Délka textu: Článek přečtete zhruba za 19 minut.
Toto Debilnění by stejně tak mohlo mít podtitul “jak být ekoaktivista a nebýt za blázna”. Úvodem bych chtěl napsat, že něco jako ekologická gramotnost a péče o životní prostředí neodsuzuji. Vnímám to jako důležitou součást odkazu budoucím generacím. Pokud tedy chceme, aby po nás něco dobrého zůstalo. Ono toho nebude zrovna mnoho a výhledově asi můžeme být rádi, že žijeme teď a nepereme se o kůrku chleba o nějakých dvě stě nebo tři sta let později. Ale to není příběh, o kterém jsem chtěl psát. Dnešní téma je právě ta ekologická gramotnost. Pro mnohé z nich se totiž ekologie stala poměrně tvrdým byznysem. Pro jiné se stala jakousi mantrou. Pro další odkaz, jak se stát v očích zbytku populace ekopíčou. Jsem totiž názoru, že pokud nemáte ekologickou gramotnost a přesto bojujete za ekologii, má vaše počínání naprosto kontraproduktivní efekt. Proč? Právě o tom si povíme dnes.
V tomto směru mám pro vás velmi jednoduchou otázku. Hrábněte si do svědomí a zeptejte se sami sebe. Co děláte pro ekologii a záchranu planety vy? Jasně. Můžete třídit odpad. Můžete namísto uhlí topit třeba dřevem. Můžete jezdit do práce třeba na kole a kurvit karmu všem, co vás musí předjíždět v autě. Také třeba nemusíte patřit do stáda pseudovlasteneckých idiotů a plastovou láhev sešlápnout a zase zavřít, aby měla v kontejneru co nejmenší objem, namísto toho, abyste víčka spali do igelitového pytle a pak se na Fejsbůku chlubili, že jste vybrali za půl roku pětikilo pro nemocné dítě. Ekologii pomůžete i tak, že si na zahradě buřta nebudete opékat nad zapálenou pneumatikou. Těch možností je strašná spousta.
A teď se podíváme na pár věcí, kterými ekologii nijak neprospějete, ale přesto se díky nim cítíte být strašně nad věcí, protože aktivismus je v dnešní době něco strašně populárního, ačkoliv se to v drtivé většině míjí účinkem. Planetě nepomůže, když se společně s šedesátkou dalších magorů postavíte doprostřed náměstí a naráz sebou švihnete o zem, protože vás nenapadl lepší způsob, jak upozornit na ekologické problémy.
Světu neprospěje, když se připevníte na lešení na Úřadu vlády a klíče pošlete na ministerstva průmyslu a obchodu, životního prostředí a Pražský hrad, protože tohle je zaručeně ten jediný způsob, jak upozornit na klimatické změny.
Planetu nespasíte tím, že budete atakovat své známé na sociálních sítích výmluvnými obrázky hořící Amazonie a psát jim, jací to jsou pokrytci, když byl internet na jaře plnej Notre-Dame a po deštných pralesech neštěkne ani pes.
Proč? Protože všechny tyto aktivity jsou jen póza a nemají řešení. Ve své vlastní tuposti nejenže ekologii neprospívají, ale navíc budí dojem nedůvěry. Narušují konformitu a tito bojovníci se staví do role úsměvných bláznů, které nikdo nebere vážně. Především proto, že svoji aktivitu dělají bezmyšlenkovitě a v zásadě zbytečně a nesmyslně. Aby vás brali lidé vážně, musíte pro to většinou udělat trochu více, než předhodit lidem „něco“ se slovy „tak tady to máte a teď se podle toho chovejte, nebo sebou na náměstí praštíme znovu.“
Když se v šedesátých letech minulého století ve Spojených státech začaly prodávat první instantní jídla, očekával se obrovský boom v tomto stravovacím průmyslu. Regály obchodů náhle zaplavily instantní polévky, koláče, těstovinové pokrmy a další jídla pro snadnou a rychlou přípravu. Nezájmu navzdory. Instantní jídla nikdo nekupoval. Problém přitom nebyl, že by snad jídla nechutnala, nebo nevypadala dobře. Výrobci si marně lámali hlavu nad tím, až provedli anonymní anketu mezi ženami v domácnosti. Výsledek byl poměrně šokující a úsměvný zároveň. Instantní polotovary byly v krabicích přesně naváženy. Každý ve vlastním označeném pytlíku. Prakticky to jediné, co jste museli udělat, bylo smíchat vše dohromady a přidat vodu. To ve své podstatě ženy pokládaly jako jakýsi podvod na manžela. To, že si usnadnili práci s jídlem, ženy chápaly jako akt nedostatečně projevené oddanosti. Jak výrobci zareagovali? Řekli vám, abyste přidali krom vody i vejce, a obraty šly rázem strmě vzhůru.
A co jsme dostali namísto toho v České republice? Když se ukázalo, že jednotlivé ekoaktivisty neberou lidé vážně, spojili se, prošpikovali si nos kroužkem, aby vypadali více květinově a vznikla česká divize Extinction Rebellion. Protože bejt samostatná ekopíča není dost cool, ale hrát si na attention whore ve skupině je podstatně zábavnější a rozhodně mnohem více duchapřítomné.
Demonstruje se za zachování klimatu, což jsou zhruba stejně smysluplné demonstrace jako proti šíření rakoviny tlustého střeva. Protože je mnohem snazší zaujmou pózu toho, že něco pro záchranu planety děláte, než pro ni skutečně něco dělat.
A nabaluje to na sebe další existence, které se mylně domnívají, že svým pozérstvím spasí svět. Děti školou povinné ignorují páteční výuku, protože pokládají za smysluplnější křepčit na náměstích, aby vám vysvětlili, že pokud se něco nezmění, žádné pátky už nebudou. A vlastně ani jiné dny v týdnu.
A pak… Pak nastalo něco jako příchod nového Krista. Protože tohle klima je přípustné a náchylné pro instantní zázraky, kterým chtějí lidé věřit. Svět objevil Gretu. Uvědomte si, že ten koncept je v zásadě geniální. Kdo jiný než dítě vám může říci, že chce vyrůst do světa, kde se bude moct žít? Kdo jiný, než křehká dívka s Aspergerovým syndromem, obsedantně kompulsivní poruchou, která navíc nese prokazatelné znaky bipolarity? Navíc má selektivní mutismus (vzpomeňte na Raje Koothrappaliho z Teorie velkého třesku a schopnosti mluvit k ženám). A to se ani moc nerozepisuji o tom, jak moc otravní dokážou být vegani. Máte to? Patrně vám v hlavě zůstala představa mírně afektovanějšího a otravnějšího Sheldona Coopera, jen jste mu ubrali pár desítek bodů IQ. Ona je naprosto jedinečný exemplář, který je vám schopen říci, že když může za „záchranu“ světa bojovat ona, vy to zvládnete taky. Greta se vysere na školu, trajdá po světě ve vlaku, aby šířila obrodu, plácne si s papežem, zvedne a vyhodí kelímek, vyfotí se u hory odpadků s výrazem „takhle bych se netvářila, kdyby tu ten smeťák nebyl“, a pak si v rámci pozérství lvl9000 přeplave na jachtě Atlantik jen proto, aby upozornila na emise spálené letadlem, ačkoliv sama při tom znečistí svět dvakrát tolik.
Přijde vám to vtipné? Nemělo by. Z hlediska marketingu je totiž Greta oběť. Drtivá většina jejich názorů totiž nejsou tak úplně její. Pochopte, že Švédsko je jedním ze severských států, kde se za několik posledních let rozšířil takzvaný „flight shame“, což jde velmi volné přeložit jako stud z létání. Své na tom má podíl, že severské státy jsou na tom s vnímáním ekologie podstatně dále, než ve zbytku světa. Renesanci zde zažívá lodní a vlaková doprava, protože lidé se jednoduše stydí za znečištění letadly jen proto, aby byli někde rychleji a komfortněji. V tomto prostředí vyrůstala Greta. Malá nenápadná holčička, jejíž lékařský chorobopis připomíná naučný slovních osychologie pro pokročilé. No tak jste jí dali prostor a trochu té pomoci, aby se vyjádřila. Protože kdyby nedostala co chce, zase by měsíc nemluvila. A mít tichou domácnost od holky, co už takhle vypadá jako uplakaná Uršula z dívčích sprch fakt jakože nechcete. A pak na jaře roku 2019 vydává pod svým jménem kolekci motivačních proslovů No One Is Too Small to Make a Difference, kterých zřejmě není tak úplně autorka. Greta se díky tomu dostává do hledáčku celého světa a inspiruje k hákování školy stovky dalších vrstevníků. Protože Pátky za klima mají přece smysl. Až doteď totiž Greta se svým týmem působila spíše komicky. A Gretina ‘netakúplněekologická’ plavba byl vlastně v rámci marketingu první větší přešlap, na který všichni čekali. Letní mise na summit o ekologii nicméně ukázal, že se v boji za „záchranu planety“ točí i celkem velké peníze, a kopl Gretu z pozice zaslepené aktivistky zpět na stupínek pozérka (ač je v tom možná nevinně, protože to, kde se objeví, co tam bude dělat a jak se tam dostane, Greta zřejmě nevymýšlí sama. Ale myslí si, že ano. Což je pro její anamnézu určitě fajn.). A protože Gretě je teď nějakých 16 let, brzy se bude určitě chtít nějaká mezinárodní univerzita zalíbit, a nabídne jí random eko čestný doktorát, protože kvůli rajzování po světě neměla čas na výuku. Nějaká Nobelova cena je už teď zřejmě spíše otázkou času. Pro rok 2019 ji už shodou okolností navrhli. Proč? Protože z ekologie se stal marketingový artikl. Dá se poměrně dobře vydělat prakticky na čemkoliv, pokud ukážete že něco je škodlivé a nabídnete méně škodlivou variantu, která je sice méně škodlivá, ale také méně efektivní. Greta je momentálně navíc v žebříčku sta nejvlivnějších lidí na planetě. Lze jen předvídat, co by se asi stalo, kdyby byla Greta nasměrována na konkrétní cíl a bylo jí řečeno, aby se na něj zašklebila. V zásadě je Greta možná hnána ideály, ale nemá kompetence k tomu, aby ji bylo možné pokládat za ekologického leadera. Stává se z ní tedy jen loutka marketingu. Pomyslné vejce v instantním pokrmu. Problém je, že ekoaktivisté nemají žádného jiného duchovního vůdce. Nedivte se, že v rámci nekompetentnosti je drtivé části populace Greta pro smích, a nějaká aktivita v rámci omezování skleníkových plynů a vlastné celkové ekologie, je odpůrcům tím pádem u zadele. Jednoduše proto, že Greta v psychologii působí reversně. Je to jako byste vešli do hračkářství a měli si vybrat dvaceticentimetrovou akční figurku Jar Jar Binkse s tváří Grety, co umí jedinou repliku „Já mluvit!”. A nebo akční figurku Darth Vadera v životní velikosti, funkčním světelným mečem a 150 hlasovými replikami za stejnou cenu. Ovšem s cedulkou vyprodáno. Chvíli budete lomit rukama, nadávat, a pak si stejně vezmete Jar Jar Binkse, protože nic lepšího nemáte, ale ‘něco’ nutně potřebujete.
Osobně by mě zajímala reakce Grety ve chvíli, kdy se po dvou týdnech vyplavila ve Spojených státech a zjistila, že v amazonských pralesech už několik dní zuří požár. Aktivisté Extinction Rebellion nepochybně zareagovali tak, že synchronně popadali k zemi a „mrtvými“ těly sestavili nápis „je konec“. A nebo třeba alespoň nasdíleli nějaký ten hejt odsuzující lidi za nedostatek hrůzostrašných statusů.
Podle posledních zpráv byl tímto gestem problém zcela vyřešen.
Obvykle něco jako „Pamatujete si na Notre-Dame? Teď mlčíte, co?“, a to bez ohledu na to, že tahle facka přijde od dvaceti random lidí během hodiny. Pokud je autor tohoto hejtu krom ekopíče i ezopíča, dodává to na vážnosti a z vašeho ekoezopíča hejtu se stává virál. Protože je přece kůl tvářit se, že jste strašně nad věcí, jste uvědomělí a myslíte to s planetou dobře. A co jako? Jak přesně krom kopání do nezainteresovaných lidí situaci pomůžete? Kde je v rámci sdělení nějaký odkaz na sbírku, když brečíte, že na Notre-Dame se složili lidé za týden.
Když pominu, že se snažíte srovnat dvě nesrovnatelné události, které mají společného asi jen to, že obě hoří, mám na vás ještě pár otázek. Čistě, abych vás – sdílitele zdebilnění – v tom marastu trochu protáhnul. Kolik jste vlastně přispěli na obnovu deštných pralesů vy? Co přesně udělalo Rusko pro to, aby požáry na Sibiři uhasilo? Jak se díváte na to, že počet požárů je aktuálně lehce podprůměrný oproti předchozím rokům? A jak se vlastně stavíte k faktu, že Brazílii požár deštných pralesů vyhovuje, protože to pro ně znamená více polí pro pěstování sóji, kterou prodávají do Evropy. A vůbec. Není vám trochu hloupé, že všechny fackujete za požár v Amazonii, ale ignorujete požár stepi a deštných pralesů v Africe, které jsou v rámci rozlohy třikrát tak velké? Je to proto, že na Afriku jako správní vlastenci kašlete? Nebo si jen v rámci globálního ekosystému hrajete na Gretu a nevidíte pro strom les? A není vám to hloupé?
Mám už jen poslední otázku, kterou bych chtěl věnovat úplně všem, kteří dočetli až na konec: Kdy se slepý ekoaktivismus změní v tupý ekoterorismus? Je chyba, že do otázky ekologie kecají samozvaní odborníci. Je chyba, že vlády států nepodnikají v rámci udržení klimatu více. Je chyba, že státy jako USA, Brazílie, Rusko a Čína v zásadě odmítají ekologické chování, protože je to v rozporu s jejich ekonomickými zájmy. A předně je chyba, že se něco takového vůbec musí řešit.
