Délka textu: Článek přečtete zhruba za 5 minut.
17. listopadu patří v naší dOrtelárně k těm nejoblíbenějším. Je nutné připomínat českým vlastencům důležitá data v historii, jako třeba uzavření vysokých škol nacisty a pozatýkání tisícovky zfanatizovaných studentů v roce 1939. Jó, zlatý dobrý časy, na které by vzpomínka neměla nikdy vyblednout. Včerejšek jsme s předními českými vlastenci jaksepatří oslavili, a připravili k této příležitosti i vlastenecky pravicově orientovaný dOrtel, jak se na nás sluší a patří. Nic se nevyrovná té romantice, když bodáte špičku nože do srdce dOrtelu, zatímco Hanča Lipovská hlasem zabarveným do tónů meluzíny zpívá hymnu Landsmanschaftu.
Už během přípravy jsme věděli, že se musí jednat o něco speciálního. Dostatečně velkého, aby ho Volný nesežral sám, a nechal i něco ostatním českým vlasteneckým velikánům. Svého času jsme ho podezírali ze zatajené tasemnice, ale po tom, co jsme se dozvěděli, že žere tablety Ivermectinu z misky s mlékem místo müsli, se teď spíše přikláníme k variantě, že je to prostě jen nenažrané prase.
Bylo tedy potřeba počítat s tím, že musíme nasytit hladové krky i dalším prominentním vlastencům, jako třeba panu Vandasovi nebo Danu Landovi, který se do análů v poslední době zapsal Zlatým špendlíkem, což je v podstatě jen přezdívka pro jeho nezdravě zažloutlou pleš. Tomáš Vandas zároveň trval na árijsky bílém marcipánu, zatímco Dan urputně obhajoval černou, jako byly kabáty pohlavárů Schutzstaffel. Nakonec jsme zvolili kompromis a dali na dort šedý marcipán v odstínu popela Auschwitz 1942. Další komplikace nastaly, když se Tomáš Vandas domníval, že do vlasteneckého dOrtelu by měl z vejce přijít definitivně bílek, ale žloutek je prostě až moc neárijsky zbarvený. Tomio při těch slovech podivně zesmutněl.
Těsně před vylitím těsta do formy se přikradla Bobošíková a jen tak mimochodem zmínila, že má nesnášenlivost na laktózu. Trochu nás to překvapilo, protože je to vůbec první kráva, o které jsme se dozvěděli, že nesnáší mléko. Zlý pohled jí věnoval dokonce i Dan Landa, protože podle jeho vlastních slov zářivě bílé mléko může nesnášet jen zaprodanec a pseudovlastenec.
Aby toho ale nebylo málo, Dan přihodil do placu svoji alergii na ořechy, korýše, sperma, vaječné bílky, plísně, pyly a těžké kovy.
Když už jsme si mysleli, že máme vyhráno, přikradl se Miroslav Sládek, který byl dle svého nejčistšího vlasteneckého svědomí názoru, že opravdický vlastenecký dOrtel by jakože rozhodně neměl být bezlebkový, protože bezlebkový dOrtel jednoduše dOrtel není. Na každém dOrtelu musí být minimálně hákenkrojc, když už teda ne totenkopf, nebo alespoň pěst zamotaná do ostnatého drátu. Rozhodnutí o přidání opravdické bílé polohrubé mouky později litovala na lepek alergická Hanča Lipovská, když se posrala během tradičního skupinového poskakování okolo stolu na židli při Ritterstuhltanz.
Jednomu se prostě nezavděčíš. Tisíc lidí, tisíc chutí. Tisíc alergií a tisíc tváří nesnášenlivosti. A víte co? Kdo chce moc, nemá nic. Toho večera se posrali nakonec skoro všichni.
