Vysílení komunisté vzdali obranu kartonové barikády

BRNO – Brno se v noci na sobotu probudilo do nové historické reality. Podle informací, které se šířily sociálními sítěmi, došlo na brněnském výstavišti k náhlé anexi města sudetskými Němci. Operaci měl údajně osobně řídit Bernd Posselt, který krátce po půlnoci překročil pomyslnou hranici mezi pavilonem, slušností a stánkem s párky v rohlíku.

Tím podle přítomných vlastenců začala nová kapitola dějin Moravy – psaná německy, Schwabachem, s českými titulky a drobným písmem v programu Meeting Brno.

„Bylo to strašné. Nejdřív jsme si mysleli, že jdou ve špalíru jen na hotel. Pak jeden z nich zamával vlajkou s háknkrojcem a řekl něco německy. Nevěděli jsme přesně co, protože cokoliv v němčině zní jako vyhlášení další světové války. Až když se objevily první louče, pochopili jsme, že jsme svědky okupace,“ popsal jeden z obránců národa, který si přál zůstat v anonymitě. „A pak barikáda vzplála! Zapálili ji!” vzlyká muž, který se snaží vršit na sebe ohořelé krabice jako zbytky státní suverenity.

Hlavní obrannou linií se totiž stala symbolická barikáda z kartonových krabic. Organizátoři ji prezentovali jako moderní pokračování husitských vozových hradeb, barikád Pražského povstání a zadního skladu supermarketu po závozu banánů.

Obrana byla oslabena už předem. Komunisté, kteří tvořili nejhlasitější část odboje, byli po celodenním řádění natolik vyčerpaní, že nedokázali klást souvislý odpor ani člověku s konferenční visačkou. Únavu způsobilo několikahodinové pokřikování na návštěvníky Animefestu, který se ve stejném termínu konal na výstavišti.

„Mysleli jsme si, že už to jsou oni,“ bránil se jeden z protestujících. „Vidíte skupinu mladých lidí v barevných kostýmech, tamten má meč, tamta ženská ocas, jiní mají divnou čelenku nebo elektrickou myš na rameni. Jak má normální obránce dekretů poznat, jestli jde o sudetoněmecký landsmanšaft, nebo o transvestitu?“ táže se viditelně dezorientovaný pan Lukáš, podle kterého rudohnědá koalice nedodala přesné materiály s popiskem toho, kdo je třídní nepřítel pro aktuální týden.

Během dne tak docházelo k opakovaným incidentům, při nichž byli cosplayeři v kostýmech Naruta, Sailor Moon a Pikachu omylem považováni za předsunuté jednotky sudetských Němců. Protestující na ně mávali transparenty a křičeli „Sudeten raus“.

Komunisté zároveň demonstrujícím zatajili, že sjezd sudetských Němců má hlavní program až další den a v jiném pavilonu.

„Zpětně uznávám, že Pikachu asi nebyl Bernd Posselt,“ připustil jeden z účastníků. „Ale v té atmosféře se to špatně poznává.“

Celodenní střet s cosplayery obránce výrazně poznamenal. Někteří měli chrapot, bolely je ruce z mávání transparenty a psychicky je zlomilo, když jim šestnáctiletá dívka v kostýmu Sailor Moon opakovaně vysvětlovala, že není sudetská Němka, ale středoškolačka z Vyškova a árijské rysy zdědila po babičce z Helsinek.

„To vás zlomí,“ shrnul to člen kartonové domobrany. „Když už potřetí za den někomu s modrou parukou vysvětlujete význam Benešových dekretů a on vám na to řekne, že čeká ve frontě na autogram Ryuka z Death Note, začne se vám realita trochu rozjíždět.“

Právě tato únava rozhodla o nočním vývoji. Když kolem druhé ráno dorazili skuteční účastníci sudetoněmeckého sjezdu, komunistická obrana už nebyla schopna rozlišit, zda jde o historickou hrozbu, turisty, nebo opožděný cosplay rakousko-uherské administrativy.

Kapitulace proběhla na spáleništi po barikádě, která neodolala plamenům loučí. „Brno nevydrželo. Krabice rovněž.“

Nová správa ihned vydala první nařízení: Brno se bude dočasně jmenovat Brünn, ale jen v tiskových materiálech – přelepovat cedule by bylo drahé a nikdo si nechce vzít na starost hlavní nádraží. Šaliny zůstávají šalinami, hantec byl prohlášen za samosprávnou oblast.

„Přijeli jsme s určitými představami,“ měl říct jeden z německých delegátů. „Po deseti minutách v Brně nám ale došlo, že město je už dávno kulturně anektováno samo sebou.“

Na Zelném trhu se objevila cedule „Zelnmarkt“, kterou trhovci během pár minut sundali, protože se domorodci začali ztrácet ve vlastním městě. U falického orloje okupanti po krátké prohlídce rychle ustoupili: „Toto si nechte,“ prý prohlásil Posselt. „My jsme přišli řešit minulost, ne přebírat erektivní omyly.“

Zmatení cosplayeři se ráno dozvěděli, že sehráli klíčovou roli v „obraně Brna“. Největší podezření budili Pokémoni. Pikachu byl opakovaně vyzýván k vyjádření se k odsunu, ale jen mával, pózoval a jednou řekl „pika“, což bylo vyhodnoceno jako provokace v bavorštině.

Praha reagovala s typickým klidem: nejprve zjišťovala, jestli se ztráta Brna týká i D1, pak veřejných financí a nakonec, jestli si toho voliči vůbec všimnou. Po zjištění, že město funguje stejně chaoticky jako předtím, byla situace prohlášena za stabilizovanou.

Komunisté už avizovali, že barikáda bude obnovena – tentokrát z pevnějších dřevěných palet, které mají lepší odolnost proti větru i vyšší třídní vědomí.

A Brno? Stále je Brno. Což je podle mnohých ta nejtvrdší možná forma odplaty.