Délka textu: Článek přečtete zhruba za 6 minut.
Zase jednou přišel ten správný čas na jeden krátký, krutopřísný a upřímný článek o stavu české mentality a vlastně celého národa. Přiznám se, že k sepsání tohoto pamfletu mě vedlo jisté individuum z druhé strany barikády, které oslavovalo Zemanův briefing z tohoto týdne. Česká republika se v sebeúctě propadla v pomyslné bažině balastu znovu hlouběji a dokázala, že skutečné dno se může nacházet úplně jinde.
Miloš Zeman v roce 1992 v boji proti referendu prohlásil „Třetina obyvatel této země je slabá duchem, každý sedmý občan je debilní nebo dementní, anebo alkoholik. A zhruba polovina národa má podprůměrný intelekt.“ Jedná se vlastně o jednu z mála věcí, s níž se dá s naší hlavou státu souhlasit. Miloš měl koneckonců vždy přirozený talent v urážení svého okolí. Částečně proto, že ho nikdy tak úplně nezajímalo, co si o něm ostatní myslí. Domnívám se, že dlouhotrvající stav navíc otupil i sebereflexi, nemluvě o předvídání následků.
Pochopitelně. Miloš Zeman už nemá od svého života prakticky žádná očekávání. V jeho pomyslném žebříčku hodnot zůstává poslední nesplněný cíl, a to setkání s americkým prezidentem. Jinak jeho krabičku ješitnosti přeplňují suvenýry „také“. Také byl zvolen prezidentem. Také ho polovina národa s nízkým intelektem zvolila podruhé… Jeho život je seznam splněných cílů, kterých dosáhli oba polistopadoví prezidenti před ním. Přesto nedokázal Miloš Zeman překročit svůj ani jejich stín. Není ve světě uznávaný, jako byl Václav Havel a dokonce nemá ani tak úporné ego, jímž disponuje Václav Klaus. Navíc, pokud jej miluje polovina národa (ti s nízkým intelektem), nutně to musí znamenat, že jej zhruba stejná část myslící populace nesnáší. Jenže to je Milošovi málo. A když Miloš není uctíván a oslavován, dokáže se proměnit v měch žluči, který prská okolo sebe. Miloš se tak pasoval do role ublíženého, vztekajícího se dítěte. Bez ohledu na to, že člověk s těmito vlastnostmi nemá reprezentovat celý národ, táhne se za celou touhle fraškou ještě hořká pachuť voličů s nízkým intelektem, kteří Milošovy manýry schvalují, “protože tím brání zájmy České republiky”.
Celý svět v týdnu viděl, jak prezident naší země téměř rituálně upálil trenýrky, které v roce 2015 instalovala na Hrad skupina ZTOHOVEN. Pochopitelně lidem v zahraničí schází kontext, takže v tom nevidí příběh schovaný za trenýrkami. Miliony lidí tak po celém světě sledovaly, jak „křehký stařík nadává novinářům do blbečků a pálí u toho obrovské spodní prádlo.“ (citace Daily Mail).
Že se prezident chová jako senilní kretén, je jedna věc. Znovu budu přáteli ze zahraničí konfrontován otázkou, co to tam máme za šaška a znovu jim budu vysvětlovat, že se to vyřeší samo. Velmi brzy. Snad. Hýkající stádo ovcí mi ale dává na vědomí, že se mýlím. Že na Milošovo místo brzy přijde nástupce podobných nebo i horších kvalit, jenž bude nemalou částí populace oslavován jako bůh, kdykoliv kopne do morálních hodnot a kdykoliv tím ukáže, že tohle je nový standard a tímhle směrem se ubírá nejen politika České republiky, ale především její mentalita.
To celé se ztrátou identity národa, kterou prodávají paradoxně jedinci, nazývající sami sebe za vlastence. Mlčky je Česká republika odtrhávána od Evropy, kam patří, a strkána na východ. Obvykle za použití silných slov o Slovanech. A protože polovina národa oplývá slabým intelektem, existuje velké procento populace, jež na tyto mantry slyší. Velká část populace se s ostatními vlastenci ráda poplácá na zádech za to, jak to prezident zase natřel všem, kdo se snaží pohled na Českou republiku ve světě zlepšit. Vzniká zde zároveň poměrně nebezpečný precedent, podle kterého může okolí utvářet přijatelné chování Miloše Zemana. Není to pravda. Prezident má reprezentovat svoji zemi a jít v morálce, etice i vystupování příkladem. Nikoliv naopak.
Miloš Zeman nám to znovu při posledním bizarním briefingu připomenul. Po třech letech vytáhl „vlajku odporu“, aby ji před novináři spálil. Nezapomněl se přitom okázale střelit do vlastní nohy, protože tím všem ukázal, jak ho tyto bolístky stále svědí, a také svou potřebu mstít se. Znovu tak dokázal, že není prezidentem, jenž populaci spojuje. Tentokrát celému světu navíc převedl, že není prezident, který za sebou pálí mosty, ale trenky.
