduchou lež, jako co se ve skutečnosti stalo během okupace Československa.
