Délka textu: Článek přečtete zhruba za 33 minut.
Fajn. Po dvou týdnech je možná ten správný čas podívat se na to, jaké škody Paralelní listy napáchaly na sociálních sítích spanilou rošádou, při které byly stovky a tisíce makaků uvrženy do nejistoty způsobené morálními zvraty jejich vůdců. Pravda, tentokrát to bylo trochu na tenkém ledu, ale zdá se, že stále ne za hranou. A protože podobné vylomeniny nejdou dělat neustále, zatneme drápky znovu, ale pár měsíců to bude trvat, než se na tuhle skopičinu zapomene, a národ znovu otupí svoje kognitivní schopnosti.
O tomhle Debilnění jsem přemýšlel zhruba měsíc. Ti bystřejší z vás si spočítali, že je to období dvou týdnů před tím, než se kolem Daniela Landy spustil očkovací shitstorm. A zatímco tento článek přepisuji potřetí, stále si nejsem jist jeho finální tvorbou, a co vlastně chci sdělit, a co naopak ještě ne. Jak jen napsat tuto kapitolu bez toho, aby to vypadalo jako sebestředná plánovaná akce, z čehož by čtenáři mohli poměrně snadno usoudit, že jsem píčus? Nakonec jsem si uvědomil, že má-li být text co možná nejupřímnější, lidé by měli tušit, že sebestředný píčus jsem. Fajn, máte to mít. Píšu tento nezdravě dlouhý text i s vědomím, že jej drtivá většina lidí přejde bez toho, aby jej vůbec otevřela, a že ti extrémně vyvinutí prvoci nasypou do komentářů opět vlákno TLDR reakcí, což jim patrně dává pocit, že jsou tak nějak nad věcí.
Ono celkově přijmout sebe samotného může být poměrně složitá disciplína. Můj osobní problém před nějakými dvaceti lety spočíval v tom, že jsem byl fakt poměrně radikální pravicový kokot. Teď zpětně připouštím, že ta motivace byla poměrně snadná, protože dělat si srandu z cikánů a homosexuálů bylo jednoduše příliš snadné a nabízelo se to. Ano, i já byl v té době na mentální úrovni makaka, který podobně hozenou rukavici ze země samozřejmě zvedne, protože by byla definitivní chyba podobné příležitosti nevyužít. Přiznat si, že bych byl pravičák, nebo snad dokonce fašista nebo nácek? Vůbec. To jste přece ode mě v nějakých osmnácti letech nemohli očekávat. Vzpomínám si, že jsem svého času obdivoval i Sládka, protože se nebál říkat „pravdu“. Až postupem času jsem si uvědomil, že ten, kdo se vás snaží přesvědčit o tom, že říká pravdu bez toho, aby k tomu měl nějaké relevantní údaje, obvykle pravdu vůbec nemá.
V tu chvíli jsem dosáhnul prvního kulturního šoku. Mé názory již nebyly striktně pravicové. Jak jsem se záhy přesvědčil, cokoliv, co je nalevo od pravicového smýšlení, je tak pro poměrně významnou část populace komunismus. Stejně tak cokoliv, co je napravo od levicového smýšlení, je pro poměrně významnou skupinu populace vnímáno jako náckovství. Přesto jsem byl přesvědčen, že mít politický názor není jen o minci o dvou stranách. Že tu není jen černá a bílá. Abych to zkrátil, že trojúhelník má vždy tři vrcholy. Abyste správně rozuměli, některých radikálních názorů jsem se zbavil. Získal jsem ale nové, a ty nejde jednoznačně určit jako levicové ani pravicové. Stal jsem se tedy radikálním centristou.
Záměrně jsem si pro pojmenování politického statusu našel úplně nový termín. Přišlo mi nefér vzít zaběhlý termín a ohnout jej přes koleno jen proto, aby vyhovoval politickým záměrům, podobně, jako to třeba udělal Robejšek realistům. Až do chvíle, než Robejšek představil Realisty, jsem se jako realista cítil. Pak už ne. Částečně proto, že ten pojem získal pachuť. Protože armáda makaků bude lépe slyšet na to, že „hej, jsi pro absolutní nezávislost České republiky a národ je na prvním místě? Tak to jsi vlastenec,“ než „hej, jsi pro absolutní nezávislost České republiky a národ je na prvním místě? Tak to jsi nácek“. Lidé se podvědomě vždy přikloní k variantě, která je nějakým způsobem obhájí před jimi samými, protože se nedokážou postavit před zrcadlo a připustit si, že jejich názory s realismem vlastně nemají nic společného, ale jsou to docela obyčejní latentní náckové, kteří jen čekali na to, aby je někdo poplácal po zádech a vyzvednul je z prachu jejich vlastní sebelítosti.
Velmi podobnou pachuť dodal pak pojmu „vlastenec“ například Tomio Okamura, který všem jednobuněčným organismům vysvětlil, že střílet humanoidní bytosti na hranicích a bodat do nich vidle je projevem vlastenectví a hrdosti. Ale nácek jakože nejsem. Ti si přece přáli segregaci menšin a upřednostňovali bílou rasu a měli jako hymnu Deutschland, Deutschland über alles. Tam je přece rozdíl. Musí tam být. Tomio říká, že jsme vlastenci.
Co se tedy vlastně stalo? Z přeživších veteránů, kteří například létali za druhé světové války v jednotce RAF proti Německu, se rázem stali imaginární náckové, protože o sobě půl století tvrdí, že jsou čeští vlastenci. Lidé mají jednoduše tendenci házet lidi do jednoho pytle a škatulkovat bez toho, aby si uvědomili, že jsou vlastenci a “vlastenci“. Vzít zaběhlý termín a zneužít ho pro vlastní politické ambice je jednoduše podlé, a jako takové by nemělo být tolerováno. Když už jste zasraní náckové nebo komunisti, mějte alespoň dostatek soudnosti k tomu, nazývat věci pravými jmény.
Tímto se ale dostáváme k poměrně zásadnímu problému, protože pokud něco zaškatulkovat nejde, je celý koncept politického kompasu špatně. Což mimochodem také je. Politický kompas jako takový pouze plošně popisuje základní politické spektrum bez toho, aby zkoumal motivy v trojrozměrném pohledu. Skutečný politický kompas by tak měl mít místo jedné vrstvy hned tři, přičemž krychle z původní čtvercové základny je také špatně, protože skutečná politická názorová mapa by se měla podobat orbu. Póly pomyslné koule by pak měly být oportunismus a utilitarismus. Jednoduše pro to, že vlastní prospěch a prospěch pro společnost jsou dva různé pojmy, které zásadním způsobem rozbíjí vnímání pomyslné levice, pravice, a zejména pak centrismu.
Offtopic výkladový slovníček, část první:
Centrismus – Politický střed nebo centrismus zahrnuje takové politické strany, jejichž programové cíle leží mezi levicí a pravicí. Politický střed hraje významnější roli zejména v systémech více stran. V širším smyslu název také odkazuje na středolevé a středopravé strany.
Oportunismus – z lat. opportunus, příznivý, popř. anglického opportunity, příležitost) je způsob jednání a rozhodování, které se neřídí vlastními zásadami, nýbrž se přizpůsobuje vnějším okolnostem, příležitostem a výhodám z toho kterého rozhodnutí.
Utilitarismus – (z latinského utile, utilis, užitečný, česky utilitářství) je rozšířený a vlivný filosofický a etický směr, který chce lidské jednání poměřovat a hodnotit podle toho, kolik užitku (štěstí, blaha, dobra) způsobí, případně kolik zla (utrpení, bolesti, nouze) odstraní.
Dobrá, ti bystřejší z vás si možná všimli, že utilitarismus není přímým opakem oportunismu. Domnívám se ale, že dogmatismus není ten správný termín, který by vystihoval skutečnou podstatu věci. Spíše tedy vnímejme oportunismus jako příležitost pro zlepšení situace sebe sama, nebo konkrétní skupiny obyvatel, přičemž opakem by měl být utilitarismus, který si plně uvědomuje, že není možné zlepšit na maximum situaci pro celou společnost. Jsou tu ale možnosti, jak dosáhnout nejvyššího možného skóre i za cenu ztrát a poškození části populace včetně sebe sama.
Zkuste si představit stranu, která bude veřejně hlásat, že vám omezí práva a budete se díky tomu mít lépe. Správně, smrdí to komunismem, že? Jenže cíl komunismu bylo omezit vám práva proto, abyste nezjistili, že se ve skutečnosti má lépe kdokoliv, jen ne vy. A to jak v rámci domácí, tak i zahraniční otázky. Zejména té zahraniční. Zkusme si položit tu otázku znovu a zapřemýšlet o ní. Je možné omezit lidská práva pro dobro celého národa? Samozřejmě. Velká část, ne-li drtivá většina bude s kroky nesouhlasit, ale právě utilitarismus je krok, jakým podle mě dosáhnout nejrychlejšího pokroku. Dostávají se tak ke slovu poměrně radikální názory, ve kterých si nedělám iluze o tom, že jsem pro lidi píčus.
Tak například se domnívám, že by měla být aplikována pro specifické případy a osoby cenzura. Cenzura? Nemyslitelné! Přece svoboda slova a bla bla bla. Jasně. Ale svoboda slova spočívá v tom, být schopen nést za svůj názor následky. Cenzura nikdy nebyla sama od sebe. Vždy existovala až jako následek nějakého skutku. Další? Jedeme dále. Domnívám se, že občané nad 65 let by měli automaticky ztrácet právo volit, protože to není jejich budoucnost, o které rozhodují. Ale Ústava bla bla bla… Jo. Ano. A kdyby v ní podobný zákon byl, mohli jsme se komunistů, Babiše a Zemana zbavit už při minulých volbách. Tohle je totiž utilitarismus ve své nejčistější podobě. Přeskočit pásmo, které jen zpomaluje konečný výsledek, a energii soustředit do onoho konečného bodu, i když tím je část populace omezena.
Řeknete si, že podobná strana by neměla šanci na úspěch? Docela určitě ne, a nemám v plánu to ani zkoušet. Přesto ale Paralelní listy před nějakými čtyřmi lety vznikly právě jako protest vůči politické situaci. Od začátku přitom tvrdíme, že nemáme problém střílet do vlastních lidí. Ať jsou to politici nebo fanoušci. Za ty roky jsme nasbírali nějakých 60 tisíc fanoušků a dovoluji si tvrdit, že minimálně polovina s námi, respektive se mnou (protože nemohu hovořit za celou redakci a názory ve všem jednotné nemáme) souhlasí.
Dobrá, budu teď psát/mluvit k těm, kteří se zatím nějakým způsobem identifikovali ve výše uvedeném odkazu. Představte si hypotetickou situaci, kdy státní instituce vedené vládou nejsou rozhodně provozovány v uspokojivém stavu, tím spíše, aby splňovaly něco jiného, než jejich základní funkce. Zároveň si ale uvědomujete jejich důležitost, proto dlouhodobě poukazujete na jejich nedostatky, ale chápete, že útočit, nebo dokonce přímo sabotovat činnost instituce, je ze své podstaty zhovadilost, která přímo ohrožuje lidské životy.
Někde na druhé straně barikády se nicméně objeví král makaků s poněkud latentní osobností, který jen za několik posledních let zvládnul být zpěvákem, kouzelníkem, rytířem, pilotem, vojákem a bůhvíčím ještě. Nic z toho nedopadlo, a tak se v rámci své vlastní schizofrenie a honbou za uznáním přesunul k tomu, aby dělal zesilovač. Jak přesně by se měl v této situaci rozumně smýšlející občan se smyslem pro morálku a spravedlnost zachovat? Nabízí se varianta nechat vše na státním aparátu, který se s tím “nějak“ vyrovná. Problém je v tom, že státní aparát se není schopen dlouhodobě vyrovnat ani s vlastní existencí, natožpak, aby se vyrovnával s čímkoliv mimo jeho zaměření.
Také se nabízí možnost házet na Landu a podobné entity pohoršené pohledy, aby si uvědomili, že vy jste něco více, protože vy byste se přece nikdy nesnížili k něčemu tak ubohému a dětinskému, jako je spamování hygieny tisícovkami mailů s vědomím, že instituce na ně musí ze zákona ve stanovené lhůtě odpovědět. Toto je vlastně přímý ekvivalent mávnutí rukou, protože problém vás v zásadě úplně nepálí, nebo si jednoduše neuvědomujete jeho důsledky.
A pak je tu extrémní centrista, který vnímá za určitou povinnost zasáhnout. Čistě proto, že jej k tomu žene vnitřní morální kompas, a protože ví, že pokud Landa nedostane jasnou zprávu od někoho jiného, než je poškozená instituce, on a vlastně i jeho celá sociální bublina získá mylný dojem toho, že s jeho počínáním souhlasí celý národ. To definitivně není dobře, protože v rámci osy zla je to jen jeden schod před nějakou další zhovadilostí, o které bude skálopevně přesvědčen, že s ní celá populace souhlasí.
Je ovšem důležité připustit si v tomto případě jednu možnost, a to, že vy sami se můžete stát těmi nebezpečnými extrémisty, proti kterým bojujete. V tomto by vám měl ale zabránit utilitarismus, který jedná pro blaho celé populace, a ne jen konkrétní skupiny či jedince. Není tedy v tomto případě možné nazývat za utilitaristy například bojovníky za Green deal, protože ten nezkoumá finanční možnosti jednotlivce a ekonomické následky, které vzniknou ve chvíli, kdy se svět v prdel obrátí.
Zároveň si ale uvědomuji, že konkrétně péče o životní prostředí je důležitá, a fosilní zdroje nejsou nevyčerpatelné. Pokoušet se během několika málo let dohnat něco, co tu mělo existovat už od staletí páry, ale jednoduše ekonomicky nejde, nemluvě o tom, že spousta lidí ještě ani mentálně nedospěla do stavu, kdy jim přijde divné topit pneumatikami v krbu.
V jednom z předchozích dílů jsme si probrali, že nadpoloviční většina populace je náchylná k manipulaci. Instinktivně věří tomu, co jim lidé řeknou, pokud se zdají být informace relevantní, nebo pokud jsou interpretovány důvěryhodnými osobami. Lidé jednoduše nechtějí přemýšlet, nebo nedej Bože přicházet s řešením na složité otázky. Je to mimo jiného právě ten důvod, proč může mít SPD v České republice 12% volební výsledek bez toho, aby za svoji historii navrhlo jediný řešitelný zákon bez toho, aby byl smeten ze stolu jako nesmyslný paskvil. Ale co se Tomio Okamurovi upřít nedá, je schopnost žvanit. Vyrobit z banální situace skandální problém, kde po dvacetiminutovém monologu prskání síry vyzve ostatní makaky, aby mu napsali do komentářů, čímž jim dá imaginární pocit, že i na jejich názoru záleží. Leda tak hovno. Jediné, na čem záleží, je, aby mu příští volby šoupli zase hlas do urny. K tomu mu dopomůže šíření strachu, a především chaosu, protože chaos… Chaos je jedna z vůbec těch nejpodceňovanějších zbraní.
Přitom šíření paniky není vůbec nic nového. Ten nejsnadnější způsob, jak přesvědčit masu, aby vám věřila jako vůdci, je ukázat jím celou scenérii, kterou si dle potřeby upravíte pro vlastní potřebu. Tady se vraždí a tam se loupí. Tady se znásilňuje. Vláda se vás snaží manipulovat a otročit. Zvolte mě, a nic z toho už nebude, protože já jsem váš prorok vedoucí vás z temnoty. To jediné, co musíte, je důvěřovat mi, a já se o vše postarám.
S ohledem na kategorické selhání vlády Andreje Babiše, které se prezentovalo jako vláda odborníků, je pochopitelné, že přesně vzniklo to potřebné klima k tomu, aby se podobné narativy začaly objevovat. Sám Andrej Babiš z toho přitom vyvázl paradoxně bez ztráty věnečku, protože jednou z jeho hlavních schopností je přisvojovat si cizí úspěchy, a naopak svalovat vlastní inkompetenci na ostatní. Za poslední dva roky, kdy se v České republice šíří COVID, vznikla natolik nepřehledná situace, že v podstatě ani vláda sama neměla přehled o tom, jaké nařízení zrovna platí, a jak by se mělo postupovat. Naprosto ideální podhoubí pro to, aby se zde vyvinuli samorosti kalibru Volného, kteří hrají o všechno, protože se po podzimních volbách potřebují dostat znovu do Sněmovny. Co je pro to takový poslanec Volný schopen udělat? Uchýlit se k násilí s vědomím, že si tím získá pozornost? Definitivně ano. Šířit poplašné zprávy o tom, že DHL práškuje Brno koronavirem? Rozhodně ano. Propagovat odčervovadlo pro koně jako účinný lék proti COVIDu s vědomím, že jej Česká lékařská komora nikdy neschválí, a bude to jen další z mnoha důkazů, že vláda se pokouší o likvidaci vlastního lidu? Ani o tomto není pochyb. A jakkoliv se tato argumentace zdá být nesmyslná a přitažená za vlasy, je to přesně ten typ informací, která senzacechtivá, ale dementní, část spoluobčanů vyhledává a očekává. Jednak proto, že se v rámci fenoménu černé kroniky šíří špatné informace rychleji, než ty dobré, a pak mimo jiné proto, že televizí zdegenerovaní makakové, kteří mají nakoukané katastrofické filmy, vyloženě očekávají, kdy se něco podobného stane. Protože teď o tom natočili film, a teď se tohle děje. A z filmu se rázem stává namísto sci-fi dokument, a každý by se na něj měl podívat, protože lidstvo před titulkama vychcípá!
Abych ale nebyl nespravedlivý jen na stranu kinematografie, k podobné demagogii lze zneužít i kniha. Sáhněme třeba po románu 1984 od Orwella. S odstupem času získávám neodbytný pocit, že Orwellovo dílo 1984 je to nejhorší, co mohlo společnost potkat. On Orwell zamýšlel svůj román jako satiru, varování toho, kam by se společnost mohla ubírat. Bohužel to někteří pochopili jako předlohu. A vnímám to tak, že hlavní úlohu v tom nehraje vláda (která stále ještě neví, která je levá a pravá), ale armáda makaků, kteří se situovali do role odboje proti imaginárnímu nepříteli. Nutí mě nosit roušku? Orwell. Společnost chce, abych se očkoval? Orwell. Nesmím dvanáctiletejm holkám ukazovat na sociálních sítích pipika? Orwell. Očekává se ode mě, že budu v práci placený za to, že vykonávám kompetentně svoji práci? Orwell. Nesmím říkat, co si myslím, protože je to prý pomluva? Orwell.
Vlastně by mě zajímalo, jaká by byla argumentace, kdyby neexistovala mantra Orwell. Protože tohle je v drtivé většině to jediné, čím se ti nejnekompetentnější z nás dokážou ohánět. Bez ohledu na to, zda kdy něco od Orwella četli, nebo alespoň viděli. “Orwell” se stal mantrou toho, jak by věci měly být, bez ohledu na to, jestli jsou pro blaho jednotlivce nebo společnosti. Pevně věřím, že dnes Orwell rotuje v hrobě při pomyšlení, jak jsou jeho slova překrucována ve prospěch propagandy a nejnižšího alibismu. Proč se z nějakého důvodu necituje Farma zvířat od stejného autora, která je čistě mimochodem v rámci kritiky aktuální sociální rovnosti mnohem přiléhavější, je mi záhadou. Dost možná to ale bude tím, že o tomto titulu jedinci, jejichž argumentace začíná a končí na letopočtu 1984, ani neví.
Takže co s tím? Máme tu armádu polonegramotných opic, které jsou postiženy Dunning-Krugere, a jejich vlastní neschopnost kritického myšlení jim ani nedovoluje, aby si připustili, že jsou to idioti. Šéf Českých elfů Bohumil Kartous zpětně hodnotil první memeválku v českém éteru jako chybu. Ten, který s Českými elfy posunul válku s dezinformacemi na patovou situaci, která se podobá stavu “ne, budeme se tvářit, že my jsme ti lepší, zatímco nám mezi prsty bude protékat každý další den kvantum hoaxů, se kterými nic nedokážeme udělat, a možná ani nechceme”, káže o tom, že bojovat proti dezinfu jejich vlastními zbraněmi je nefér a nesportovní.
Vůbec. Dění posledních pěti let a zhoršující se situace jsou důkazem toho, že sedění na zadku, pletení palci a troušení poznámek “jo hele, no, hm, tohle je hoax. No se satirou to nemá nic společnýho,” nic nezlepší. Částečně proto, že se tenhle content logicky nemůže dostat k cílové skupině, která by jej měla vidět. Touhle pasivní laxností to ale dává prostor druhé straně. Pokud je společnost jako taková v hajzlu a pár let polarizovaná, jak moc může být v hajzlu, když se užije reverzní manipulace? A prohlédnou někteří, kteří uvěří dezinfu obou stran barikády, že možná věci nejsou tak snadné k pochopení, jak si posledních pár let mysleli? A vadí vlastně, když se tohle zmatené stádo ještě více mate?
Osobně mě nejvíce štve ta situace, kdy každý aktuální situaci nazývá jako informační válku. Válka je přitom zřejmě subjektivní pojem. Zatímco například Rusko vytváří situace, které by šlo popsat jako válečnou činnost, přičemž pochopitelně tvrdí, že nic takového nedělá, takoví Čeští elfové budou tvrdit, že se proti České republice vede informační válka, přičemž v rámci protiútoku nedělá vůbec nic. Tak sakra, jednou je to válka. Pokud s někým vedeme válku, je třeba i nějakých útoků, protože jinak se s námi neválčí, nýbrž jsme dobýváni.
V odborném hantecu se tomu říká guerillová kampaň. Také je tuto kratochvíli možné označit jako character assassination. Technicky se nejedná o nic jiného, než o diskreditaci nepohodlné osoby. Ruku na srdce, memečková jízda, ve které se Landa, Volný a jiní podobní trubci nechali naočkovat, nebylo nic jiného. Tvrdit, že to byl jen nevinný žertík, který se zvrhnul, by bylo pokrytectví. Otočit, a alibisticky tvrdit, že ne já, ale ti okolo za to můžou, protože jsem jen zesilovač, je přizdisráčství nejhoršího kalibru. Landa moc dobře věděl, co bude následovat, pokud armádu opic vyzve k tomu, aby spamovala hygienu nesmyslnými dotazy. Nastal čas, aby i Daniel Landa ochutnal vlastní medicínu, a vzal při té příležitosti v rámci popularity ke dnu i pár dalších jedinců. Tu příležitost jsem si šetřil na lepší příležitost, ale přiznávám, že jsem oportunista a využil jsem šance. Že se příležitosti chytili i ostatní, sice v plánu nebylo, ale jen to ukazuje, že prakticky celá satirická scéna českého internetu je připravena reagovat na podobně situace prakticky okamžitě.
Test virality jako takové proběhl už koncem února a jasně ukázal, že podobná guerillová kampaň má potenciál i v případě, kdy se obrátí polarita a vyšle poplašná zpráva mezi bezmozky. Budou ji sdílet úplně stejným způsobem, protože negativní zprávy se přece šíří rychleji a lépe. A je zradil vůdce. Ten vůdce, který jim slíbil, že mu můžou důvěřovat, a on je za to vyvede z temnoty.
Co na tom, že velmi rychle prasklo, že je to poplašná zpráva? Sám Dan se nezmohl na reakci dlouhých 24 hodin, z čehož lze cítit jeho paralyzování, kdy nejdříve doufal, že celá věc rychle vyšumí sama, a později už bylo vlastně zbytečné spáleniště hasit. No a co, že se touto akcí pozice Landy dost možná upevnila, protože teď je v roli oběti, proti které je vytvářen tlak a kampaň? Zpráva byla doručena v plném znění a tak nahlas, jak to jen šlo. Dezinfo umí šířit v informační válce i druhá strana, a příště ta břitva může jít hlouběji. Příště i hlouběji půjde.
Odkazy na test virality character assassination:
https://www.facebook.com/paralelnilisty/photos/a.1924027894538455/2836116776662891
https://www.facebook.com/paralelnilisty/photos/a.1924027894538455/2836160749991827
https://www.facebook.com/paralelnilisty/photos/a.1924027894538455/2836191246655444
https://www.facebook.com/paralelnilisty/photos/a.1924027894538455/2836204669987435
https://www.facebook.com/paralelnilisty/photos/a.1924027894538455/2836218303319405
Tak trochu oslím můstkem se dostáváme k tomu, že sám sebe pokládám také za existencialistu.
Offtopic výkladový slovníček, část druhá:
Existencialismus – filozofický směr, který se zaměřuje na úvahy o existenci. Důraz klade na jedince a pojmy jako úzkost, osamělost, svoboda, absurdita.
Co jsem vám chtěl tedy v tomto článku sdělit? Zkráceně mě velmi vytáčí pseudoosobnosti typu Landa, Volný, Okamura, kteří se rozhodli své podnikatelské aktivity obracet na politický směr, který je v tomto případě silně oportunistický. Jednoduše proto, že parazitují nejen na mentalitě národa, který si něco podobného bohužel ne vždy uvědomuje, ale především proto, že poškozují funkčnost státu jako takového i na několik dalších let. Pro někoho, kdo dbá na budování odkazu, aby tu „jednou něco zůstalo“, je tato zkušenost extrémně iritující. Mám potřebu napsat to napřímo, aby to nemohlo být mylně interpretováno. Nádor přece z těla také vyříznete, aby se nemohl šířit. Ano. Samozřejmě se můžete na rostoucí bulku dívat. Šklebit se na ni. Vysílat jí pohoršené pohledy s tím, že kdybyste byli vy sami rakovina, rozhodně byste se takto nechovali. Můžete si najít někoho dalšího s rakovinou, a plácat se po zádech, zatímco si budete říkat, že to ten nádor přestane jednou bavit. A nebo prostě můžete sami zasáhnout a pokusit se o léčbu organismu dříve, než jej rakovina sežere celá. A pokud nemáte tu moc být lékařem se skalpelem, můžete se stát alespoň onou příslovečnou bílou krvinkou, která se snaží bující nádor alespoň omezit. Protože pokud neuděláte nic, nejste nic jiného, než tiší schvalovatelé a podporovatelé anarchie.
To jsem já, Parzival. Radikální centrista a existenciální utilitarista. Píčus.
