České dráhy po půl roce stížností konečně vypnou ve vlacích topení

Nejen jako krok k četným stížnostem zpocených cestujících, ale také jako ekonomický důvod, hodnotí středeční rozhodnutí rada Českých drah, během kterého se probíralo plánování na příští měsíce. „Plně respektujeme přání našich cestujících a samozřejmě chceme během využívání našich spojů poskytnout co možná největší komfort,“ vysvětluje mluvčí Českých drah Karolína Zpožděná. „Právě proto jsme vyslyšeli ty nejpočetnější žádosti, a již v polovině listopadu vypneme ve všech naších vlacích topení,“ doplňuje Zpožděná, podle které se jedná jen o jednu z mnoha novinek, na které se mohou cestující těšit.

Změnou, po které cestující za poslední měsíce nejvíce volali, je právě vypnutí topení, které funguje centrálně obvykle v celém vlaku. Jednotku ve vagonech ze sice možné manuálně vypnout, ale kličky se ztratily už v devadesátých letech, a fabrika na kliky se rozpadla společně se Sovětským svazem. Na rozdíl od vlaků, které jsou stále jedním z největších důvodů, proč k nám cestují Japonci v rámci poznávacího programu „Století páry“, během které v sedmi dnech obrazí Českou republiku v hromadných prostředcích. Za naši redakci jen doplňujeme, že se ze strany cestovní kanceláře jedná o klamavou reklamu, a většina fungujících exponátů rokem výroby nespadá do století páry o dobrých 40 let. Japonské návštěvníky tak kancelář vědomě uvádí v omyl, což vrhá na cestovní průmysl v České republice negativní světlo. To však aktuálně České dráhy vyhodnotily jako minoritní problém, neboť některé pohřební ústavy začaly v letních měsících vozy hromadné dopravy využívat jako mobilní kremační pece. Dávno již přitom neplatí, že by se jednalo pouze o záležitost městské hromadné dopravy. „Evidujeme například situaci, kdy se početná indiánská rodina vydala na trasu z Ostravy do Chebu, kde během sedmi přestupů za zvuku pohřebních písní a rytmického bušení do bubnů a okének zcela zpopelnili a rozprášili dědečka na své poslední cestě. To je samozřejmě nepřípustné, a z principu proti podobným praktikám musíme zakročit,“ doplňuje Zpožděná, podle které se ve vlacích mimo jiného například konzumují potraviny, a vdechnutý indiánský dědeček zavání potenciálním zdravotním ohrožením.

„Stížnosti na morbidně vysokou teplotu ve vagonech se dokonce dostaly i před reklamace kvůli příliš agilnímu výkladu jízdního řádu. Chtěli jsme v příštích měsících zapracovat na přesnosti našich vlaků, aby nedocházelo k dalším zpožděním, ale právě vytápění vlaků se ukázalo být jako mnohem palčivější problém,“ popisuje přehrabování v šanonech Zpožděná, podle které se bude dalšími stížnostmi zabývat rada znovu za půl roku. „Kdo ví? Třeba se v dubnu dostane konečně na důslednost jízdních řádů. Technicky je ale u tak velké společnosti nemožné řešit zároveň několik takto složitých problémů, které ze statistického hlediska vedou jen ke generování chaosu.“

Přesto se však Českým drahám podařil i jeden neplánovaný husarský kousek, který pasivně vyřešil méně frekventovanou stížnost na nedostatek míst k sezení ve vytížených trasách. Národní technické muzeum totiž do provozu vrátilo šestnáct vagónů z roku 1962, u kterých jsou náklady na opravu nerentabilní, a sběrné dvory je kvůli azbestu zároveň odmítají přijmout jako zdraví škodlivý materiál. Budou tak znovu sloužit hromadné dopravě jednoduše do chvíle, dokud se vagony samy nedematerializují. Předpokládá se tedy, že své místo k sezení najde v jeden okamžik až 900 cestujících.