Debilnění národa (část jedenáctá): Černobílý svět

Délka textu: Článek přečtete zhruba za 23 minut.

Tohle téma mi v hlavě kvasí poměrně dlouho. Původně jsem si ho chtěl nechat až na knihu, ale potřebuji nějakým způsobem utřídit myšlenky a zbavit se imaginárních lístečků s poznámkami, které mi hyzdí vnitřek lebky. Dnes se tedy podíváme na tenkou hranici mezi korektností a reverzní nesnášenlivostí.

Být stoupencem radikálního středu není úplně jednoduchá situace. V politickém kompasu se nacházím prakticky v samém středu. Zároveň si nedělám úplně iluze o tom, jak složité je pouštět se do hádky s mojí osobou, zejména, pokud jsem názoru, že o tématu něco vím, a že mám ještě ke všemu pravdu. Takže zatímco mi komouši nadávali do nácků, náckové byli v přesvědčení, že jsem zkurvenej komouš. Kvalitní základy pro to, abych byl nenáviděn všemi. V posledních letech jsem si ale zároveň všiml zajímavé situace, kdy mi komunisté začali nadávat do komoušů a náckové do nácků. A je vlastně jen jedna z teorií, že za to může celková politická negramotnost armády makaků v České republice. Co když je za vším tak trochu schovaná korektnost? Připosraná, při zdi se držící snaha zalíbit se všem a všemu, díky čemuž se pasivně začínají rozdíly stírat? Modelovým příkladem může být například ANO Andreje Babiše, který se se stranou pokouší vystupovat čistě pravicovým dojmem, ale pravicové voliče nemá. Namísto toho zdecimoval na hranici volitelnosti komunisty a sociální demokraty. Děje se něco podobného i mimo politiku? Definitivně ano.

Kupříkladu náš tolik známý Facebook před ani ne deseti lety zval nové uživatele slovy, že existuje něco jako svoboda slova. Vítejte na Facebooku a řekněte, co máte na srdci. Ani ne o dekádu později se věci mají úplně jinak. Pravidla komunity jsou tak nejednoznačná, že se za nimi může schovávat všechno, ale klidně také nic. Hlavním zájmem je odstranit nežádoucí obsah, pokud by mohl někoho urážet. To je oproti minulému tisíciletí poměrně zásadní krok směrem ke korektnosti. Matně si pamatuji dobu, kdy se člověk mohl slušně vyjádřit k něčemu, s čím nesouhlasí, a to i bez toho, aby mu byl obsah smazaný a pro jistotu dostal na pár týdnů nebo měsíců ban, kdyby ho napadlo postovat podobné nesmysly urážející kohokoliv, jakkoliv a za cokoliv.

Pasivně se tak stává něco, co známe z biologie. Pokud živý organismus nevystavujeme pravidelně infekcím a bakteriím, ztrácí přirozenou imunitu. I proto se mimo jiného očkuje. Sociální život se naneštěstí od toho biologického poměrně liší, protože v posledních letech jsme najeli na osu zla, a sociální bubliny se staly farmami zkurvených sněhových vloček, které umí jen jedno: nahlásit obsah, pokud jsou názoru, že je jim nekomfortní. Sám Facebook už, pro změnu, někdy koncem roku 2018 pozměnil algoritmus, a pokud obsah dostane ku počtu interakcí určitý koeficient reportů, AI Facebooku zasáhne, obsah smaže a udělí trest. Automatizace Facebooku se tak stala soudcem i katem, a je poměrně kuriózní, že má v tomto směru větší pravomoci, než živé osoby sedící na supportu. Protože si byl Facebook vědom poněkud rapidního vzestupu nahlašování obsahu, v polovině roku 2019 přišel s další revoluční myšlenkou: „Hele, vole. Chceme lidi spojovat. Uděláme jim sociální bubliny!”

Aby vás Pixel sledoval, ani nemusíte nutně být na stránce Facebooku. Stačí, aby byla stránka nějakým způsobem propojena. Ani nemusí mít Pixel spuštěný pro své účely. Pixel data sbírá pořád, neúnavně a vytrvale. Protože cokoliv, co o vás Pixel ví, jsou potenciální peníze.

V praxi to znamená, že Pixel vyhodnotí na základě obsahu vaše chování, a začne vám strkat do doporučení lidi, kteří jsou pravděpodobně názorově stejně rozbití, jako jste vy. Pokud jste o Pixelu až dodnes neslyšeli, je to v podstatě background aplikace Facebooku sledující pohyb uživatelů a jejich chování. Vyhodnocuje, mimo jiného, jaká reklama pro vás bude mít co nejlepší zacílení, a to i ve chvíli, kdy se přímo nenacházíte na webu Facebooku, ale jste klidně i na jiné stránce. Díky propojeným pluginům se sociální sítí vás prostě Pixel šmíruje i tady. Je trochu strašidelné, že Pixel není nic jiného, než algoritmus, který zneužil Cambridge Analytica pro manipulaci s veřejným míněním a volbami.

Že jste členem konkrétní sociální bubliny pochopitelně neznamená, že se názorově nemůžete protínat s ostatními. Vždy ale vaše profilace drží koherentní konsensus, který vás udržuje v iluzi, že celé vaše okolí si myslí, že Země je placatá, vláda pomocí letadel pouští na hlavy svých občanů chemtrails, ptáci jsou psychofarmaky vyvolané iluze, a injekce s vakcínou proti koronaviru jsou tu proto, aby nás NWO mohlo ovládat po tom, co vyrobili a rozšířili ten virus.Cambridge Analytika totiž přišla s jednoduchou premisou, že kde je systém, tam je i způsob, jak ho nabourat, a v pravém slova smyslu obrátila know-how Facebooku pro svůj prospěch. Nebo minimálně ve prospěch těch, kteří si za to zaplatili. A není většího úspěchu, než změnit myšlení lidí tím, že jím nepozorovaně nabouráte jejich myšlení. A pokud se vám podaří indoktrinovat osobu, která je všeobecně známá, nebo má dokonce nějaký společenský vliv, pak jste našli prima parťáka, který bude vaši verzi pravdy ochotně šířit za vás. Pokud si myslíte, že se něco takového neděje i teď, jste samozřejmě na omylu. Třeba taková Ilona Csáková je zlaté tele pro ruskou trollí farmu, která se jí dostala pod kůži. Ochotně sdílí kdejakou kravinu a navíc se začíná angažovat politicky, díky čemuž bude své myšlenky nejen popularizovat, ale vázat na ně i legitimní, stejně rozbité voliče. Jakkoliv se patrně shodneme na tom, že tito lidé by právo volit neměli.

Daniel Hůlka s největší pravděpodobností až během rozjetého vlaku pochopil, že se stal terčem manipulace, a stihl ještě vystoupit. Iloná Csáková třeba takové štěstí neměla. Částečně proto, že když jí nesouhlasící populace začala říkat, že je blbá, utvrdila se ve “svém” názoru, protože ona přece blbá není.

Ač se celý proces možná zdá poněkud složitý, je to poměrně jednoduchý mechanismus. Facebooku stačí údajně jen dvanáct reakcí k tomu, aby si vás zvládl zaškatulkovat. Tomuhle hodíš like. Támhle napíšeš komentář. Tamtoho zablokuješ. Támhle si spustíš aplikaci, abys zjistil, jaká zkurvená princezna od Walta Disneye bys byl, kdybys byl animovaný. K tomu všemu jsme jako uživatelé dali v rámci všeobecných podmínek souhlas. Pixel má přitom jen dva cíle. Využívat uživatele jako farmu informací a zajistit, aby se uživatel na síti cítil spokojeně a bezpečně a byl tam tedy co nejdéle. A pokud je snadné dostat se do nějaké bubliny, pak by nemělo být zase tak složité zajistit vám, aby se celé vaše okolí na sociálních sítích začalo domnívat, že představitelé států jsou ve skutečnosti Reptiliáni. Hele, tady si všichni myslí, že je normální identifikovat se jako jedno ze 69 různých pohlaví. Pokud budeš mít dostatečné ambice, určitě se nám podaří najít i jubilejní sedmdesáté, a všichni v tvé sociální bublině budou společného názoru, že je to skvělý nápad. A nebo si hele, vole, lehneme skupinově na náměstí, a budeme dělat, jakože jsme mrtví. To bude fenomentální! Každý bude muset uznat, že efektivně bojujeme za záchranu klimatu.

Notak. Udělejte si testík. Je úplně zdarma a 100 % validní. A nezapomeňte sdílet, ať si ho udělají i vaši přátelé!

Nejhorší na celé té situaci je, že Facebook si je vznikajícího problému nejenže vědom, ale dokonce ho i podporuje. Facebook v tomto směru rozjíždí monstrakci Facebook pro všechny, kdy by během následujících deseti let měla společnost pokrýt většinu území, které je bez internetu. Háček je v tom, že zprovozní pouze Facebook, čímž si zajistí monopol. Bolivijské dítě si na svém prvním mobilním telefonu pustí Facebook, protože „jiný internet“ mu fungovat nebude. A na základě několika málo informací jej Pixel spojí se světem. Nebo alespoň tou idealizovanou demoverzí sociální bubliny, do které bude vržen.

… a tam kde internet není už brzy bude.

Sám mám asi deset profilů a každý má jiný scénář chování. A pokud se ptáte, tak ano. Každému do feedu padá jiným obsah. Na jednom profilu mám všechny ze sociální bubliny přesvědčeny o tom, že volby docela určitě vyhraje Tomio Okamura, protože si to tam myslí všichni. A když si to myslí všichni, tak to asi bude většina. Naprosto stejné myšlenkové pochody má zase další fake, akorát že v tomto realmu vyhraje volby Andrej Babiš. A v tom třetím zase Lubomír Volný.

Mířím k myšlence, že pokud skupinu lidí se stejným mindsetem uzavřete do společné sociální bubliny, prakticky jim odříznete cestu k tomu, aby si získávali další informace. Je to živná půda, aby vznikaly podobné psychoskupiny jako qAnon, jehož hlavní myšlenkou bylo, že mocní lidé ve sklepu zapadlé pizzerie žerou děti. Řeknete si, že je to kravina a nemůže tomu nikdo uvěřit? A když už ano, nestane se z toho hnutí s polomilitantním zařazením. Zkušenosti z obléhání Capitolu nám říkají něco jiného.

Je libo vlastní sociální bublinu plnou pomatenců věřících naprosto nelogické teorii?

Úplně nejhorší je, že v podobné sociální bublině se nachází každý z nás, protože takto jsou sociální média jednoduše nastavena. Konflikt nevznikne, pokud uživateli neukážu něco, co nechce vidět. Namísto toho jsme s dalšími chovanci narvaní ve farmě sociálních sněhových vloček, a každý problém, se kterým se setkáme má jako konečnou fázi hledání tlačítka pro bloknutí nebo nahlášení, protože tyhle problémy za nás vždy vyřeší někdo nebo něco jiného. A my přece chceme žít v tom společenství, kde se navzájem plácáme po rameni a povídáme si o tom, jak máme společný názor.

OK, převeďme si situaci na něco reálného, hmatatelného. V tomto směru nám skvěle poslouží Afroameričané v USA. V roce 1865 skončila v Americe Občanská válka. Kohokoliv se zeptáte, odpoví vám, že se válčilo proto, že sever přišel na to, že černoši nejsou opice a mají svá práva, zatímco jih si myslel pravý opak. Faktem je, že sever proti jihu válčil proto, že se chudému jihu nechtělo platit severu daně. Ale dneska to zní tak nějak více vznešeně. Inspirativně… že se banda seveřanů řekla, že dají černochovi duši a pustí ho ze řetězů, protože je to taky člověk.

Coca Cola se ke své historii ve dvacátém století pochopitelně moc nehlásí. Dost na tom, že byla ve čtyřicátých letech namotána na nácky v Německu, a že Fantu ani po tolika letech nepřejmenovala.

Z historie ale víme, že rasismus jako takový neskončil. Coca Cola byla nápojem, který mohl z výsady pít jen běloch. Jsi černej a chceš taky podobný pitíčko? Na, tam máš Pepsi. Chceš jezdit v hromadný dopravě? Hele, tamhle je kupé nebo vůz určenej pro vše nebílé. Nějaká Rosa Parksová se v prosinci roku 1955 nasrala, a sedla si do autobusu mezi bílé lidi, což nakonec vedlo k vleklému sporu na konci kterého Nejvyšší soud prohlásil segregaci v autobusech za ilegální a prostiústavní. Skončil tím rasismus ve Spojených státech? Definitivně ne, ale je zde patrný ten nepatrný rozdíl v přístupu vlády a vlastně i populace. Je to pozvolné, nijaké rychlé, a je patrné, že jednou bude americkým prezidentem klidně černoch – což je pochopitelně v minulém století stále ještě nemyslitelné. Afroameričané ale dostávají příležitosti i v showbyznysu. Už to není jen o tom, že si černoši točí černošské filmy a ty jsou pak promítány v černošských kinech pro černošské publikum. Posledních padesát let by šlo rozfázovat asi takto:

1970 – Černý herec se může objevit ve vedlejší roli nějakého filmu

1980 – Ve filmu by měl být alespoň jeden černý herec

1990 – Černý herec by mohl být i hlavní hrdina

2000 – Když už se ve filmu umírá, černý herec by neměl zemřít jako první

2010 – Když už se ve filmu umírá, černý herec by měl přežít

2020 – Černý herec by mohl zastoupit i role, které jsou šité na míru bílým hercům

Je to trochu jako pěst na oko, ale stejně to zmíním. Zatímco první čtyři dekády jsou pozvolné, a s ohledem na okolnosti i logické, poslední desetiletí má zlom, který z nějakého důvodu nejenže přeskočil pár desítek let, ale navíc ji z nějakého důvodu přestřelil a váhy na miskách obrátil.

Jasně, řeknete si, že se Floydovi prošel po krku policista, který byl za čin po právu odsouzen, ale Floyd nemůže být důvodem, proč se rozběhla celá mašinerie ohledně Black Lives Matter. Stal se ale účinným doutnákem a mantrou, proč by měla skončit nadvláda bílých a k moci se dostat Afroameričané. Takže tu máme tunu fotek a dalších materiálů, kdy si nechávají černí od bílých líbat nohy, protože by bílí měli platit za hříchy svých otců a odčinit všechna ta příkoří za sbírání bavlny. Takže se sundávají sochy historických osobností a vojevůdců, protože měli ve své době otroky, ačkoliv to bylo v rámci tehdejších společenských zvyklostí naprosto normální. Namísto toho se odlévají bronzové sochy kriminálníka Floyda, který to jediné, co udělal dobře, bylo, že se stal příkladem.

Columbova socha utopena, protože to byl otrokář

A s tímto trendem bohužel sám za sebe nedokážu říci, kdy populace Afroameričanů dojde k názoru, že už se bílí odčinili dost, a vrátí práva na status, kdy si budeme rovni. A dostaneme se tam ještě vůbec někdy? A dělá je to nějakým způsobem lepšími? A co dělá společnost proto, aby ve světě zavládla rovnoprávnost, po které tak dlouho lidstvo prahlo?

Ideologie se mění, Coca Cola zůstává

Nic. Po vzoru sociálních sítí jedou propagandu bublin a tváří se, že je vše naprosto v pořádku. A aby toho nebylo málo, v rámci hyperkorektnosti už to samozřejmě není jen o černoších. Už to není jen o tom, že anglickou šlechtičnu s doby Ludvíka XVI. hraje alabastrově bílá herečka v odstínu naleštěné kanady přesto, že být neopálený bylo tehdy in a společensky korektní. Už je to i o tom, že vznikají desítky variací genderů, a každý se bojí ozvat jen proto, že by jeho názor nebyl společensky přijatelný. Identifikoval jsi svůj gender jako útočná helikoptéra? To je rozkošné. Natočíme o tom muzikál. Proč jsi jako názoru, že by na pánských toaletách neměl být automat na tampóny. Jsi snad názoru, že muži nemenstruují?  Takže vy máte varlata, ale na letní olympiádu se hlásíte jako sportovkyně. Jakou máte, prosím, velikost bot, aby vás nedej Bože netlačil při sprintu palec? Váš natočený film nemá ani jednoho homosexuála, lesbu, černocha nebo jinou ublíženou minoritu. To se se soškou můžete rozloučit. Jak to jako myslíte, že toho animovaného černocha dabuje ve vaší zemi běloch?

Nemám vůbec nic proti rovnoprávnosti Afroameričanů, Asiatů, homosexuálů nebo leseb, ale myslím si, že by měly být striktně definovány hranice tolerance a hranice pozérství. A v tomto směru jsou na vině zase organizace, které v módních situacích hledají příležitost pro vlastní zisk. Z hnutí Black Lives Matter, se až přes jistě ryzí myšlenku brzy stala skupina lidí, která nesnáší kapitalismus, protože být černý ještě donedávna znamenalo žít na okraji společnosti. Ze Zelených, kteří se naopak motají okolo Gréty na sto honů smrdí socialismus, který by prý tentokrát mohl být skutečně ten opravdový, kdy si všichni budou rovni a budou žít v zeleném uhlíkově neutrálním světě. A za sebe nejsem příliš spokojen se vzrůstajícím počtem populace, která je ochotna žít v iluzi jen proto, aby si udělala gigantickou sociální bublinu, a plácala se po zádech přesně do té doby, než nastane nevyhnutelný pád. Pád, za který budou moci všichni, kteří se nechtěli podílet na nové, lepší společnosti.

Čeká nás v příštích letech skvělá jízda. Jsem přesvědčen, že toto je jeden z důvodů, proč k nám mimozemšťané nelétají. Třeba se už za pár let dočkáme situace, kdy se bílý herec bude muset identifikovat jako černoch, aby si mohl zahrát roli určenou bílému herci. S ohledem na toleranci při určování pohlaví a jejich rovnoprávnosti, by to nemělo být zase tak nepředstavitelné.

 

Post Author: Parzival

Maskot Paralelních listů. Ajťák, grafik, PPC-Ninja a autor placený Sorosem s konexemi na Kalouska. O poledních pauzách chodí po ulicích města, hladí děti po vláscích a kolemjdoucím rozdává květiny. Mezi sedmou a osmou večer roní černé perly a ve volných chvílích léčí pohledem rakovinu. Parzivalův (ne)soukromý Spotify playlist: https://spoti.fi/2YrcTIi