Spektakulární cesta Stanislava Lukeše na Bali, co je na Krétě (#5)

Délka textu: Článek přečtete zhruba za 13 minut.

  1. července

Milý deníčku. Jako. Nechci si stěžovat, ale podle mě by si měl člověk na dovolené odpočinout. Lehnout si na pláž, namazat se krémem, usnout na sluníčku, večer si strhnout osušku připečenou ke spáleným zádům a z análu vysypat písek, který tam zanesl dotěrný příliv. Ale tady? Vole, krávo. Máte vůbec představu, jak náročné je celý den zatahovat břišáky, abyste na všudypřítomné Řekyně nepůsobili až moc sexy a já nezemřel sexuálním vyčerpáním po mrdacím maratonu v délce minimálně deseti minut a čtyř kvalitních přišťouchů. Dost mě to stresuje. Dokonce se domnívám, že jsem kvůli tomu trochu zhubnul, ale vlastně ani nemám moc hlad. Vynechal jsem dokonce i ranní patrolu v hotelové kuchyni. Co kdyby se tam totiž objevil i on? Nadržený nadsamec s nelidskými rozměry, o kterých se nezdálo ani Tomu z Finska. Mně se teda zdálo. Dneska v noci. Hora svalů ke mně utíkala po pláži oblečená, nebo teda spíše neoblečená, jako Míč Bjůkenen z Bejvoče a z červených trenýrek mu bubnoval při běhu do kolen do rytmu známé melodie žalud o velikosti mandarinky. S hrůzou jsem se probudil a zbytek noci strávil koukáním skrz rolety okna na parkoviště před hotelem. Byl tam! Koukal se mým směrem. Sice jsem ho neviděl, ale jsem si jistý, že tam byl! A čekal, až budu úplně sám, aby mi sexuálně ublížil!

Vyklidnil jsem se až nad ránem, kdy jsem s rozbřeskem zjistil, že na parkovišti nikdo není. A nebo se šel schovat, abych ho za světla neviděl. Je tam někde v keři a ostří na moje okno dalekohledem. A nebo… a nebo je už před mými dveřmi, převlečený za hotelovou službu. Mlčky jsou se podíval do kukátka vstupních dveří. To, co jsem tam viděl, bylo naprosto příšerné. Odporné, a nutno podotknout, že chlupaté. Proti dveřím seděla paní Švandová. Úplně celá nahá. Asi to v noci přehnala s kapkami proti kašli, a opojena alkoholem se vydala užít si svoji noc plnou vášně. Na dveře mi ale nezaklepala. Patrně usnula dříve, než to stihla. Seděla tam proti mým dveřím přikrytá vytahanou kozou. Chuděra stará, asi jí byla zima. Jsem něco jako pionýr a starým lidem pomáhám přes cestu a od úspor, takže jsem se ji pochopitelně rozhodl zachránit.

Vůbec nechápu, jak se taková stařena může takhle nechutně ožrat. A namísto toho, aby mi poděkovala, mi po uložení do postele řekla, ať jí ukážu svoji toxickou maskulinitu, zač je toho loket. Paní Švandová to má ve své staré hlavě už celkem pomotané. Asi jí zároveň došly prášky na spaní, a žádala mě o laskavost. No tak jsem jí ten loket dal, ať se z té opice vyspí. Zuby pak snad najde, zapadly někam za postel a přijde mi odporné na ně sahat jinak než klackem.

Snídaně se tedy obešla bez paní Švandové. Kdyby to tak jen mohla vidět… Vůbec poprvé od našeho příjezdu vidím ty švédské stoly. Všechny ty serepetičky jako lososové chlebíčky. Nadívaný bažant kuřetem, které je nadíváno holubem. Chleba i rohlíky zároveň… Tohle prostě doma nemáte, ani když patříte mezi horních deset tisíc, a u Homecreditu máte zavedený VIP účet stálého zákazníka. Zdá se, že se hotelové službě nakonec gang krys podařilo porazit i bez mé pomoci. Škoda. Určitě by to byla cenná historka na můj Timeline, která by sesbírala minimálně dvacet haha reakcí.

Přesto mi v tom množství naprosto slintózních a mňamózních pokrmů a pochutin něco schází. Přitom je to do očí bijící. Je tu sice sedm švédských stolů, ale trojka není ani na jednom. A stolek s kaviárem a lanýži? Ani nemluvě. V misce jsou tam jen nějaké černé korálky a jakési brambory. To když já jsem byl na táboře v sedmé třídě, to jsme s klukama dělali jinak obloženou mísu s kaviárem a lanýžema. Vychovatelka, co to šla tehdy uklidit, se z toho tehdy totálně zeblila, a vychovatel, co šel uklidit vychovatelku a to, co sama uklidit nezvládla, pak strávil půl roku v Bohnicích, kde matlal hovna po zdi. Tohle, co nám hotel připravil, je vyloženě břídilství. Za to jim strhnu minimálně jednu hvězdičku, kdyby se mě teda někdy někdo ptal na názor. Řekl jsem ho alespoň tátovi. Řekl mi, že jsem debil a že se na můj názor nikdo neptal. Co jsem měl asi tak dělat? I můj otec se mi vysmívá… No tak jsem se urazil, zvedl ze židle a šel trucovat. Samozřejmě ne do posilovny. Tam by mě každej hnedka našel. Ale u bazénu s lolitkama by mě samozřejmě nikdo nehledal.

„FRÍ FOTO WID BIK TITI REAL GRIK WHOR FOR 50 EUR“. Vole, deníčku. Jedinečná šance, konečně se vyfotit s opravdovou Řekyni. Zatím se mě každá bála, protože tady takový alfasamce nemají, a vypadám na muže až moc mužně, ale když se nechá zdarma taková micinka uplatit jen za 50 Euro na společnou selfie, tak toho jakože využiju. Pohled na moje elektronické bankovnictví sice říká, že po tomhle špásu budu chudý jako kostelní myš, ale zase jsem ten žentlmen, a vím, že ženy v nouzi a jiné kurvy se musí podporovat.

Strčil jsem jí za trenýrky deset pětieurovek. Vím, že když mám takhle po kapsách hodně papírovek, vypadám, že jsem bohatší. Co naplat, že kvůli jedné fotce padne celý můj budget na kupování píčovin a jiných suvenýrů. Pro krásu se musí trpět. Povídám „Hej Bičíz. Ty já foto.“ Zhnuseně si mě změřila od hlavy k patě a něco zabrblala. Patrně řecky, protože je to ta Řekyně. Pak jsem si ale uvědomil, že táta říkal, a ten něco ví, protože jako dělá ty křížovky, že v Řecku je čeština třetí nejběžnější jazyk. Dokonce se sem přestěhovala za manželem nějaká Češka a teď tady bydlí a je to teda domestikovaná Řekyně – migrant. Vůbec by mě nenapadlo, že tu může bejt v Řecku tolik českých migrantů. Tolik Čechů navštíví každý rok Řecko a nikdo si žádných nevšiml. Ale taky jako se ti naši utečenci umí chovat mnohem lépe, než ta cizácká špína. Když se podíváte do médií, tak se nikde nedočtete o tom, že by Češi dělali ty tenoristické útoky a řvali do toho „Ježíši Akbar“. Nic takovýho. Maximálně se tak dozvíte o tom, jakej bordel dělají čeští dovolenkáři, že neví, kdy přestat huákat, a že fusekle v žabkách jsou v zásadě poznávací znamení a jistota, že vidloň před vámi je adept, kterého můžete ve svém stánku ojebat jak automat na plyšáky.

Povídám jí „HELLO DĚVO, MÁŠ MOC PĚKNÝ CECKY. KLIDNĚ BYCH SE TI VYCÁKAL NA KSICHT!“. Hezky pomalu, zřetelně a nahlas, aby to byla schopná pochopit. Maminka u vedlejšího lehátka se na mě ošklivě zadívala a ucpala pětiletému usoplenci uši. Patrně nějaká česká domestikovaná migrantka.

„Co chceš, špekoune?“ odvětila Řekyně jadrnou češtinou. Po krátké slovní přestřelce, kdy ji vysvětluji, že jsem slavný český influencer a že žádám slevu, a když uděláme selfie, jak jí cumlám kozu, že to pro ni bude jen reklama zdarma se dozvídám, že se do Řecka přistěhovala, a že si teď vydělává na studium a doma má tři hladové krky. Vždycky jsem tušil, že nejhezčí Řekyně jsou ve skutečnosti Češky. Nebo Řekyně, které mají minimálně české předky. Nakonec jsem s ní usmlouval selfie za 60 Euro pod podmínkou, že ji budu moct strčit prst za gumu tepláků. Až tohle uvidí Kuča nebo Kubák, zeserou se závistí!

S dobrou náladou a fantazírování nad fotografickým úlovkem, jsem se vydal do hotelového pokoje vydráždit generála, když najednou… Ale ne! Moje Nemesis! Stála tam nelidsky namakaná hrouda svalů, pravou rukou na mě ukazovala prstem a pravou držel pitíčko s brček u huby. „POCEM,“ zahřměl mužně mužným hlasem, při kterém se ženám samovolně spouští ovulace a laktační psychóza. Nebylo kam prchnout. Dokonale mě zahnal do kouta, což nebyla jen řečnická fráze. Tak tady se to stane. U kontejnerů s tříděným odpadem a týden mrtvou kočkou. Tady mi rozpáře řiť svým mocným pyjem od ucha k uchu…

„TAK SEŠ TO TY, STANDO! JÁ UŽ JSEM SI MYSLEL, ŽE JSEM SI TĚ S NĚKÝM SPLETL!“

U sta kurev urousaných, co to mělo jako znamenat? Zná mě snad morbidně maskulinní hovado? Už mi snad někdy projel kaďák? Já ten jeho určitě tedy ne, to bych nebyl stále panic… Co to má k sakru všechno znamenat?

„TAK SEŠ TO TY, ŽE JO? STANDO? TY SI MĚ NEPAMATUJEŠ?“ Debilní otázka. Jako bych si mohl pamatovat všechny moje fanoušky… „TO JSEM JÁ! JAN KALHOUS! TVŮJ FANOUŠEK!“

Zdá se, že hromada hovězího byla skutečně můj fanoušek. Se zájmem poslouchal všechny mé historky a přikyvoval k tomu, jaký prý jsem kabrňák. Sice z Brna nejsem, ale i tak mě to potěšilo. Prý se za mnou s přítelkyní přiletěli podívat, jak se mi na hotelu žije. Nabídku trojky s díky odmítnul, ale i tak mi jeho návštěva udělala radost.

Večer jsem ho pozval na další match pobíjení děcek pingpongovou pálkou. Seděl v první řadě a chroustal u toho popkorn. O, můj deníčku. Kéž by každý fanoušek byl alespoň z poloviny tak zapálený, jako tady Honza. Občas mám pocit, že mě moji fanoušci neberou vážně a nesledují mě proto, že jsem slavný influencer, ale protože mám jednoduše tak úžasné péro.

Post Author: Parzival

Maskot Paralelních listů. Ajťák, grafik, PPC-Ninja a autor placený Sorosem s konexemi na Kalouska. O poledních pauzách chodí po ulicích města, hladí děti po vláscích a kolemjdoucím rozdává květiny. Mezi sedmou a osmou večer roní černé perly a ve volných chvílích léčí pohledem rakovinu. Parzivalův (ne)soukromý Spotify playlist: https://spoti.fi/2YrcTIi