Délka textu: Článek přečtete zhruba za 4 minut.
Věřili byste, že je tomu přesně dva roky od chvíle, kdy z pece naší pekárny v přestavěném koncentráku vyšel poslední dOrtel? Nebudu vám nic nalhávat. Prostě jsme se s tímhle horkým zbožím museli na čas stáhnout. Naši fanoušci na nás doslova pořádali hony. Situace dosáhla tak daleko, že jsme se v jeden okamžik dokonce museli schovávat pod bílou maskou se špičatou čepicí a ven chodili pro jistotu jen ve skupinkách ozbrojeni hořící loučí. Znáte to. Daň za popularitu je vysoká. Protloukali jsme se, jak se dalo. Pokoušeli se přiživit prodejem Braníku v plastu s dOrtelí etiketou, nebo přebaleným energypitíčkem za čtyři padesát, které jsme obratem prodali za sedm pětek. Přesto nám v našem živobytí něco scházelo. Byl to odkaz. Radost z každé šťastné tváře, které upečeme echt vlastenecký dOrtel. Láska k vlasti a pečení. Protože dOrtel… dOrtel je pečení!
Pokládali jsme za určitou povinnost zavděčit bezpečnostní agentuře Pikobrothers SSecurity, kteří nám dělají během koncertů ochranku. Sourozenci Pikovi berou svoji práci naprosto vážně. Vůbec byste přitom do nich neřekli, že je Evžen mentálně retardovanej, Karel má downův syndrom a Marcel je taky incest. Nebudete tomu věřit, ale ti kluci mají oči všude. Jednou jsme zkoušeli počítat, jak dlouho vydrží bez mrknutí, ale po pěti minutách nás to přestalo bavit. Částečně proto, že jsme už asi čtyři minuty předstírali, že umíme napočítat do více než dvaceti. Až později jsme se dozvěděli, že jim při výkonu jejich práce pomáhají nějaké čáry. S vědomím, že sourozenci Pikovi ovládají magii jsme si mohli být jisti, že jsme v těch nejlepších rukách.
Asi před týdnem za námi do kanclu přišel Karel Piko s žádostí, jestli bychom pro Evžena Pika neupekli dort. Dobrá. Neřekl to tak úplně. U některých složitější slov si vypomáhal rukama, ale dobře jsme pochopili, co nám chtěl Karel lámanou znakovou řečí a hovnem zabodnutým do zdi naznačit, ač celkový dojem vypadal nejistě. Levé oko měl zaražené do země, zatímco pravým neustále sledoval, jestli se někdo nechystá zaútočit světlíkem. V rukou si přitom mnul helmu Strumschutzu. Že prý bude mít Evžen čtyřicáté naorteliny a dal by levé varle za to, kdyby mohl sfouknout svíčku z dezertu se zaťatou pěstí a červenou prdelí. To víte, že jsme se nenechali dlouho přemlouvat. Tolik nostalgie a příležitost dostat se zase na světlo dortbyznysu. Plácli jsme si. Povím vám, že se nic nevyrovná šťastným a rozzářeným očím fašounků, které máme tu čest i zaměstnávat.
Na obrázku Evžen (uprostřed) během focení právě periferním pohledem zpozoroval, jak se přes plot škrábe migrant.
